Můj porod

Mám konečně chvilenku tak vám popíšu svůj hezký porod. Je to trochu dlouhé tak snad vydržíte číst dokonce.Čím více se blížil termín porodu tím víc jsem si myslela že to nikdy nepřijde a já tady budu s bříškem ještě v květnu, ale nakonec jsem se dočkala jako každá těhulka :ww: První termín jsem měla 22.4. a druhý 24.4. ale malá si ještě asi dodělávala culíky a tak se rozhodla přijít na svět až 27.4. narodila se ve 2:30 a měla 2950g a 48cm a dostala jméno Anička :girl:
Všechno to začalo už 26.4. ráno okolo 8hodiny, začala jsem pociťovat tvrdnutí bříška a k tomu takový trošku tlak na spodek, no a tak jsem se oblékla, vzala hafíka :dog: a šla se projít, manžel ještě spal :'zz): Když se vzbudil a já mu řekla že se asi začíná něco dít tak se rychle oblékl a že půjdeme na dlouhou procházku aby jsme to urychlili. Já si ještě skočila na záchod no a tam mi odtekla trocha hlenové zátky s krví, která mi mimochdem pak odcházela celý den. Tak jsem se osprchla, vzala si vložku a šli jsme na prochajdu, manžílek vzal sebou mobila stopoval mi kontrakce, byly nepravidelný, někdy po 15minutách někdy po 8 ale i po 5, ale bylo to úplně v pohodě, dalo se to krásně rozdýchat no a tak to šlo celý den, k obědu jsem dělala řízky s bramborem, krásně jsme se napapkali a po zbytek odpoledne pořád chodili a chodili a nebo jsem si hopsala na balonu. Ještě se u nás odpoledne stavila moje mamka, která ode mě nevěděla že budu rodit, ale ona to prý cítila už od rána že budu rodit tak se zastavila mi popřát hodně štěstí.
Večer kolem půl 9už to začínalo nabírat na obrátkách, kontrakce sílily a byly po 5minutách, tak jsme se připravili a vyrazili do porodnice. Byla jsem docela klidná, neměla jsem strach, spíš jsem se těšila. Přijala nás moc milá porodní asistentka, která mě pak i rodila a musím říct že byla super, vůbec celý personál Teplické porodnice byl super, fakt jsem si nemohla za celou dobu v porodnici na nic stěžovat. Takže mě napojili na 20minut na monitor, který teda moc kontrakcí nezaznamenal tak jsem měla docela obavu aby mě neposlali domů, pak mě vyšetřil pan doktor, udělal mi Hemiltona, který mě mimochodem vůbec nebolel :n: akorát jsem začala krvácet a řekl že jsem otevřená na 1cm. PA mi nabídla že uděláme připravu jestli mám zájem že to většinou popošoupne porod, byla fakt moc milá, všechno mi krásně vysvětlila abych věděla co mě čeká a neměla strach co přijde. Takže jsem šla na klistýr, který nebyl vůbec hrozný, ale nějakou úlevu jsem necítila, pak jsem šla do sprchy ale ta mi také nějak moc nepomáhala utlumit bolesti tak nás s manželem uložila na pokoj a chodila jen pravidelně kontrolovat srdíčko miminka a mě vyšetřit jak to postupuje. Manžel byl v této fázy porodu suprový :one: při kontrakci mi masíroval záda a já se pohupovala na balonu, což mi pomáhalo nejvíc, manžel mi vyprávěl pohádky, pořád mě hladil a vůbec byl strašně něžný a hlavně hrozně v klidu což pomáhalo byýt v klidu i mě. Čas utíkal jako blázen a já se celkem rychle otevírala, při jedné kontrakci jsem cítila že už potřebuju tlačit a taky že ze mě něco vyteklo, tak manžel doběhl pro PA, ta mě zkoukla a byla jsem otevřená na 6cm a odtekla mi část plodové vody, tak jsme se přesunuli na porodní sál, kde jsem měla už kontrakce jako blázen. Měla jsem hrozný tlaky na spodek a konečník a pocit že už musím tlačit. Pak už to šlo ráz na ráz. PA mi dovolila že když ucítím tlak tak můžu tlačit, tak nějak mi vysvětlila jak mám dýchat a co dělat ale mě to zprvu moc nešlo. Samotný porod trval 40 minut už jsem myslela že se roztrhnu vejpůl a že už nemám žádnou sílu, taky jsem křičela ale nakonec jsem naší princezničku vytlačila, byl to nejúžasnější pocit v mém životě, mísily se pocity neskonalé úlevy a bezbolestné euforie s pocitem štěstí že už to mám za sebou že Anička krásně pláče a že mám u sebe manžela, no prostě jsem byla neskonale šťastná :c: :c: :c: Pak už bylo vše super, šití bylo v pohodě, nebyla jsem ani nastříhnutá, jen jsem se malounko trhla ale nic dramatického. Pak už přišel manžel a přivezl mi v postýlce ten náš uzlíček lásky, byla tak malinká a roztomiloučká, že bych jí samou láskou snědla, manžel z ní byl úplně na větvi a ještě pořád z ní na větvi je, když se usměje nebo udělá nějaký úšklebek tak jsme z toho úplně mimo a hned máme oči zalité slzami štěstí, je to naše všechno.
Domů jsme šly až 5den po porodu protože malá dostala žloutenku, tak na ní svítili 2dny ale už je v pořádku a je to náš poklad. Takže holky které porod teprve čeká nebojte se toho, je to to nejkrásnější co můžete v životě zažít, a jestli vám můžu radit určitě si vemte partnera k porodu, je to morální podpora a na tu bolest si teď už ani nevzpomenu, ANIČKA MI ZA NÍ STÁLA!!! :qu: :qu: :qu: