Potřebuji poradit :(
Ahoj holky.
Potřebuji poradit, jak s tím mým dubňátkem naložit.
Je děsně vzteklý, nevím, snad období vzdoru, když mu při hraní něco nejde, začne se vztekat a buď hodí přímo s tou věcí o zem, nebo si najde něco jiného, s čím hodí či do čeho bouchne. Začne děsně řvát, zatne pěsti, zrudne ve tváři. Je mi na ulici kolikrát hanba za něj, nevím, jak se v tu chvíli mám zachovat - plácnout, ignorovat, vynydat? Vyzkoušela jsem snad asi vše, pomohlo okřiknutí, ale ne vždy. Je to správné jednání?
Potom, jsme už nějakou dobu bez plen. I na noc. Na čůrání se budí. Ale to se fakt nedá. Vzbudí se, on nemluví, tak na mě heká, drží se za šprušle od postýlky, vytáhnu ho, svléknu a posadím na nočník, v tu chvíli začne opět kravál, štípe mě, řve, vstává, že čůrat nebude, přitom vím, že když ho nechám jít zpět do postýlky, do hodiny je počůraný. Já fakt nevím, takže opět ho okřiknu, za štípání plácnu po zadku a nepustím ho z nočníku, běhěm pěti minut potřeba vykonána a jde spinkat, spí defacto hned. Jednám správně? Včera se díval na pohádku Cars, jak tam bourali, začal se vztekat, přitom se mi počůral na gauč? Co v tu chvíli? Mám mu za to nadat, naplácat? Nebo to ignorovat, domluvit mu?
Já fakt nevím, je děsně vzteklý? Může to být tím, že je dříve narozený? To samé s jídlem, když nechce, nikdo do něj nic nedostane.
Dnes jsme třeba byli na návštěvě, jakmile přišlo na jídlo, byl kravál, štípe, kouše, řve, vzteká se, nejraději, kdyby měl tu možost, s něčím hodí. Nakonec při televizi, uvázaný v židličce, a přemlouvání snědl po šetihodinách hladovění přesnídávku. Ale už byl tak nazlobený, že jsme museli z návštěvy domů, začal se po nás plazit, kousat, štípat, nic ho nebavilo, bral nám lžičky z kávy, vypínal dokola televizi, prostě všechno, co má zakázané.
Dodnes nemluví, všemu ale rozumí. Když něco řekne, je to podobné slovu, co by chtěl říct, např. bak jako fuj řekne BA, na slepičku řekne KOKO, ale to samé slovo použije na koupání třeba, pak říká PAPA, to je když někdo jí nebo odchází, má to pro obojí, ale když mu řeknu, že jdeme jíst, rozumí, ale stejně řekne PAPA, říká NENI, ale tak nějak nečistě, mama, tata, teta, baba úplně vynechal, ale kdysi používal, ale když řeknu tata a to ostatní, ví, o koho jde... Tak já fakt nevím, jak jej podpořit v mluvení?
Kdo dočetl až sem. Děkuji.
In reply to Holky. Moc děkuji za by milinka
S tím jídlem to máme úplně přesně a když jsme někde mimo, nejí skoro vůbec. Manžel se pak diví, že se mi nechtělo jet ani na dovolenou - vím proč...Hold každý má jiné dítě a s některými jsou tyhle věci jednodušší - jiné možná zase složitější...
ahoj, u některých dětí je to vztekací období náročnější, u některých méně (my třeba jednu dobu řešili právě opak - kluk je uzavřenej a vztek obracel do sebe...pak si vyber co je lepší :-( )
asi jedinou radou je nepolevit, stát si za svým - když řekneš, že takhle to nebude, tak to prostě takhle nebude...on se bude vztekat, ale věř, že časem to bude lepší a lepší - zkus se na to podívat tak, jako by se tě zkoušel testovat, jestli se ti dá opravdu věřit...."když mi máma řekne, abych tam nelezl, fakt tam nemám lézt? a proč? a myslí to vážně? minule mi to dovolila a teď ne? tak tomu tedy nerozumím..." když si ověří, že to skutečně myslíš vážně, tak už příště v jiných situacích bude vědět, jak se věci mají. u nás doma třeba platí pravidlo 3x a dost....při druhým upozornění připojím, že ještě jednou se to bude opakovat a dostane na zadek...docela rychle tenhle systém pochopil a dneska mnohdy stačí když se ho zeptám, jestli mu mám naplácat na zadek...
s tím čuráním nemám zkušenost, ale napadá mě, jestli to není regres - v rámci "období vzdoru" který je (nejen) pro dítko celkem náročný, se jakoby vrátil o úroveň zpátky, která je pro něj známá a tudíž bezpečná...asi bych se tím ani jeho nějak netrápila, buď přetrpěla že budu nějakou dobu neustále prát nebo na čas vrátila plínu...
no a to jídlo...co ho nechat plavat? -necheš, tak nejez (neboj, on ti hlady neumře, až přijde hlad, tak se nabaští). už je dost velkej, tak bych se nebála, že mu třeba jednodenní absence jídla ublíží (a nevěřím, že by to vydržel dýl). Nemyslim si, že je dobrý do něj tlačit jídlo násilím, to to bude spíš ještě horší
držím palce, ať tohle "prima" období zvládnete bez újmy ;)
jo a jak píše Vendulka dole - ignorace je super ;) a hledání "hodného" dítka je taky dobrá lest :s:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jj, je to s těmi dětmi někdy fakt těžké...Souhlasím s radami. Ignorace se u nás taky osvědčila a když se vzteká, tak jí řeknu, že chápu, že je vzteklá, ale ať se jde vztekat vedle do pokojíčka, že se s tetou neslyšíme a ať si bouchne do polštáře, když má vztek atp. Když udělá nepořádek, taky si to musí uklidit, když si rozbíjí hračku (jako že to u nás naštěstí skoro není), upozorňuju předem, co nastane - nová nebude, ať si to rozmyslí. Když chce ublížit člověku, vysvětluju, že jí by se to taky nelíbilo a bolelo by ji to - když chce i přes to kousnout, taky kousnu (ale já jsem slaboch a nekousnu moc, tak to většinou zkusí znovu a tak musím kousnout trochu víc, aby to bylo aspoň nepříjemné...) nebo jí opět řeknu, ať si bouchne do něčeho, co nerozbije a zároveň si neublíží.
Co se týče počůrání, nemělo by se trestat. Já se ale přiznám, že mě s tím většinou naštve, protože už si umí říct a někdy to dělá fakt jako naschvál, takže jí často vynadám a někdy i plácnu (to většinou, když jsem se jí před chvílí ptala, jestli nechce čůrat...). Hold mám jenom jedny nervy - bohužel...teorie se líp píše než dělá...
Ohledně jídla to taky nedělám správně, neboť máme nejedlíka a někdy mě už tedy fakt vytočí. Ani to neochutná a ječí, že to jíst nebude! Kdyby u toho mohla běhat a dělat kraviny, tak bych do ní možná i pár lžiček dostala, ale na to fakt nemám...Za nedlouho budeme mít další dítě a nebudu mít fakt čas lítat jí s jídlem do pusy...Takže u nás to jde někdy v klidu - řeknu, že pokud nebude jíst, má smůlu a půjde spát hladová, ale že musí počítat s tím, že už nic jiného nedostane (a taky nedostane - až když se vzbudí...) nebo že čekám, až se napapá, abychom mohli jít na hřiště a nejdeme, dokud se nenají (někdy je to i 3 hodiny - jen občas nabídnu) nebo že mám moc dobrý bonbón, ale ten na ni čeká samo až po jídle, protože dřív to u nás prostě není možné - až po papání. Jindy se ale fakt strašně vytočím a pošlu ji raději někam daleko ode mne, jinak bych ji musela přetrhnout. Minule taky jedla polévku ve 12 a pak jedla až v 18 hod. a to ji ještě musel nakrmit děda, protože s kýmkoli jiným dělala prostě zase scény. A to před tím hulákala, že chce papat a jak jí to nabídnu, začne řvát, že NE!!! Někdy mi přijde, že už je to fakt jen šprajc a chce nás vytočit! :00:
Co se týče mluvení, je účinné i dělat, že nerozumíš. Jinak opravdu hodně mluvit a podporovat k mluvě - povídat si a přitom pokládat otázky. Jinak to zpívání, básničky...Na psychologa je brzy. K psychologovi doporučuju až po 3. roce. Do té doby má dítě nárok. Každé se rozmluví jindy, takže se nestresuj. Jen zkoušej motivovat a dělat, že nerozumíš - to hodně zabírá i v dětském kolektivu. Děti se s ním prostě potom nechtějí tolik bavit, když mu nerozumí. Proto se děti většinou ve školce rozmluví... :)
Takže přeju pevné nervy, snažit se na všechno upozorňovat dopředu - až dostavíme věž a uklidíme hračky, půjdeme ven,..., zůstat co nejvíc v klidu a ukázat, že se ti tohle chování nelíbí, ale nezakazovat se vztekat - to je potlačení emocí a to vede jen k problémům. Snažit se spíš pozitivně motivovat než zastrašovat (což mi poslední dobou tedy taky nejde 100%). Toliko z osvědčených psychologických rad... :a:
ahoj, děti v tomto věku si prostě začínají uvědomovat svou osobnost, některé děti se vztekají víc a některé míň. Hanba ti za něj být nemusí. Kdo má děti, ten to pochopí a kdo nemá, tak ať si myslí, co chce. To není tvůj problém. Určitě ho za vztekání netrestej, nebij ho a nemá smysl ani okřikování. Děti jsou v afektu, nedokáží ovládnout své pocity, pořádně neví, co se to v nich děje a neví, jak správně reagovat. Po odeznění záchvatu mu můžeš říct, že se moc zlobil, že se mu to nepovedlo nebo tak nějak podobně. Prostě mu pomoci pojmenovat to, co se v něm děje.
S tím nočním čůráním postupuj tak, jak postupuješ. Časem to vztekání určitě zmizí.
Za to počůrání při sledování filmu bych ho určitě netrestala, neudělal to schválně. Příště už bych mu ale nic takového nepustila, aby se to neopakovala. Není na to zralý.
Do jídla ho nikdy nenuť. Nabídni - chceš/nechceš. Pokud nechce - ok, tak jíst nebudeš, ale dostaneš až další jídlo.
Pokud všemu rozumí, tak je to v pořádku. Je spousta dětí, které se rozmluví až kolem třetího roku. Na rozvoj řeči jsou bezva taková ty pohybová říkadla, kdy se u toho i něco předvádí. Prohlížej si s ním knížky, zpívejte si apod.
Tess
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Holky. Moc děkuji za vyčerpávající komentáře.
Ono s ním je to trošku těžší, ale snad to zvládneme.
Ohledně ignorace a volání svého hodného chlapečka, tak myslím, že toto by ještě nepochopil, ale člověk nikdy neví. Určitě vyzkouším.
Dneska večer poprvé vyčůrání se bez vzteku, až jsem žasla, jaká to byla slast :)
Nechat jej vykřičet a ignorovat, to zkouším, ale nikdy jsem netušila, jaké má můj syn hlasivky, normálně mi občas hučí v uších, nedá se to vydržet, hlavně, když mi toto dělal třeba půl hodiny ve vlaku :( Ale zkusím tedy ignorovat.
Ohledně toho čůrání. Já mu tak přestala věřit, že jsem mu dala na návštěvu nasazovací plínu, ale on i když ji má, tak do ní nečůrá. Je to pro mne jen taková pojistka, že třeba na návštěvě nepočůrá koberec. Ale mrzí mě to, když jsme byli už bez plen úplně. Ale moje důvěra teď nějak někam zmizela :(
No a ohledně toho jídla, u nás je to asi těžší, a to tím, že je nedonošený. Jídlo má rád, to jo, ale sní vždy jen to, co ho vytáhne z největšího hladu a dost, což jsou někdy opravdu po celý den 3-4 lžičky "čajové" ! Zhubnul mi 2 kila během týdne, když jsem praktikovala to, že když nechceš, nejez. Určitě nenutím, jen mu prostě pustím telvizi a když přestane jíst, stopnu, a tak to dělám, dokud to nesní. Vím, že to není dobře a když jsme na výletě, skoro nejí, neboť tam televize prostě není. Ale já fakt nevím, jak s ním naložit, hodně dlouho měl problém s kousky, což má dodnes, i když, když mu něco hodně chutná, kousky nejsou problém. Je schopen sníst rizoto, ale fakt tím způsobem, že vezme lžičku do pusy a nežvejká a drží to v puse, občas přežvejkne, ale než to spolkne, mám porci na talíři studenou :( Vesměs mu vařím to, co má rád, to je cokoli s vajíčkem, ryba, bramborová kaše.... Má rád ovoce, namačkaný banán sní snad kdykoli.
Ještě jednou moc děkuji za rady :)