Návrat z nemocnice

Po 3 měsících musím napsat zápis. Dnes nás propustili z nemocnice :qu:
V neděli blbnul Pavka s dědou a Pavka mu vypadl z náruče z 1,5metru na plovoučku a přímo na hlavičku. Během chviličky mu to tak oteklo, že jsme okamžitě jeli na pohotovost. Já byla hrozně vyklepaná, malej brečel, boule byla ohromná a doktorka nikde :( Trvalo to snad věčnost. Pak jsem koukla na Pavku a byl celý od krve :r: Už jsem myslela, že je konec, že mu to teče z pusinky. "Naštěstí" to bylo z nosíku a prý je to po zranění hlavy normální. Konečně došla doktorka, poslali nás na CT a zjistili, že má prasklou lebku 2,5mm a trochu vzduchu v hlavičce. Odvezli nás na JIP a bedlivě sledovali. Já skoro vůbec nespala, pořád jsem u něho seděla, brečela, hladila ho, protože i doktor říkal, že je to kritický stav.. Pavlík byl ale ohromě šikovný, za dva dny ráno se začal usmívat, k večeru už i otáčet na bříško, hlavička mu krásně splaskla a dnes - čtvrtý den - nás doktor i neurolog propustil s tím, že se mu to krásně hojí, ale musím ho hlídat - jeho nálady, spavost, zorničky...- vzduch v hlavičce že se vstřebá a velmi ho chválili, jak je šikovný, že se s tím tak rychle popral.
Pavka je sice trochu unavený a spinká víc, než spinkával, ale snad to bude jen tím, že se tam moc nevyspal, budili ho po hodině a svítili do očíček a vedlejší klučík taky pořád plakal.
Teď už Pavka spinká ve své postýlce a já opět brečím, ale radostí, že je tu pořád s námi, že je snad v pořádku a jsem ta nejšťastnější maminka na světě :h: Ještě než Pavka usnul, viděl, jak brečím a začal taky natahovat. Je to můj brouček největší, nejmilejší a život bez něj si nedovedu představit.
Holky, úrazy se stávají, ale dávejte na svoje děti pozor, ty nervy jsou pak obrovský!