Ahoj. Mozna je to tim, ze uz mam dve deti, ale mladsi dvouleta me jen tak necim nevytoci. At si rve, vali se po zemi a vzteka se. Se mnou to vetsinou nehne. V podstate to na ni plati nejvic. Kdyz clovek na to jeji vztekani nereaguje, tak se vetsinou uklidni mnohem rychlejc. Kdyz dela opakovane neco, co se nesmi, tak holt dostane par na zadek. To se neda nic delat.
Prvni kluk je fakt velkej podes a divoch. Neposloucha, zlobi jak cert. O toho jsem si ruku jeste otloukala. Ted uz se jen tak vytocit nedam.
Vycitky si nedelej. Ruka obcas ulitne kazdymu. :a:

Ahoj, možná máš výčitky svědomí proto, že v dnešní době je jaksi v módě děti tělesně netrestat, protože je to neetické a bůhvíco. Sama jsem si říkala, když jsem svou dcerku jako bezbranné miminko držela v náručí, že ji nikdy bít nebudu, teď jsou jí 2 roky a 9 měsíců a vytáhla jsem na ni už i vařeku. Lupla jsem jí jen jednou a možná míň než to dělám rukou, ale získala respekt a když už je fakt rozmachaná a nedá se s ní ani mluvit tak jí stačí tou vařečkou jen pohrozit a hned ví co má dělat.
Hodně se mi válela po zemi a bylo jí jedno jestli v obchodě nebo venku v kaluži. Už je to lepší, protože jí za to čeká trest, jak vidím, že začíná mít záchvat vzteku, tak ji hned upozorním, co jí hrozí a hned se s ní dá líp bavit a vysvětlit jí v klidu proč musíme tam a proč musí udělat to a to. Kdybych jí nechala, tak mi dnes skáče po hlavě a mlátí mě hračkama. Na druhou stranu musí vědět, že ji mám moc ráda a snažím se jí věnovat a vyhovět v různých činnostech i když třeba nechtěně zaprasí stůl nebo podlahu - teď si oblíbila vodovky, něco dělat musí. Ve dvou letech už si uvědomí kde jsou mantinely, když jí je nastavíš, ale pořád se to dětem musí připomínat, protože jsou ještě zase malé na to, aby si hned uvědomily, že dělají něco špatného. Takže pokud hodně zlobí, tak napomenu třikrát a když pořád neposlouchá tak musí následovat nějaký trest - neříkám že to musí být po každé na zadek - třeba jí vezmu nějakou oblíbenou hračku, nebo řeknu, že už si dnes nebude malovat vodovkama atd. Samozřejmě se vzteká a tak jí pošlu vyřvat se do pokojíčku. Většinou to zabere a za chvíli přestane a pak se objímáme a vysvětlujeme, co udělala špatně a že mě to moc mrzí. No ale byly doby, kdy tam kopala do dveří a mlátila kolem sebe - to už bylo o úraz tak přišla na řadu ta vařečka. Od té doby už to nedělá, nebo jí stačí, když jí pohrozím. Jak by se asi chovala, za další rok, dva, kdybych jí nechala? Kolikrát se to vážně bez toho lepance neobejde :00:

Tak já nečetla komentáře, protože bych se musela stydět za sebe. Taky občas plácnu přes zadek. Malej bude mít 15 měsíců, ale je to vyčůránek vyčůranej! Takové to klasické zlobení mu domlouvám, pořád a pořád... Dělá, že to chápe :-D... Ale když jde o to, že nesmí sahat na knoflíky u sporáku, to přes zadek dostane, protože to dělá naschvál a ještě kouká, co já na to!. Takže si kňourne a jde zase vyvést jinu lumpárnu. Pak jí papír! Normálně jde a strčí si do pusy kus novin a zase kouká, co já na to. To dostane po ruce. Nebo věčné téma: POSTEL. Tedy já mám postel za postýlkou, ale u okna a hlavně u radiátoru. Co chodí, tak na ni vleze a poskakuje a já vždy s hrůzou a šedivějicími vlasy běžím k té posteli a doufám, že než doběhnu, tak si o to topení nerozbije hlavu.......To zuřím, mám strach... Ale to jej většinou jen silně chytím za ruku a jakoby ho hodím pryč. Ale jako nehážu ho silně, ani nebezpečně, prostě ho jen přísně postavím na nohy a řeknu SÁM TAM NESMÍŠ. On ví moc dobře, co to znamená. Ví, že na židle ani na autíčko (rád se v něm vozí) sám nesmí a zatím tam neleze. Je schopný mi dostrkat židli až do pokojíku, abych ho na ni vysadila :-)

Začalo vám období vzdoru...zatni zuby a vydrž. ;)