Naše skvělé zdravotnictví, aneb celý den v pr....

Napřed díky všem, kdo mi v mém minulém blogu chváli ty moje rošťáky. A teď k našemu včerejšku. Natálce nateklo oko a Nikča si přibouchla prst do dveří a rupla jí šlacha v ukazováčku ( už to jednou měla, tak jsme poznali, co s tím má) A tak jsme vyrazili na místní středisko nejprve k dětské doktorce. Ta napsala Natálce kapky na zánět spojivek a mašírovali jsme o patro níž na chirurgii. Vyseděli šílenou frontu, přišli na řadu a..... paní doktorka koukla Nice na ruku, řekla si o 30 kč a já e trapně omlouvala, že jsem zapomněla peněženku ( no jo no, mívám jí pořád v tašce na kočár a tak mě nenapadlo jí zkontrolovat. Jenže ve čtvrtek jsem byla nakoupit bez dětí - po dlouhé době - a peněženku jsem holt do tašky nevrátila) a že jí to přinesu hned jak odvedu děti domů. Baba upustila Nikče ruku, mně řekla " no tak vyražte hned" a bylo. Nikču jsem posadila k rentgenu, popadla kočár, Natálku a hrabali se přes půl města po neodhrnutých chodníkách domu pro peníze. Přiletěli jsme zpátky, vyseděli zase frontu, k poledni přišli na řadu... baba nás zkasírovala a řekla, že si máme dojet na chirurgii do Pelhřimova. Tak jsme letěli zase domů pro auto, nakrmit a přebalit... Natálku k dědovi ( ještě že ho máme, ale na Máru si ještě netroufne) a jeli kamsi 25 km daleko. Už to jen shrnu - návrat do Pacova kolem 18:00 ( se sádrou na Nikolčině pacce), vyzvednout Natálku... po 19:00 doma. Takhle vzteklá, unavená a naštvaná jsem už dlouho nebyla.
Jen mě napadá, nemít auto a řidičák, tak jí to asi sádruju doma