Návrat z nemocnice

Ahoj děvčátka,

v pondělí jsem psala, že má Nelinka teplotku a že zvrací, volala jsem pro uklidnění k doktorce a ta mi řekla, že to v žádném případě nepatří k zoubkům, tak ať se k ní zajdeme podívat.

Nelinka byla hotová, unavená, pořád spinkala, teplota necelých 39...přijeli jsme k doktorce a první, co udělala bylo, že hodila neskutečnou šavli v čekárně, doktorka ji prohlídla a napsala nám příjem do nemocnice. Celou cestu jsem bulela jako želva, pořád mi zněla v uších slova,že to nemusí nic být, ale že to taky může být nějaká bakterie a to by nebylo vůbec dobrý. Přijeli jsme tam, příjem dobrý, ale potom, jak mi ji mučili, holky, já byla kaput, chtělo se mi brečet s Nelinkou,ale držela jsem se....braní krve - šílenost, pak jsem musela čekat, až se Nelinka vyčůrá a chytit to do skleničky(čekala jsem 2 hodiny se skleničkou připlácnutou ne Nelinčině pipince, ještě, že to prospala), pokud bych to nechytla, hrozilo by jí cévkování, který jsem nechtěla dovolit ani náhodou.

Teploty se šplhaly ke skoro 40 stupňům, takže to byl pořád sirup nebo čípeček a do toho diazepan pro zklidnění a proti křečím, no a potom byl zase opačný problém, teplota jí klesala takovým způsobem, že hrozilo podchlazení, takže jsem ji musela zase zahřívat...včera se jí vyrojily nějaké pupínky, je to něco jako šestá nemoc, prý to signalizuje konec virozy, ještě je opupínkovaná, ale prý to do tří dnů zmizí, ale to je to nejmenší.

No a ten chrochtací nosánek, který mi tak vrtal hlavou, tak se z toho vyklubal zánět horních cest dýchacích + do toho nějaká viroza, která způsobila teploty, ale já si stejně osobně myslím, že v tom budou mít ještě i zoubky svojí roli.
Nelinka byla neskutečně hodná, říkali jí sluníčko oddělení, i přes teploty, který měla se na ně vždycky culila. Pětidenní pobyt jsme strávili na nadstandartu, holky, kdyby jste viděli ty polní podmínky na normálním pokoji, hrůza děs, normálně tam nebyla ani postel pro maminy, bylo to takový, jak to popsat, rozkládací křesílko či co to bylo, ani široký jako postel to nebylo, a Nelinka v té starodávné kovové postýlce řvala jako blázen,takže jsem ji měla pořád u sebe..Na nadstandart jsme se stěhovali o půlnoci, když mi ho nabídla jedna sestřička a opravdu paráda, hlavně normální postel, ve které jsme se s Nelinkou normálně vyspali, ale doma je doma.

Už to máme za sebou, ale nejhorší na tom je, že z toho strachu o Nelinku jsem skoro přišla o mlíčko:(takže už jsme i na Bebě+příkrmy+kojení večer.

Personál byl celkem v pohodě, i když pár pipin se tam našlo, byli ze mě asi hotový, na všechno jsem se ptala, holky, jak já se o ten svůj poklad bála, to bylo hrozný, snad už jsme si to vybraly a budeme mít pokoj. Díky všem, co to dočetly až do konce...