Můj porod

Jak jsem ve svém posledním blogu před porodem psala, v úterý 11.5. jsme byli v poradně a podle paní doktorky, která mě vyšetřovala, to na porod nevypadalo. Domluvili jsme se tedy na další úterý s tím, že uděláme i UTZ, abychom věděli, kolik asi bude miminko při porodu vážit. Já jsem si celou dobu říkala, že by se mi celkem líbilo, kdyby ten náš mrňousek vykoukl 13.5., že je to pěkný datum :-) No a 13.5. kolem páté odpoledne v podstatě všechno vypuklo. Začala jsem poslíčkovat, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost, prostě normální poslíčci, kteří se dali „ustát“ a dařilo se mi je i zaspat. Když poslíčci přetrvávali i přes noc, tak už se mi to začalo zdát divný, protože tak dlouho jsem nikdy neposlíčkovala. V pátek 14.5. ráno mi to nedalo a zavolala jsem si do porodky. Ale co jim chcete říct? Kontrakce byly nepravidelné, voda neodtekla a pohyby jsem cítila, nicméně jsem PA popsala jak jsem na tom, tak mi jen doporučila, ať ještě vydržím doma, že se to připravuje na porod. Tak jsem si řekla OK, prostě jsou to jen intenzivnější poslové, tělo se připravuje na porod, ale v ten okamžik mě nenapadlo, že porod se bude konat už druhý den :-) to mi tak nějak začalo docházet teprve tehdy, když byl pátek v noci a poslové pořád ne a ne zmizet…Říkala jsem manželovi, že to vypadá, že asi brzo pojedeme. Kontrakce jsem si zapisovala, ale pořád nebyly nějak pravidelné, tak jsem si řekla, že je zase zkusím zaspat, což se mi podařilo. Někdy nad ránem jsem se probudila s křížovýma bolestma, ale i ty jsem zmákla a znovu usnula. Ovšem, když jsem se probudila v sobotu 15.5. před sedmou, bylo mi jasný, že musíme vyrazit. Kontrakce přicházely jedna za druhou a byly tak intenzivní, že jsem málem samou bolestí lezla po zdi. Vzbudila jsem manžela, že musíme vyrazit do porodky. Manžel zašel pro auto, já si zatím dala sprchu, vzala jsem tašku a vyrazili jsme. Po cestě jsem zavolala do porodky, že jedeme, ať nás čekají. Když jsme tam přijeli, bylo asi osm, napojili mě na pásy, PA mě vyšetřila – čípek zcela zpotřebovaný, otevřená volně na prst. „Už si vás tu necháme“ řekla mi PA s úsměvem na rtech :-) manžel hleděl jako tele na nový vrata a nevěřícně se mě ptal¨: „to už jako rodíme?“ tak jsem mu jeho myšlenku potvrdila :-) Celou dobu si totiž myslel, že je to jen planý poplach a pojedeme zpět domů :-) Okamžitě jsem se PA zeptala, jestli můžu dostat epidural. Řekla, že prověří, jestli má anesteziolog čas a v případě, že ano, bude to stát 2000Kč. Tentokrát jsem i já nevěřícně hleděla jako tele na nový vrata, bohužel od 1.5. 2010 je epidural zpoplatněný :-( Ale rozhodli jsme se, že ty prašule obětujeme…Anesteziolog měl čas a přišel za mnou asi v 10:30. Do té doby jsem kontrakce snažila rozdýchávat a rozehnat sprchou, ale bohužel mi to vůbec nepomáhalo, začínala jsem být celkem unavená. Když mi začali zavádět katédr na epidural, bylo to chvilkama dost nepříjemný možná až bolestivý, ale nad vodou mě držela myšlenka, že za chvíli bolesti ustoupí. Když už bylo hotovo, přišla obrovská úleva, najednou jsem necítila žádnou bolest, žádný kontrakce, prostě super! Z ničeho nic jsem byla plná energie a elánu, s manželem jsme si povídali, poslouchali hudbu a mezi tím mě chodili vyšetřovat. Otvírala jsem se celkem rychle. S manžou jsme si říkali, že by se malej mohl narodit v 15 hodin a 5 minut, když je toho 15.5. :-) Bylo asi čtvrt na dvě (časem si nejsem jistá), když mi řekli, že mi epidural už přidávat nebudou, protože jsem dost otevřená, tak abych pak cítila kontrakce a věděla, kdy mám tlačit. Epidural pomalu odezníval, opět jsem začala cítit kontrakce a s nima na mě přišla šílená potřeba tlačit. Bohužel jsem ještě nesměla, chvilku jsem se s PA dohadovala, že už musím tlačit, že už to nejde vydržet a pak mě PA poslala ať si jdu sednout na záchod a pokusím se prodýchat tak 5 kontrakcí a pak už zkusíme tlačit na lůžku. Bylo to šílený! Ještě že byl manžel neustále se mnou, dýchal se mnou, držel mě při kontrakcích za ruku, povzbuzoval mě. Bez něho bych to nezvládla. Pět kontrakcí jsem prodýchala, musím se přiznat, že jsem si pak už i přitlačovala a hurá na lůžko. PA mi řekla jak mám dýchat a v okamžiku, kdy bude přicházet kontrakce a já začnu tlačit, tak jí mám říct. Kontrakce přicházela, řekla jsem jí jdeme na to a začala jsem tlačit, čekala jsem, že ucítím nějakou úlevu (jako že už konečně můžu tlačit), ale žádná nepřicházela. Asi dvakrát jsem špatně zatlačila, což byl problém, protože se malej zasekl…najednou mi druhá PA začala rukou valchovat břicho, aby Filípkovi pomohla ven, já tlačila jako o život, manžel mě povzbuzoval a chválil (chudákovi jsem málem rozdrtila ruku) a konečně jsem ucítila hlavičku mezi nohama, šup ramínka a Filípek byl venku. Úžasnej pocit! Ale ne na dlouho… neslyšela jsem, že by Filípek začal plakat…PA mě začala uklidňovat, že malej sice nepláče, ale že dýchá, že to bylo pro něho náročný a že ho budou muset dát do inkubátoru. Odnesli ho, aby ho očistili a v ten okamžik se rozplakal, byla jsem šťastná :-) Potom za mnou přišla dětská doktorka, začala mi něco vykládat o malým, ale musím se přiznat, že v ten okamžik už jsem ji nevnímala, protože jsem byla úplně vyřízená. Filípka očistili, zabalili do zavinovačky, dali tatínkovi na okamžik pochovat, ukázali mi ho a odvezli ho na novorozenecký. Večer, kolem osmé mi ho přivezli na pokoj. Malýho jsem vytlačila v 15:12, kdybych 2x netlačila špatně, možná by se nám podařilo přijít na svět v 15:05 :-) Měl 3550g a 52cm, což jsou nádherný míry vzhledem k tomu, že jsme rodili v 37+2tt. Kdyby vydržel až do termínu, rodila bych obříka! :-) Nastřihnutí jsem se nevyhnula, ale vůbec jsem ho necítila, vůbec to nebolelo, stejně tak zašívání bylo úplně bezbolestné. Paní doktorka říkala, že mám jeden větší steh. Bohužel, když nás pustili domů, tak se mi steh rozjel. PA říkala, že znovu mi to šít už nebudou, že je lepší, když se to zahojí samo...
Pořád jsme s manželem nemohli uvěřit, že už jsme porodili a máme toho našeho budulínka na světě :-) Jsem strašně vděčná za to, že mám tak úžasnýho chlapa! že byl celou dobu se mnou a pomáhal mi jak to šlo! Z celýho srdce ho miluju! a nejen ho, ale i to naše překrásný miminko, kterýmu jsem dala při porodu tak zabrat. Naštěstí, je to statečnej a silnej kluk po tatínkovi a zmákl to na jedničku! :-)
Bohužel mi prcka nepřiložili hned po porodu k prsu, takže jsme pak trošku bojovali s kojením, ale jakmile se mi třetí den udělalo mlíčko, začal pěkně baštit.
Toť můj porod :-) omlouvám se, že jsem napsala takovej román a děkuju všem, kdo to přečetl až do konce :-) Všem nastávajícím maminkám přeju rychlý porod bez komplikací a krásná a hlavně zdravá miminka! :h: :k: :a: