Můj porod

Ahoj holky, tak i já přispěju svojí troškou do mlýna a podělím se s vámi o svoje dojmy z porodu :)
V pondělí 14.4. jsem šla na kontrolu do porodnice. To už jsem byla 40tt+3dny. Jako obvykle se ozvy na první pokus moc nezdařily, protože se malá jako vždy nechtěla hýbat. Proto jsem je musela absolvovat za 2 hodiny znovu. Bohužel zase bez většího úspěchu. Paní doktorka se šla poradit s panem primářem a ten prohlásil, že si mě tam už nechají a začnou mi porod vyvolávat. teda paní doktorka se vrátila za mnou a zeptala se jestli mám sebou tašku a mě bylo hned ouvej. Musela jsem teda manžela poslat domů pro tašku a já mezitím šla na ultrazvuk.
Ve 14:00 mě zavedli na pokoj a já čekala co se bude dít. Ještě než mi manžel stačil dovézt věci, už jsem měla zavedenou první tabletu na vyvolání.
Manžel odjel do práce a já celé odpoledne čekala kdy už to přijde. Asi v 17:00 mě začaly bolet záda a podbřišek, ale jen lehce. Sice jsem nemohla ležet, ale při pochodování po chodbě to bylo v pohodě. Tak jsem se těšila, že už budu za chvíli rodit, ale to jsem se šeredně spletla :( Po hodince mě bolest přešla a já si šla lehnout a spát.
Paní co se mnou byla na pokoji a dostala taky tabletu už skoro lezla po zdi bolestma. Docela mě vyděsila a já dosud klidná začala mít strach jak blázen. Když jsem jí viděla jak brečí bolestí a sestřičky jí říkaly, že to na porod ještě není, chtěla jsem utéct. :( Ráno v 5:00 jí konečně odvedly na sál a já si mohla trochu schrupnout.
V úterý 15.4. jsem šla v 6:00 znovu na ozvy a jelikož se malá zase moc nehýbala, tak jsem tam ležela hodinu a něco. Ale když jsem slezla z lehátka, tak mi praskla voda (to bylo 7:25) a vše se najednou rozjelo. Poslali mě sednout na chodbu, že zatím vyšetří jinou pani. Tam mi hned začaly bolesti, ale nebyly nijak silné. Zavolala jsem manželovi a´t přijede a mezitím bolesti zesílily. Šla jsem teda do sprchy a ta mi hodně pomohla a ulevila. Když manžel přijel, tak jsem si začala pomalu balit věci a mezitím jsem si s ním povídala a prodýchavala bolesti. Sestřičky mě chodily kontrolovat a pořád mi říkaly, že už za chvíli půjdeme na sál. Pořád jsem čekala kdy začnou ty pravé bolesti - zdálo se mi, že jak všichni popisovali nesnesitelné bolesti, že já vlastně ani snad žádné nemám. :)
když už mě to nutilo tlačit, poslal jsem manžela za sestřičkama. Ty hned přiběhly a šlo se na sál - teda šlo - já se spíš šourala :) Všechny sestřičky mě chválily, že jsem celou dobu vydržela na pokoji a vůbec jsem je nepotřebovala a nijak jsemnekřičela a nevymýšlela si. Nevim jestli mě chtěly uchlácholit nebo to myslely vážně :)
Na sále měly docela fofr. Paní co odrodila nemohly ani nechat 2 hodiny na sále, protože jsem tam už přišla já :)
Chvilku jsem si tam poležela a čekala jsem až dorotoju hlavička a budu moc začít tlačit. když bylo vše nachystáno přišla moc hodná paní doktorka a mohla jsem tlačit. Ani jsem necítila, že mě nastřihla. Po 4 tlačeních mi přestaly kontrakce a musely mi píchnout nějakou injekci a kapačku, aby se porod opět rozjel. Po dalších asi 3 zatlačeních byla malá na světě. Narodila se v 11:11. Takže celkem rychlý porod na prvorodičku :!k: Paní doktorka nám říkala, že se moc snažila, aby Verunka přišla na svět lehce protože se ona sama jmenovala Veronika :\x:
Opravdu jsem čekala, že to bude daleko horší po všech těch vyprávěních nejen z těhlech stránek ale i od kamarádek maminek.
Doufám, že aspoň pár z vás jsem trošku uklidnila.
Byl to jedinečný a nejkrásnější zážitek v mém životě - držet ten malý ještě upatlaný uzlíček v náručí. :\x: :\x: :\x: