O tom, co říjňátka těší a trápí :-)

Tak já jsem teď 10+4. a chutě už mívám nějakou dobu. Ze začátku jsem měla taky nechutenství a připadala jsem si jak po opici :D bolen žaludku,nechutenství k jídlu a vůbec na nic chuť. ale poslední dobou chutě mám. nejvíce na kyselé a pořád kupujeme ty nakládané kyselé kapie, a přítel už jen kroutí očima :D
Takže se neboj, ono to "přežrání" nakonec přijde :)

ahojky mi si všechno ted říkáme už jen na drbár ně tady máš odkaz http://www.mojetehotenstvi.cz/drbarna-rijnatek-20122 já teda koukám všude ale tady jsme prakticky nonstop a drbem a drbem

Já mám dnes taky jakýsi splín. Objektivně mi nic nechybí, ale nějak mě nic netěší a nic se mi nechce. Jen být celý den v posteli a čekat, až budu mít chuť k jídlu, kterou nemám už měsíc a pomalu mi z toho nechutenství hrabe.

Neeeeboj ono se to zase nějak otočí a bude líp. :dance: Taky nemám každý den růžovej a přítel mi říká,že podel nálady už to na mě asi působí.Vidíš to ....jóga smíchu,to slyším prvně! Třeba by to pomohlo. :///:

Luci nezoufeeeeeej! Chápu a věřím,že to strašná čára přes rozpočet,že už jsi se těšila,jak to máte naplánované a i to uskutečníte,ale v podtstatě o nic nejde.Určitě j erozumné to doložit,pokud má pítel exekuci na plat a takovéhle potíže.Svatba Vám neuteče a ber to tak,že máš aspoň víc času na to si rozmyslet jaké šaty,jakou kytí,jaké prstýnky a tak.Na všem si musíš najít něco pozitvního.To že jste to vykecali ostatním taky není žádný problém,chápu,že se asi cítíš blbě,ale co je jim v podstatě do toho.Je to Vaše věc,máte své důvody a pokud jsou normální a chtějí přijít na Vaši svatbu ať bude teď nebo na konci roku,tak to pochopí.Určitě to s tou tloušťkou nebude tak hrozné a jestli ti to pomůže,tak si říkej,že nejsi jediná.Kddby jsi viděla mě,tak by jsi se divila,jsem taky jak vorvaň a ňuf mi taky řekl,že mám vyžraný bříško.Člověk na to musí koukat trochu s nadhledem.Zase na to máš nárok,máš v bříšku mimíska a nemůžeš ho trápit hlady.Uvidíš,že aš budeš mít mimíska venku,tak se potom vrátíš na svoji váhu.Tím se zbytečně netrap.Co se týká miminka,tak chápu,že ty obavy jsou.Já jsem taky jak na trní.Měla jsem ty křeče a tak jsem si říkala aspoň vím,že se tam něco děje,teď je už dva dny nemám,tak mi to tayk šrotuje,zda se něco nestalo.Ale snaž se na to nwemyslet,něčím se zamstněj.Tyhle myšlenky nejsou dobré.Miminko je určtě v pořádku.Já jsem taky viděla jen bublinku a žádné srdíčko.Ber to tak,že každá jsme jiná,mám ejiný průběh těhotenství a tak je to u každé i jinak vidět.Zachvilku půjdeš an kontrolu,uteče to jako voda a uvdiíš že bdue vše tak jak máí být! Buď ráda,že máš tak hodného přítele,že se stará,je na tebe milý,pomáhá ti a že jste šťatsný.

neboj toho se bojim i já a to už máma jsem občas si přijdu nemožná a občas naprosto dokonalá hihihi tak body si klidně dejte on je vám prcek stejně zruší jak domino :s: taky jsme si planovali výchovnou taktiku atd. ale nějak to nevyšlo a tak nějak improvizujeme..neee neboj to zvládnš stejně nemáš na výběr když vidím to sluníčko jak se na mě směje a na procházce si tisickrát vzpomene že chce pusinku a objímá mě jak milenec (pak nemám mít furt opary) tak si říkám že zas tak hrozná mama nebudu umí chodit pozdravit i úplně cizí lidi poděkuje poprosí rozdělí se (občas) jen je línej mluvit ale to dáme časem taky vyčurat už umí taky sám vykadit to musí být sám dojde to vylít do wc a spláchne pak volá tak mu utřu zadek a pak mu dám taky ubrousek aby to skoušel sám a daří se.takže se toho neboj bude to dobrý prvních pár dní budeš určitě vyjukaná ale to sek spraví

Děkuju za podporu jsi moc hodná. :kiss: Tak nějak v to pořád doufám,že to bude dobré a když vidím sebe a přítele,jak jsme vychovaný,tak si říkám,že to prostě musíme zvládnout.Naše body nejsou nějak složité,jen bych chtěly vydržet,aby mrňousek spál v postýlce s ne s námi v posteli.A pak bych taky chtěla vydržet,že k němu nepoběžím za každým kňournutím a asi nejvíc,abych se něvěnovala celý den jen jemu.J8 když to vdím u jiných,že se mrně vzbudí a oni musí dát ruce od všeho pryč a jen ho nosí,natřásají a nemůžou ani uvařit prostě nic,tak tak bych to prostě nechtěla.Tak to máš prďolku vychované víc než dobře.To jsou všechno základy a je super,že to zvládá.Když užz jsi to zvlýádla jednou,tak to zvládneš i po druhé,ale věřím,že ty jejich sladké čony za to prostě stojí. :dance:

Tak to si říkám i já, jací budeme rodiče...kolem mě je i spousta svobodných maminek, které musí zvládat tolik věcí navíc, obdivuju je. Mám to štěstí, že mám skvělého manžela, které dítě taky chtěl, tak je to hned snažší. Ale stejně, můžeme si říkat a plánovat a stejně pak přijdou ty situace a budeme věci řešit asi intuitivně, podle svého nejlepšího uvážení. Dneska říkali v Sama doma :€s€: , že dobrý rodič je ten, který umí pochválit i potrestat a ne jen jedno z toho a kdo má s dítětem vztah a komunikuje s ním, umí se na sebe usmát...takové obyčejné základy, ale asi fakt důležité :-). Neboj, zvládneme to. Už jen to, že na to myslíme, je určitě dobrej základ úspěchu, ale nějakých těch chyb se určitě taky nevyhneme.

Tak určitě !Nepočítám s tím,že bych byla dokonalá máma a ani nechci být.Ale zase nechci být ani ta špatná.V sama doma to trefili,něco na tom bude.Jen jsou to asi ty obavy které k tomu patří.Říkala jsem partnerovi,že jakmile začnu blbnout,že mě musí zastavit,tak na něj spoléhám a věřím,že mě v tom nenechá.Ale je mi naprosto jasný,že až si přiveze mrňouska domů,tak to pro nás pro všechny bude zcela nové a budeme z toho tak vykulení,že určitá pravidla půjdou stranou. :s:

no přesně taky to vidím u kamarádky a jen se děsím a lituju ji ikdyž může si za to sama je mu přes dva roky spí snima v posteli a jěště kojí což není nic špatného ale už by pomalu měl přestat nebo to aspon krotit na dvakrát denně a pak taky ta jeho mluva on jestrašně chytrej a všemu rozumí ale je sprostej.já mám malýho už od mala naučenýho že padla šestá až sedmá šlo se koupat pak najíst a spinkat ze začátku jsme spali spolu prvních pár dní nonstop prtože postýlku jsme sice měli ale matraci ne měla být u ní ale nebyla a musela se objednat a pak spal jen v postýlce a přes den jsme se jednou dvakrát šli natáhnout a spinkat spolu ale jinak byl v postýlce nebo v takovým tom zámeckým kočáru hlavně jsme ho nehoupali to bylo taky plus a ted když je velkej tak nebyl žádnej problém až na tatínka ho naučit usínat ve velké postelichvilku plakal a volal že chce čurat nebo bumbí ale za tři dny bylo po zkoušení a ted prostě se vykoupe sám umijese vyčistí si zuby taky sám pak ho nakrmím on to teda umí sám ale to bych čekala až do půlnoci než by to snědl a pak dáme pusinku přikrijeme dáme napít a vyčurat a spát.což mi každý závidí at ho dám v kolik chci takhle po večeři spát tak prostě usne a bez kecání.to s tím běháním k brečení tak si nevěř prvních pár měsíců za ním budeš běhat ale od půl roku jsou vyčuraný jak díra do sněhu a cvičej si nás no tatínka si naučil dobře ale semnou neměl šanci tak už to ani nezkouší jen furt od přítele poslouchám jak jsem na něj zlá a nepříjemná ale co on tady sním celý den není takže ví prd jakej je a aby semnou takhle cvičil tak na to já nemám nervi

Já to právě taky vidím v okolí.To je usínání na hodinu,protože jednou je to a pak zase to a i když se třeba probudí,tak si neuměj sami hrát,prostě potřebujou aby tam byla s nimi máma.Nebo když přijede nvštěva a dítko není středem pozornosti,tak si vynucuje pozornost a rodiče mu ji samozřejmě daj,tak to je pak prostě na palici a není divu,že to lidí děsí.Ale každý podle svého gusta.A jak si to udělá,tal to má.To i s tím kojením,taky bych nechtěla kojit dlouho.No uvidíme,já si nevěřím,spíš je mi jasné,že povolím.Ale tak třeba aspoň že na tom začnu makat,po nějakém čase co budeme doma.Teeeeeda ty ho máš vycepovaného.Je to fakt super,když to takhle funfuje.A je to lepší pro obě strany,nejden pro tebe.Nemprobíhají žádné histerickí scény a trápení.Prostě ví že to tak je a basta.A máte oba kld,tak se mi to líbí.Oni ty tatínc na to mají někdy jiný pohledtím,že s nimi nejsou pořád doma,ale je super,že jsi se nedala.Budu se taky snažit.

no bylo to taky hodně náročný pokaždý když malej začal brečet tak jsem musela jít protože přítel ze mě dělal sobeckou osobu že ho nechám strádat že chce mámu nebo napít atd.takže jsem musela jít a když jsem se už naštvala a řekla mu že at si tam za nim jde sám tak mi bylo řečeno že on na něj není zvyklej a plakal by jěště víc a s toho dlouhého brečení by mu mohl vylítnout tříselná kýla(jenže to by musel bulet asi celej den) no taky jsem ho chodila uspávat když se mu nechtělo spinkat tak jsem vzala knížku a přečetla třeba jen bajku ne že by usnul to ne ale trochu ho to sklidnilo nebo stačilo že jsem si sedla do křesla co jsem si do pokoje dotáhla a on byl v posteli a jen čekala až usne ale pak už mě to otravovalo a bolel mě zadek z toho třeba i hodinovýho sezení na jednom místě tak jsem to prostě párkrát skusila ho tam nechat samotnýho po tom co jsem mu přečetla pohádku a pak mu vysvětlila asi milionkrát že maminkaa je hned vedle v obýváku a že když bude chtít tak at přijde pro mě.No máme výhodu že se malej moc nebojí mi ho nikdy nestrašili jěště ani na čertech nebyl protože vím jak to dopadá s dětma začnou se bát tmy a maj noční můry a začnou se počurávat takže toho prvního čerta uvidí až ve školce ti jsou aspon normální.

Myslím, že ty obavy jsou úplně přirozené a normální, akorát když jich je moc, je dobré se něčím zaměstnat aby stresu nebylo příliš, ale to asi není žádná novinka. Já si vždycky říkám, že tím stresem nic k lepšímu nezměním a tak věřím a doufám a snažím se myslet pozitivně. U nás je mimísek vymodlený a tak si jako snad každá těhulka moc přeji, aby bylo vše ok. Jak to má být, tak to bude...Nevím, jestli to máš podobně, ale mám docela bujnou fantazii, která je sice někdy k dobru, ale jak jde o starosti, tak se musím s ní krotit :-)

ahojky taky čekáte boží dítě :#~: ??(vymodlený) tak přesně to je náš Honzík čekali jsme na něj přes rok a půl a ted tohle druhé s tím mi pomohl ježíšek protože jsem to už vzdala a byla jsem donucena napsat ježíškovi tak jsem mu napsala že nic nechci že jen chci aby ta naše odinky byl štastná a zdravá a pak aby jsme ty další vánoce slavili už ve 4.a ono se to hned povedlo hned na začátku ledna .Takže holky já budu muset přejít na víru :s:

Ty blááááho rok a půl. :00: To bych z toho asi zešílela.Já jsem už takhle bála,že nám to nepůjde.A vysasila jsem prášky v prosinci a na začátku února otěhotněla.Ono už pak asi nic člověku nezbývá,než to prostě vypustit z hlavy.Ta psichika udělá hodně moc.Ále neboooj nebudeš muset,já se taky vždycky modlím k bohu jen když potřebuju,aby něco vyšlo,ale jinak nevěřím. :dance:

Já v Boha věřím, už mockrát mi v životě dokázal, že existuje a že to není nějaký dědoušek na obláčku, ale normálně živá bytost, která miluje lidi, akorát není vidět...ale jde cítit, protože tolik zázraků, co se nám v životě už stalo a různých jiných menších radostí a vyslyšených proseb, to není jen tak :-)

Tak možná,že jsem asi nezažila takovou tu situaci,která by mne o tom přesvědčila.Ale co nni může být,rozhodně se ničemu nebráním. :dance: