Od pobytu v nemocnici nechce spát sama v pokojíku ani v postýlce
Ahoj tety, jdu si za Vámi pro radu. 6. prosince jsme byli na tři noci v nemocnici s laringitidou. Naty se tam hodně bála, takže tam spávala se mnou v posteli. Co jsme přijeli domů tak přes noc chce spát jen se mnou v posteli. Přes poledne v pohodě usne v pokojíčku, ale jak tam má usnout večer tak je to katastrofa. Křičí, ale hodně jak kdyby se moc bála. Zkoušela jsme jí tam pustit písničky, bliknout světlo, dokonce jsme museli vyměnit postýlku jen za tu nízkou se zábranou, protože z té postýlky nebezpečně vyskakovala a cestovala za mnou. Holky poraďte - mám trvat na tom aby tam zůstala i přeš to, že je z toho večer úplně mimo nebo teda ji nechat u mě v posteli. Nejhorší je, že spí úplně nalepená na mě,takže já jsem ráno rozlámaná a úplně KO :-(
ahojky nebo nějaký čas vydržet a dávat ji ten pocit bezpečí.a nenutit ji.snad se zase srovná.pro děti je nemocnice šok.chce asi ted jistotu.tebe.a nebo se poradit u dětského psychologa.
In reply to ahojky nebo nějaký čas by bobulkamodra
souhlas
In reply to ahojky nebo nějaký čas by bobulkamodra
Děkuji za názor, taky jsem si včera večer říkala, že už to asi nebudu nutit - když jsem ji viděla jak byla vystresovaný tak to asi nemá cenu :-(
jestli je ti společný spaní nepříjemný, asi by jsi jí měla vést k tomu aby spala sama. věřím, že byl pro malou šok pobyt v nemocnici a takhle na to reaguje.
asi bych se snažila být co nejvíc klidná, ukládat jí do postýlky stejným způsobem jako jsi to dělala před pobytem v nemocnici - jistě jste měly nějaký rituál - tak se k němu vrátit. a pořád dokolečka jí opakovat, že už jste doma, je se svém pokojíčku, ve své postýlce, ty jsi na bízku, je v bezpečí, nic se jí nestane atd. možná nebude slovům úplně rozumět, ale když z tvého hlasu uslysí klid a něhu určitě se sama zklidní (asi to nebude hned napoprvé, ale to natrénujete)
mám s tímhle dobrou zkušenost.
In reply to jestli je ti společný spaní by Tesa
Ahoj, děkuji za radu. Můžeš mi prosím ten postup líp popsat? Rituál pořád opakuji plus jsem samozřejmě zkoušela další tipy. Já ji prostě třeba desetkrát odnesu do té postýlky, povídám, hladím, ale ona mi po jedenácté vyleze s hrozným pláčem, srdíčko ji bouchá tak si ji vezmu k sobě. Uspím ji - vydím, že spí na tvrdo tak ji přenesu, ale sotva ji položím v pokojíku tak je vzhůru a utíká za mnou.
In reply to Ahoj, děkuji za radu. Můžeš by janča mamča
nejlepší je udělat to tak, jak sama cítíš, že je to dobře. prostě aby jsi tomu sama věřila. zní to asi blbě, ale když něčemu věříš sama, tak je to pro tu druhou stranu srozumitelnější - sama jsi klidná - máš klidný tep, hlas, není z tebe cítit nervozita - a tohle děti hodně vnímají. Vím, že je těžký zůstat v klidu, když vidíš, že dítko je celý bez sebe, ale zkus se na to zaměřit - určitě to bude o něco lepší.
sama bych asi zkusila být s ní když je v postýlce. říct jí, že u ní budu, budu jí třeba držet za ruku (ze začátku třeba dokud neusne, pokud vím, že neusne /to je náš případ/, tak jasně stanovím jak dlouho tam budu (než si řekneme pohádku, zazpíváme tři písničky...nějak to ohraničit) a co budu dělat potom (normálně popsat, co budeš dělat s tím, že jsi na blízku) a opět dokolečka opakovat, že je doma v bezpečí a jsi tam s ní. Ať si třeba vybere hračku, se kterou bych chtěla spát. A dál postupovala jako u estivilovy metody usínání (vracet se stále ve větších intervalech, tj. poprvé po 5ti minutách, pak třeba po 8, 10, 15... a dítko zklidnit, položit do postýly, přikrýt, pohladit, zase mu zopakovat, že jsi na blízku a že je čas spát...)
Nevím, kolik je jí let, ale u synka občas používám, aby vyprávěl postýlce, co celý den dělal jak se celý den měl a že mu postýlka bude vyprávět pohádku, nebo že jede do Hajan (do Hajan se jezdí na postýlkách jako autem, je to fantazijní vesnička s pohádkama a vším pěkným, nějak pěkně zkusím popsat cestu jakou se tam jede a co v Hajanech může dělat (a to už nechám na něm, ať si to představuje ... (taková podoba počítání oveček)
Mluvili jste spolu o tom, proč před spaním pláče? Jestli už je trošku větší, mohla by zkusit popsat svoje pocity - je dobrý naučit se věci a pocity pojmenovávat - není z nich pototm takový strach
In reply to nejlepší je udělat to tak, by Tesa
Moc moc Ti děkuju!!!
Ahoj. A co takhle jít si lehnout s ní a až usne, tak jí přenést. Nebo jí dát rovnou do její postýlky a počkat až usne?
In reply to Ahoj. A co takhle jít si by Dianka
To jsem vše zkoušela, ale sotva ju přenesu tak je vzhůru a utíká s pláčem za mnou :-(
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
ahoj, to se občas stává. Já bych si kní sedla a držela jí za ruku dokud neusne. Potom bych normálně odešla.