Nikomu ani muk .-)

15.6.
Je spousta důvodů, proč hbitě nehlaholit tuhle skvělou zprávu do světa. Je mi 32, mám poměrně stresující práci a inklinuji odjakživa ke krizovým scénářům :-) Odhlasovali jsme si s Tomem tedy, že tu novinu prozradíme až o pár týdnů později.
JENŽE.
Ta radost, která v nás tepala, bobtnala a několikrát denně se hlásila o pozornost, způsobila nakonec to, že
1) jsem zabalila malou příručku "Jak na prevíta - pro babičky a dědečky", vložila do nastříhaných kartónů, usadila do velké krabice, olepila páskou z prava i z leva, pak ovázala, obalila barevným papírem a připíchla nakonec velkou mašli
Tak se o tom dozvěděli Tomovi rodiče
2) pak jsem přála své mamince k dnešním narozeninám a když už mi došla slova o zdraví a štěstí, tak jsem na ni z ničeho nic vybalila, že jí přeji hlavně pevné nervy – a to na miminko. Jestli ten křikloun bude ráčit být po mě, tak ví, že je bude potřebovat .-)
3) no a pak mi napsala na ICQ moje nejmilejší australanka Tamara, která to FAKT nemá komu říct. Navíc otevřela k tomu plkání výborné víno a tak jsem po druhé virtuální skleničce vyšla s pravdou ven.
…no a nakonec jsem to řekla ještě Kačence – mé první kolegyni z práce, která má teď roční Lucinku a sdílí se mnou všechny radosti i bebina.

Jasně, mohla jsem rovnou vyrobit spot do rádií a nechat ho pustit do éteru, ale tuhle zprávu prostě nešlo utajit :-)