ahoj, já studuju fyzioterapii, takže toho mám trochu míň na učení, otěhotněla sem na konci prváku a musela sem na 2 roky přerušit. Prostě to s tim břichem nešlo-praxe, od rána do večera ve škole, bez oběda..tak sem to vzdala a teď mám rozložený ročník, jde to, ale učit se s děckem je dost adrenalinový, já mám navíc nevýhodu, že usínám večer kolikrát dřív než malá:-) skloubit se to asi dá, je spousta ženských co to zvládla, ale nikdy nemůžeš dělat obojí naplno a nejvíc čklověku přijde líto, když nemůže být s malým. já osobně kdybych měla studovat s děckem takhle dlouho, tak bych se na to asi vykašlala..

moc gratuluju k obojímu, jinak já sama osobní zkušenost nemám, ale dvě kamarádky těhotné za studií byly - jedna ve čtvrtém a druhá v pátém ročníku a ani jedna studium nepřerušovala... je pravda, že my jsme studovaly v době, kdy ještě nebyl zavedený kreditní systém, takže rozložit ročník dost dobře nešlo, domnívám se, že v tomto je to v dnešní době lepší, protože si v tom prvním roce života dítka můžeš spočítat, kolik kreditů přesně potřebuješ (já teda studovala na MU, ale myslím, že snad podobně už to funguje všude...) a tím pádem udělat třeba míň zápočtů nebo zkoušet a ten další rok, až bude dítko větší to dohnat... kamarádky byly těhotné ve vyšších ročnících, takže tehdy pitvy už měly za sebou, ale myslím, že v tomhle i ve všem ostatním je nejlepší individuální domluva s vyučujícím, na odborných pracovištích to bylo naprosto v pohodě, s lékaři se dalo domluvit, když viděli navíc těhotnou, spíš to bylo ku prospěchu než na škodu, stejně tak u zkoušek, ale nikdy samozřejmě nevíš, na jakého inteligenta za studií narazíš. netuším, jak to máš doma například vyřešené s hlídáním, protože je pravda, že zrovna na medicíně se docházka moc ošidit nedá, takže podle toho bych asi volila možnost buď trochu rozvolnit (jestli se nějak s příbuznými či parnterem domluvíte na hlídání) nebo po ukončení toho prvního ročníku přerušit studium