To není, že nemají radost. Málokterý chlap je fakt takový, že děti vůbec nechce. Ale je to pro ně šok. I když radostný, tak šok. Ale většinou překvapivý šok. Protože teprve v té chvíli si uvědomí (a trvá jim to pár týdnů), že FAKT budou otcové :-) Můj muž děti moc moc moc chtěl, a když jsem otěhotněla, tak byl pár týdnů taky v šoku, takže jsem si myslela, že ani radost nemá. A pak se mnou chodil na každý utz a furt mě ňufá po břichu, povídá si s miminem a jeví dětinskou radost, když mimino kopne tak, že je to vidět i přes kůži :-D Vydrž, dej mu čas.

ahoj u nás to bylo tak, že když jsem poprvé otěhotněla, tak jsme oba z toho byli pěkně v šoku, protože jsme bydleli u Láďových rodičů v jednom pokoji a stavěli si barák, já měla koně...no když jsme se z toho šoku dostali, začali se těšit, tak jsem o mimi přišla...pak už jsme se začali plánovaně snažit a oba jsme byli nadšeni.
Upřímně bych nezoufala a dala mu čas, počkej až ho vezmeš na ultrazvuk a uvidí mimi. Chlapi jsou prostě jiní a tohle pro ně je obrovský závazek...moje kamarádka otěhotněla s přítelem se kterým byla dva měsíce, mimino nechtěl, ale časem se začal těšit a je dnes se jim narodila druhá dcera, kterou si skoro vynutil:)))NEZOUFEJ

AHojky,u nás oznámení těhu taky nemělo radostný začátek..Přítel miminko nechtěl,probrečela jsem snad každou noc do další kontroly kde mi doktorka řekla že mám cysty na vaječníku a že jestli se neztratí samy půjdu císařským řezem a hned mi ten vaječník vemou...když jsem to řekla příteli tak měl strach že se to stane s miminkem se smířil. Zítra končím 12tt a přítel je rád že jsme si miminko nechali a už vymýšlí jména a říká jak ho miluje.. Dej příteli čas,aby se stím srovnal :-)

můj manžel byl přímo v šoku a choval se jak děcko...začátek těhu jsem tedy díky němu měla hroznej a probrečela jsem litry slz....i když jsme se domluvili, že teda bude snažení...no spíš já jsem ho přemlouvala, že to hned tak nepůjde, že to snažení může být třeba rok....holt se zadařilo z prvního :*O*: ...a on byl z toho pěkně vedle...ted je malé 15 měsíců....miluje jí, pomáhá, není mu prosti srsti, přebalit ji pokakanou a je z ní uplně v prdeli...u porodu byl taky úžasnej a díky němu jsem to zvládla...někde jsem četla...psal to chlap, že žádný chlap doopravdy děti nechce, ale když už je má, tak je většinou miluje...a je to pravda, veř, že bude líp, chlapi to prostě berou jinak...jo a mimochodem...moje dvě kámošky, co jejich chlapi byli z těhu na větvi a lezli s nima na každej ultrazvuk...což mě bylo líto, páč ten můj nejevil zájem...tak teď naříkají, že se jejich manžílci vůbec nevzdali ničeho z předchozího života, chodí do hospody, s kamošema na dovolenou a ony tvrdnou samy doma....dej mu čas a uvidí se