od včera dny blbec

ahojkyy holky, já se prostě musím vypovídat a nemám komu...od včera se mi všechno nějak sype....byla jsem poprvé od porodu v práci, malý byl u babičky. už týden před tím jsem měla sny o tom, že jsem si pro něho přišla a on spustil hysteráky, že nejde, že bude s babičkou.....no a jak to dopadlo v realu?

přišla jsem, on spinkal, probudil se, na mě jen koukl a ignoroval že na něho mluvím, ani ke mě nechtěl jít, pak babička odešla pro banán a on začal pofňukávat....holky, já se před mamkou sice smála, ale mě to tak bolelo a bylo mi to líto....pak večer po koupání jsem ho nemohla ani položit abych ho osušila oblékla, řval jak tur....jen v ruce se uklidnil, a při dalších pokusech ho položit vždy zpustil...pak to bylo zase dobrý....dnes už jsem zase byla jeho maminka,ale pro změnu mě opět pěkně podrazil jeho táta....jeli jsme k jeho rodičům, hned mě docela dostalo to, že jsme se jen objevili a hned jsem poslouchala pojďte se najíst....byli jsme pul hodiny po obědě....pak zase....to je jedno, kousek si snad dáte....pak proč nejdete dovnitř....byli jsme venku na zahradě, bylo fakt příjemně....pak jsem šla malýho uspat a zase, proč ho neuspim ve vnitř proč ho dávám do kočáru....chtěla jsem aby spal na vzduchu....a už jsem měla nervy.....fakt nemám ráda, když mě někdo buzeruje....natož někdo, kdo není ani můj rodič....no a do toho přítel, kterej doma vychyloval, jak jedeme jen na hodinu apod. pak naházal na mě, že jemu je jedno kdy pojedem ať se rozhodnu já apod. tak jsem se naštvala a vyjela na něho, že už mě s**e s tím, že doma se na něčem domluvíme a pak před jeho rodičema dělá. že on chce vše jinak, že to je podle mě apod..... no prostě, já jsem ta bosorka, co pospíchá domu(při tom mě to bylo jedno), já jsem ta co chce svatbu jen se svědkama apod..... do toho jsem dnes zjistila, že mi ze zásnubního prstýnku vypadly dva kamínky.....nevím, ale svatbu máme na začátku srpna a vše co patří k svatbě se vždy nějak trochu pokazí....už je to jak špatný znamení. Dost mě štve s tím, že všechno hází na mě.....když se rafneme, je to jen moje chyba...proč já vždycky říkám, že na to sme snad dva, když to přepísknu, tak to uznám....sice ne hned....většinou po čase....ale uvědomuju si to.....to si chlapi prostě myslejí, že oni jsou bez chybní?A hlavně mi nejde do hlavy, proč, když se na něčem dohodneme, hlavně když se to i nějak týká jeho rodiny, proč před nima dělá mrtvýho brouka??to se bojí, že bude za špatnýho?

Já vím, že je to asi zmatený, co tu píšu, ale hromadí se toho ve mě strašně moc a potřebovala jsem to ze sebe trochu dostat.