Někdy je toho fakt nad hlavu... :(

ahojky...
té mé princezně je příští týden 11 měsíců..je to krásné spokojené miminko, dle ostatních úžasně prospívá a je vidět že je milovaná..to všechno ano..ale kromě toho je to taky hroznej živel a jen tak něčím ji neohromím..a já už toho mám někdy plný zuby...když byla malá tak sme čekali až začne sedět, říkali sme si že to bude vysvobození...no začala sedět a bavilo jí to chvíli, tak sme se modlili kdy se začne nějak pohybovat (třeba lézt), že to bude pro nás vysvobození, leze, leze jak drak, jenže teď se vzteká že nemůže chodit...manžel dělá dvanáctky a to tak blbě že je prostě celej den pryč (odchází v šest ráno, vrací se po sedmé večer - když to jde dobře) takže být s ní celý den sama je úmorný...hračky ji nebaví, když tak jen chvilinku, ale to stejně vyžaduje abych u toho seděla sní, vysloveně se semnou doma nudí...chodíme hodně ven, jenže ted se začala vztekat i v kočárku,protože bud chce nosit nebo chodit..na hřišti jde horzně po dětech, jenže je moc malá, ony si s ní hrát nechtějí a hlavně to neumí, ani jeden z nich,takže zase bojujem...Prostě chce věci které neumí a protože jí to nejde tak se vzteká, doma se nudí, hračky jí nebaví...já se jí snažím plně věnovat takže není uplakané mimi nebo tak,ael za tu cenu že já sem umořená :( doma nic nestíhám..to lítám ve chvíli kdy usne....Naši mi hodně pomáhají jednou týdně si ji berou (jenže tuto dobu využívám k tomu abych kmitala po domácnosti), durhá strana o malou nejeví žádný zájem...Malou miluju a neměnila bych ani za nic..její úsměv a mazlení mi dává pocit štěstí nebo když na mě volá "táta" to je dokonalý....jen takový běžný den je prostě úmorný...Vím že musím vydržet že bude líp..jen mám strach až začně chodit aby to ji už konečně uspokojilo, protože pak už není nic po čem by mohla prahnout..snad jen létání ? :) nevím... A to škoda mluvit o spaní..od narození nemá potřebu spánku...ted poslední dva týdny se to trochu upravilo až na výjímky prospí celou noc (tím myslím bez podávání cumlíka, jídlo nechce od šestého měsíce na to byla zlatá)...ale rozhodí jí úplněk a očkování vždycky tak skoro na týden...ale co je fakt hrůza je uspávání - to mě fakt hrozně nebaví..vím že je moje chyba že sem si ji to naučila,to už je ted jedno..a nechci ji to odnaučovat uřvaním..zatím ne..vadí mi když to dítě spinká a ještě takovou dobu vzlyká (už sem to zkusila) třeba na to taky časem dojde...jen prostě potřebuju naspat že je to fakt nebavící to stálé uspávání..jako ono jde spíš o to že když už se jí chce spát opravdu strašně moc tak spinká to pár minutek a je krásný když se mě drží za ruku a u toho usne...ale spousta spaní je v době kdy se jí ještě moc nechce a tak bojujem..ale zase jí chci dodržovat režím (mluvím hlavně o večerním jití spát)....takže kolem osmé až půl deváté jdeme spát..ale to je doba kdy se jí ještě moc nechce....jednou sem jí nechala že počkám kdy se jí bude chtít....o půl jedenácté sem to vzdala a šla uspat a bojovaly sme...a ráno vstává v šest. Manžel je úžasnej a pomáhá kde může když je doma..jenže malá s ním chodit spát nechce ani za nic...A bylo by toho asi víc,ale nechci to tady zahlcovat...Julinku miluju a neměnila bych ale prostě ALE.............. :)