MŮJ POROD - takhle jsme to neplánovali :-(

Jsme dnes druhý den doma, tak se podělím o své pocity z porodu.
Někdo ví jak jsem se moc těšila na přirozený porod (rizikem byly mé operace očí a jednu dobu KP miminka)...nakonec se vše dobré obrátilo a počítali jsme s kasickým porodem.
v Pátek 12.2. mi praskla voda v 1.40hod. Probudilo mě to ze spaní a byly to tedy nekonečné proudy..začala jsem se hrozně těšit na blížící se porod, kontrakce no prostě na miminko. Zavolali jsme do porodnice a tam nám řekli "vyražte hned".
Manžel měl v autě benzín na rezervu, ale mě to nevadilo, pouštěla jsem si oblíbené CD a zpívala osto šest. Nic mě nebolelo a já se těšila jak to půjde hladce. Na příjmu mi doktor sdělil, že jsem jen na 1prst a budeme čekat 24hod, pak porod rozjedem. Odebrali jsem se s manželem na porodní box, kde jsem měla čekat, manžela jsem poslala domů.
Do 12hod se pořád nic nedělo, tak jsme se s doktorkou domluvily, že nebudeme tak dlouho čekat a začnem dávat ATB do kapačky, dáme klystýr a oxytocin. Kolem 14-15hod začal do mě kapat oxytocin a já velice rychle začala mít bolesti, které byly po 2minutách a otevřená na 3prsty, branka tvrdá a neuvolňovala se. Napojili nás na monitor a hlídali jsme to. Bolest se stupňovala a já se neotvírala..doktorka rozhodla, že bych porod tímhle stylem nevydržela bolestí a doporučila mi píchnout epidurál (krev m preventivně odebrali již před tím). Popravdě nesnáším injekce a zrovna tohle do zad..nic moc :-( Epi začal brzy účinkovat, tak jsme dál nechali kapat oxytocin....jenže....kontrakce jsem ztratila pocitově a začala se otvírat najednou n a 6prstů. To by bylo vítané, ale kombinace s oxytocinem se odrazila na stavu miminka. Malý přestával dýchat, klesala saturace kyslíku, vypadalo to, že si přilehává pupečník. Mě začalo být zle a malý okamžitě ztratil tep, pak jsme to opět rozdýchali a takhle to pokračovalo. Doktorka nás nervózně běhala pořád kontrolovat (vedle rodila zároveň další maminu), začala mě připravovat na možnost císaře, aby jsme neriskovali. Přivezli speciální přístroj a zavedli hadičku k tvářičc Michálka aby zjistili přesnou saturaci. Výsledky lítaly chvilku super a chvilku blbě.
Při další kontrole doktorkou asi kolem 17hod řekla "Okamžitě jedem na sál rychle!!!!!" Vrhly se na mě 2 sestičky-narvaly mě do punčoch, nacévkovaly a přehazovaly na lehátko.
Asi si dovedete představit co to dělalo s mou psychikou, okamžitě jsem se rozbrečela, mačkala manželovi ruku, klepala se a nevěděla co nás čeká. Během 2minut jsem byla na sále a dávali mi masku......

Malý se narodil v 17.21hod, já se začala probouzet cestou na pokoj, kdy mě opět držel manželza ruku a byl mi neskutečnou oporou!!!!! Má můj velký dík, nedovedu si to představit bez něj, na porodním dýchal se mnou, aby se sklidnil mimísek v bříšku a já se hodila do pohody, neodešel ode mě ani na minutku, když se zhoršil tep na monitoru, vyběhl na sesternu a informoval je. Hrozně moc ho miluju a neskutečně si ho vážím, je to náš zodpovědný tatínek a oddaný manžel. Nechali mě ležet na JIPce, kde manžela nechali místo 15povolených minut 1,5hodiny. Pomohl mi překonat zimnici a byl se mnou dokud jsem se plně neprobudila z následků narkózy.
Michálka mi přinesli ukázat kolem 21hod...neměla jsem sílu se pohnout a dotžknout se ho, tak mi ho sestřička přiložila na hruď a ten malý uzlíček si mě prohlížel, mě tekly slzy po tvářích a tak MOOOOOOC jsem ho chtěla obejmout!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Nešlo to :-( Pak mi ho sestřička ještě dala vedle hlavy na polštář aby jsme se mohli na sebe koukat. Nic krásnějšího a zároveň zoufalýho jsem nezažila. Ten obrovský nával lásky a touhy ho obejmout!!

Michálek měřil 49cm a vážil 2,79kg. V porodnici nám zhubnul na 2,55kg a dostal žloutenku. Na normální pokoj jsme se dostali 5den od porodu, dostali jsme speciální postýlku s infračerveným světlem, kde musel malý ležet nahatý ve speciálním oblečku 3hod na bříšku, 3hod na zádíčkách. Nebrat ho do ruky, ať je co nejvíce ozářený, a takhle jsme to měli dělat 24hod. Hlídali jsme váhu a v den propuštění jsme měli 2,59kg :-))

Dnes mi ještě stékají slzičky při vzpomínce, co všechno předcházelo narození mého prvního syna, ale mám svou včeličku doma, leží mi v postýlce a mi to dokážem a všechno doženeme!!!

Děkuju všem za podporu a za přečtení, musela jsem se z toho vypsat, děkuji Fionce za hlášení o nás :-)
Fotečky dodám....