Můj porod

Hm, tak Vám to tedy taky napíšu, protože, tuhle stránečku jsem četla i já sama nejčastěji a těšila se nové příspěvky. Ve čtvtek 17. 4. jsem se učila na zkoušku ze sociální pedagogiky, jako celý týden předtím, v pátek 18. 4. v 10:00 jsem byla nahlášená. No tak samo sebou naučená od a až po z, byla jsem na sebe hrdá jak perfektně to umím. Ale stresík byl, to by asi nebylo normální. Večer jsem si vyprala těhotenské kalhoty na další den do školy, hodila je na topení a dala jsem si čípek (měla jsem mykosu), najednou cítím, že ze mě něco trošičku teče, říkám si čípek. Otočila jsem se na druhý bok a nejednou jakoby něco luplo, to už té vody teklo víc. Vyvalila jsem oči a zůstala strnule ležet na postleli, že by už? Ale ne vždyť mám termín až 4. květa a taky dělám zítra zkoušku, nééééééééééé? Manžel na mě chvíli zíral a pak říká, co ti je? A já, že mi asi odtekla voda. Ten na mě taky hleděl jako jelen. Bolesti žádné a voda už tekla jako hloupá, bylo něco kolem půl desáté večer. Začal jsem se těšit na prorod, že zachvilku uvidím toho našeho Andílka. Tak jedeme do porodnice, tašku jsem měla nachystanou, to problém nebyl, ale kalhoty jsem měla mokré na topení a druhé už jiné neoblíknu, tak jsem si vzala staré vytáhané tepláky :n: a jelo se. Po cestě jsem to ještě oznámila mým rodičům, ať mají taky bezesnou noc jako já :s: . V porodnici jsme byli v 10 hodin, zkontrolovaly, že se jedná vážně o plodovou vodu, sepsaly se mnou dlouhou anamnézu, až mě to štvalo, já chtěl rodit a ne vyplňovat dotazníky. Zavolali primáře ať prý rozhodne co se mnou, že jsem teprve 37. týden a to je prý nedonošené, kontrakce nemám a jsem otevřená jen na 1 prst! Tak to už jsem cítila, že to zase tak slavné nebude :? Primář přišel až v 11., manžela jsem poslala domů a mě položili na porodní sál na postel a řekli mi že mám odpočívat, že to budu moc potřebovat, protože tyto předčasné porody s odteklou vodou prý bývají dlouhé, a mě bylo do breku :r: . Chtěla jsem rodit ve vaně, jenže to taky u předčasných nejde :r: . Tak jsem se snažila usnout, ale to nešlo, prožád mě chodili kontrolovat, prožád jsem byla jen na 1 prst. Pak jsem i zvracela, začalo mi být špatně a začla jsem nad ránem dostávat kontrakce (já dýchala a to bolelo a bolelo, myslela jsem si jaká je to bolest, ale to jsem ještě nevěděla co přijde ://: ). Ráno v 6 mi řekly, že se pořád nic neděje, tak že mě po vizitě odvezou na pokoje šestinedělí, když prý se mi do 24 hodin nerozjedou kontrakce, tak dostanu kapačku, no bomba, to jsou vyhlídky! Jenže v 7, vedle na porodním sále porodila jedna maminka a jak křičela a potom jak křičelo to miminko, tak mě se to rozjelo, kontrakce po 5 minutách otevřená na 3-4 prsty, konstatoval doktor, ---hurá už to bude! (jsem si myslela), povolili mi zavolat manžela, dostala jsem nálev a oholili mě(mimochodem vypadá to pěkně blbě). Klistýr popisovat nebudu, opravdu čistička! :sick: Manžel přijel okolo půl 9, byl se mnou počítal doby mezi kontrakcemi, já jsem nebyla schopná, byla to taková bolest, že jsem nevnímala vůbec nic, mezi jednotlivými kontrakcemi jsem upadala do hlubokého spánku a i když jsem spala třeba jen 2 minuty, mě se to zdálo strašně dlouhé. Pak jsem začla i zvracet. Okolo 12 hodiny jsem měla kontrakce už asi po 2 -3 minutách a strašně bolestivé, dostala jsem nějakou injekci na zelílení kontrakcí, no, pak to byl mazec okolo 1, už jsem byla otevřená na 5 prstů a měla strašný tlak na konečník, sama už jsem tlačila,oni jen říkali, že to nesmím, že musím jen dýchat, jinka, že oteču a bude to ještě delší.................... tak jsem se snažila, ale nešlo to, už jsem to nemohla vydržet, žadonila jsem o císaře a pak doktor povolil tlačit, asi muselo být něco po druhé hodině. Jak jsem mohla tlačit, tak to bylo už super, při každé kontrakci mi manžel chytl nohu a držel mi ji já byla totiž naboku, a tlačila jsem to bylo asi tak 5x, pak mě doktor položil na záda a nohy do držáků a řekl, že teď musím zabrat nejvíc (jsem vášnivá cyklistka - tak jsem jela na Praděd a chtěla ho prostě zdolat!) a zabralo to :cc): :cc): :cc): :h: :h: :h: malinká ze mě vyjela jako po másle, tedy to byl šupec, břicho nikde, jen krásný křik našeho miminka, pak už ji zvážili, změřili a dali mi ji na břicho, nezapomenutelný okamžik, manžel -já - Anička :h: .......................................................... holky stojí to za to. Jdu kojit, malá už se probírá, všem těhulkám přeji lepší porod, než jsem měla já, a hlavně zdravá a spokojená miminka.