Profil uživatelky andyandrea na webu Mojetehotenstvi

Ahoj holky,
píšu protože si fakt už nevím rady a moc by mě zajmalo co by jste udělali vy.
Před tím než jsme se vzali asi tak půl roku jsme spolu měli sex asi tak každý týden někdy i víckrát, a vážně skvělej, ale potom se to nějak vytratilo, z ničeho nic, neztloustla jsem, nechovala jsem se jinak, já fakt nevim, žádná změna z mý strany, a s erekcí taky nemá problém, navíc jsem spolu začali pracovat a byli spolu téměř 24 hodin denně. A tak jsme měli sex už jen tak 1x za měsíc, a přesto jsem otěhotněla a vzali jsme se. Jsme manželé už rok a půl a spali jsem spolu za celou dobu 2x. Teď už na sex ani nemám chuť, ale začínáme se odcizovat pořád víc a víc. Denně mě párkrát pohladí a to je všechno. Máme prostě jen takovej kamarádskej vztah. Snažila jsem se o tom mluvit, ale on je tak uzavřenej a málomluvnej, že mě na otázku neodpoví a jen mlčí, tohle přece není normální. Spíš než milenka mě napadlo, že bude na chlapi, je živnostník a na každou maličkost si bere pomocníka i když si ho z tak maličký zakázky nemůže dovolit.
Kdybych měla kam jít tak mu dám "nůž na krk", že chci vědět co se děje, aby jsme to mohli řešit, ale bohužel nemám a navíc jsem na tom finančně dost mizerně.
Mám to zkončit nebo žít ve 30 jako stará ženská ?

Janulka Kubik

ale jde to, já ty síly sbírala měsíce, až jsem se dokopala k rozvodu, odstěhovala a žila s dítětem sama, nebyly to lehké časy, pomáhaly mi hodně rodiče, malý hodně marodil, práce nad hlavu, i z domu...ale zvládli jsme to
dnes už nejsme 2, ale mám přítele a mimčo, takže milující rodina /a ex? ten už pro dítě nebyl celý rok/

petra.nn

Jednoduché to není, ale řekni, co je v životě jednoduché, já měla tenkrát výhodu, že jsem měla dobré zaměstnání, ale zase se to kompenzovalo tím, že jsem neměla podporu rodiny, jen sestry a na nějaký čas jsem přišla i o dceru, ale prostě už jsem tak nechtěla žít, bylo mi 29 a já tenkrát myslela, že končí svět a hele, nakonec to bylo to nejlepší, co mě tenkrát potkalo, jen jsem si to uvědomila později a fakt platí, co tě nezabije,to tě posílí a vše špatné je pro něco dobré, takže hlavně nefňukat pobrat poslední síly a žít a ne přežívat!!!!

martulll

taky ti patří můj obdiv ;) ono se to hezky čte..tak podporu mamky bych měla určitě to jo,ale ty peníze :n: tak děkuju za podporu :) jinak jsem se dívala že máš čerstvé miminko z prosince?tak to moc gratuluju :)

jeee děkuji,no není co obdivovat,jen jsem našla vnitřní sílu a odměnou mi je za to nová rodina :€s€: třeba by ti mamča pomohla, jen se nesmíš stydět přiznat si,že prostě něco nevyšlo...

tak to ti moc přeju...nejhorší je že já ho tak miluju dyt čekám jeho dítě,ale štastná nejsem,přesto ho potřebuju je to divné že :n: od mamky jsem byla právě ráda že jsem se dostala a bydlet už bych tam nešla,jen že podporu bych měla určitě..tak at se vám i dále daří a děkuju :k: