Můj porod...

Ahojky holky,

tak mám trošku času Vám popsat, jak probíhal můj porod.....
Ve čtvrtek v jednu v noci mě zbudili slabé kontrakce, ale pravidelné po patnácti minutách, tak jsem si říkala, že to budou zas jen poslíčci..trošku jsem poklimbávala, ale začala jsem zjišťovat, že se ty intervaly zkracují a začíná to být dost nepříjemné...V šest ráno jsem usoudila, že to bude asi ono protože kontrakce byly pravidelné po pěti min. Tak jsme kolem sedmé dorazili do Motola, tam mě napíchli na monitor řekli mi, že na porod to ještě není a poslali mě šupem zpět. .Tak jsem byla celý den a noc doma s pravidelnýma kontrakcema po pěti min!!! Intenzita se prodlužovala a ve čtyři ráno už jsem byla fakt hotová a řekla jsem si, že buď mě vyrazí a nebo přijmou. Přijeli jsme tam no a nález byl takový, že jsem na dva prsty a že to může klidně trvat dva dny, že jsou to poslíčci a ať si jdu domů dát vanu. Doktorka váhala jestli mě má přijmout, tak raději zavolala někam VÝŠ a tam jí bylo řečeno, že mě má poslat domů, že není místo!!! :jawdrop: To už jsem fakt myslela, že to nedám!!! Vylezla jsem odtamtud skoro s brekem...že se zas budu svíjet v křečích doma. V autě jsem se kroutila jak žížala...nešlo mi vůbec sedět. Doma mi vana nepomohla. Tak se přítel naštval, sbalil mě a odvezl do Hořovické porodnice. DÍKY BOHU!!!!Dorazili jsme tam tak kolem půl sedmé a hned mě přijali, protože jsem byla otevřená skoro na pět prstů!! Dali mě tam na pokoj, kde se mnou mohl být celou dobu můj přítel. Fakt super, moc mi tam pomáhal. Personál byl na jedničku, ochotní, milí...no co víc si přát. Kolem devátý mi píchli vodu a kontrakce ještě zesílily - to bylo snad nejhorší z celého porodu. Kolem poledne mi píchli epidural, abych nabrala síly, protože jsem byla za ty dva dny fakt unavená.....Musím říct, že mi opravdu moc pomohl. No a když došlo na samý porod, tak mě překvapilo, že to ani moc nebolelo, spší jen hrozně tlačilo na konečník....Malá vykoukla na svět na čtvrté zatlačení...Museli mě nastříhnout, ale jinak vše proběhlo vpořádku. No ale povím Vám to šitíííí aaaaaaaaaaauuuu. To bylo strašný....cítila jsem každý píchnutí. Ale stálo to za to. Mám u sebe svou prdelku a jsem nejšťastnější na světě. A dokonce jsem ráda, že jsem skončila nakonec v Hořovicích, protože představa, že bych byla někde v Motole s dalšíma ženskýma na pokoji a svíjela se tam bez přítele...no hrůza. No prostě stručně řečeno...Motol nikdy více. Díky těm, co to dočetli do konce a maminkám přeji ať miminka hezky prospívají, těhulkám ať mají brzy ty své uzlíčky u sebe a snažilkám co nevidět dvě//. Míša