Můj porod - vyvolávačka a nakonec akutní císař...

Ahoj tety, po dlouhý době jsem se sem "odvážila" podívat. Nějak nebyla nálada. Zkusim teda popsat svůj porod, kterej rozhodně nedopadl podle mých představ. Varuji předem - hezký čtení to nebude.
16.11. jsem šla na kontrolu do porodnice. Měla jsem 5 dní po termínu a tak nějak jsem tušila, že už tam dneska zůstanu. Doma mě totiž chytla uklízecí mánie, tak jsem ještě ráno před kontrolou uklízela... :00: Nicméně v porodnici mě vyšetřil primář s tím, že je to nachystaný a otevřená jsem na prst. Tak pokud chci, můžu mít dneska malýho u sebe. Souhlasila jsem. V 9 jsem volala manžovi, ať doma chytne tašku a přijede.
Na příjmu se mě ujala hrozně milá PA, v klidu jsme sepsaly papíry, vyfasovala jsem slušivou košilku, natočila mi CTG a šoupla mě na porodní pokoj. V 10 mi doktorka zavedla tabletku na vyvolání a jako bonus jsem dostala kapačku s antibiotikama. To už dorazil i manža. Já se ještě smála, že mu to erární oblečení sluší víc než mě... :°:
První kontrakce přišly celkem rychle - po půl hodině od zavedení tabletky. Nejdřív po 7 minutách. Byla to sranda - skákala jsem si na míči, povídala si s manžou a bylo mi skvěle. :C/): Ve 12 mě znovu zkontrolovala Dr. (a tentokrát to dost bolelo) a povídá: "Je to tak na dva prsty." :\/: Což mě teda zklamalo a v duchu jsem si říkala "Tak málo?" Následoval další monitor. Sotva co jsem si lehla na záda,začal pořádnej mazec. Kontrakce z ničeho nic po 2 až 3 minutách. Na monitoru už byly pořádný Himaláje a já už manžovi lehce drtila ruku. Přišla PA s tím, že můžeme udělat klystýr. No, co vám budu řikat, udržela jsem to v sobě asi 6 minut, ale byla to úleva.
Kupodivu mi to utíkalo rychle. Možná i díky manžovi. :c: Moc mi pomohlo, že byl v klidu a ukázkově se o mě staral (za pár dní mi ale přiznal, že byl pěkně nervózní).
Ve 3 mě znovu prohlédla Dr. s výsledkem, že se moc neotevírám, takže to asi tak rychle nebude... Kdyby jenom věděla... Mě už pomalu přecházel smích, ale bolest ještě nebyla tak hrozná, takže jsem tiše trpěla. Kontrakce se ustálily po 2 minutách. Jen tak ze srandy jsem Michalovi řekla: "Na tom císaři asi vážně něco bude." Nedokázala jsem si totiž představit, že to bude bolet ještě víc. :00: Jen co jsem to dořekla, tak jsem ucítila mezi nohama morko. Aha, prdla mi voda. Trvalo mi asi tři vteřiny, než mi došlo, že voda asi nebude tak lepkavá. Bála jsem se podívat, ale když jsem to udělala, měla už jsem pod sebou pěkný krvavý kolo. :jawdrop: Manža zazvonil na PA, přišla Dr. a pak už to šlo rychle. Že mi prdla voda,ale je to s krví, takže radši uděláme hnedka císaře. Do teď nechápu, že jsem se nerozbrečela. Výraz Dr. totiž mluvil za vše. Prý má strach, že se odlučuje placenta, jelikož tý krve bylo hodně. Už jsem jenom špitla, že jsem to s tim císařem nemyslela zase tak vážně.
Najednou byli všude kolem mě doktoři. Došla jsem si na vedlejší sál. Byl to hroznej pocit. Celý břicho potřít desinfekcí, ani nevim co všechno mi píchli. Pak jsem se rozloučila s Michalem. PA mě uklidňovala,že se za chvíli zase uvidíme. Už jenom vim, že mi připoutali ruce a poslední co si pamatuju je to hnusný kulatý světlo nad hlavou...
Náš miláček Davídek se narodil v 15:54, váha 3550g a 51cm. Byl úplně zdravej (Apgar skóre 10), manža byl samozřejmě hned s ním, aby všechno vyfotil a pohlídal. Po probuzení si pamatuju jen to, jak mi Michal říká, že je malej nádhernej a že mě miluje. Děsně se mi klepaly nohy a motala se mi hlava,ale tuhle větu si zapamatuju do konce života.
Když to shrnu, ve výsledku by to nebylo tak hrozný. Kdyby se to všechno nepos..... až potom.
Druhý den mi nebylo líp a naopak to bylo horší a horší. Nebudu to do detailů popisovat, protože by to bylo na dlouho. Ve břišním svalu mi praskla nějaká cévka. Takže na břiše modřina jak :pig: Dvakrát jsem dostala transfuzi, následovalo milion vyšetření, nevěděli, jestli mě mají znovu říznout nebo ne. I přesto jsem 7 den odcházela domů po svých. Týden po porodu mi to pod stehama prasklo. Málem jsem umřela strachy, když jsem viděla, jak mi z břicha teče čůrek krve. Takže okamžitě zpátky do nemocnice. Na gyndě mě přijal primář a aby toho nebylo málo, bez jakéhokoliv umrtvení :jawdrop: mi do toho píchnul, aby toho co nejvíc vyteklo ven. Byla to všechno stará krev (díky bohu) a naštěstí to neteklo nikam dovnitř, ale ven. Vytékalo to po malých kapkách několik dní. Na kontrolu jsem chodila každý den.
Abych těch radostí neměla málo, desátý den od porodu se mi vedle pupíku začal dělat černej flek. Bylo mi řečeno začínají nekróza... :jawdrop: Takže se pan primář rozhodl mi opět píchnout do břicha. Tentokrát do toho černýho fleku. Bolelo to jako :pig: Mačkal mi na břicho, aby to vyteklo ven. Pak to ještě propláchnul peroxidem. To už mi tekly slzy, ale vydržela jsem to.
No světe div se, pomohlo to. Teď už mám břicho splasklý a po modřině ani památka. Akorát budu mít o jednu jizvičku navíc, díky "úžasnýmu" píchání do břicha. V porodnici se na mě chodili doktoři dívat jak na zvířátko do ZOO. Myslim, že si mě tam dlouho budou pamatovat. Přes tohle všechno byl pobyt v Třebíčské porodnici bez problémů. Sestřičky i doktoři byli příjemní a se vším mi pomohli, na jejich péči si nemůžu ztěžovat.
Fotky ještě dodám.
Děkuji všem, co to dočetly do konce.