Můj porod ve 35. týdnu

Ahoj holky, nebyla jsem tu asi 4 týdny a to sice z toho důvodu, že jsem 13. února v pátek přivedla na svět krásnou a hlavně zdravou holčičku. Z počátku to byl šok, když mi ráno v 06:10 hodin praskla voda. Ten den jsem totiž byla přesně 35+0 tt. Vzhledem k tomu, že jsem byla prvorodička, tak jsme z toho byli s manželem dost vykulení. Sbalili jsme se a jeli do porodnice. Hned nás vzali na vyšetřovnu, kde zjistili, že se skutečně jedná o plodovou vodu a potom mi začali natáčet ozvy a kontrakce. V tu dobu jsem žádné bolesti neměla. Na monitoru jsem byla asi 1,5 h. Pak za námi přijel švagr (lékař - anesteziolog - ARO) a dohadoval se s námi a doktorkou o epidurálu. Všichni jsme věděli, že se porod bude asi táhnout, protože porodní cesty nejsou v tomto týdnu ještě připraveny. Po dalším celkem bolestivém vyšetření nás s manželem zavřeli na porodní sál. To bylo asi něco kolem devátý. Dali mi nějakou kapačku a já si v klidu hovila na tom pohodlném porodním křesle, přitom jsem byla pořád připojená na monitor. Asi každou hodinu za mnou chodil doktor a dělal mi ten slavný Hamiltnův hmat. To mě opravdu dost bolelo, až jsem brečela. Ještěže tam byl celou dobu manžel, byl mi neskutečnou oporou. Asi ve 12 hodin mi začaly pravidelný kontrakce a to po 5-6 minutách. Nejdřív byly snesitelný a já si ještě dělala legraci, že jestli to takhle bude pokračovat, tak je to celkem v pohodě. Něco kolem třetí hodiny, když jsem stála u okna a pozorovala frmol před úrazovkou, jakoby ve mně něco prasklo a v tu chvíli se ty slabý kontrakce změnily na dost silný a už i pěkně bolestivý a interval se snížil na 2-3 minuty. Takhle jsem tam ležela další 2 hodiny, otevřená na 5 cm a žádný postup. Kolem 17. hodiny mi švagr píchnul epidurál a všechny bolesti byly ta tam. Jen jsem je viděla na monitoru a říkala si, že teď bych tady vyváděla bolestí. Potom epidurálu jsem se začala trochu víc otvírat, ale stejně to nebylo ono. Když jsem byla otevřená asi na 7 cm, tak mi dali další kapačku, abych se už konečně otevřela. No a pak to začalo. Stačilo vykapat asi půl lahve a já jsem konečně měla bolesti, které mě nutily tlačit. Jenže nikde nikdo. Potom co manžel došel pro asistentku, ta mě prohlédla a vítězoslavně sdělila, že jsem konečně otevřená na 10 cm a že rodíme. V tu chvíli nebylo po epidurálu ani památka. Bolesti jsem měla opravdu silný. Když přišla doktorka konečně jsem mohla začít tlačit a na sedmou kontrakci v 18:47 se Barunka narodila. Po celou dobu jsem měla vedle sebe manžela, který mi všechno co se dělo dole popisoval a hrozně mě podporoval. Když jsem se na něj podívala, potom co Barunka spatřila světlo světa, brečel a bylo vidět, že je neskutečně šťastnej. Malou mi jen ukázali a hned ji odnesli. Fanda šel za ní a mě zatím doktorka šila. Ještě než ji odnesli na novorozeneckou JIPku, přinesli mi ji ukázat. Byla fakt kouzelná a na to, že se narodila o 5 týdnů dříve, měla i dobrou porodní váhu 2,74 kg a 46 cm. Nejdůležitější ale je, že je zdravá. V porodnici jsme strávily 8 dní a teď už si užíváme pohodlí našeho domova. A zítra v pátek opět 13. to budou 4 týdny, co jsem se 12 hodin trápila, abych tu naší princeznu porodila.