Můj fofr vyvolávaný porod

Ahoj holčiny,
tak malá spinká, tak jsem se rozhodla, že vám napíšu, jak jsme rodily. V poslední době tady čtu jen ty "horší" verze porodu, tak vám všem, které to ještě čeká napíšu i tu "lepší" verzi porodu, abych vás trochu povzbudila...
V pátek 20.3. jsem měla již po termíně a nic se nedělo. Byla jsem sice jen 40+1, ale jela jsem na kontrolu do rizikovky, pan doktor mě prohlédl, otevřená na 2 prstíky, vysoký tlak, velké otoky a tak jsme se domluvili na nástupu do porodnice na vyvolání. Věci jsem měla sebou, tak to nebyl problém.
2 hodiny jsme s přítelem čekali na příjmu a pak jsem se dočkala, přišlo vyšetření a monitor... kontrakce žádné, doktorka mi řekla, ať přítele netrápím a pošlu ho domů, že stejně mi ted bude na prd, že když zavedou tabletku, že to ještě bude pár hodin trvat. Tak jel domů, ale jenom k našim, kdyby jel k nám, tak by to pak už nestihl...
Takže ve 13,00 mi zavedli tabletku a já si šla lehnout na pokoj. Koupila jsem si ženu a život a že si teda budu číst. Vůbec mi to nepřipadalo, že budu za chvíli rodit... Tak jsem si četla. Za chvíli přišla sestra, že uděláme monitor... Haha, vypli jim proud, takže nic... Poslechla si jen srdíčko nějakým přenosným monitorem a řekla, že další tabletku nedostanu, když nejde proud, že to asi všechno zpomalej... Hmmm, super... No, v 15.00 jsem začala cítil takový hodně lehký bolesti jako při měsíčkách... Četla jsem si dál :///: Asi za půl hodky přišla sestra, že už jde proud a že mě napojí na monitor, to už ty bolesti byly horší, ale vrazilo se mi to do zad, takže to se mi moc nelíbilo. Bolesti se při tom monitoru hooodně zhoršily a najednou jsem slyšela ránu, jak kdyby Amálka prokopla bříško. Co to bylo? Trošku jsem sebou hnula a pode mnou mokro. Praskla mi voda. Zazvonila jsem na sestru (tohle neměli v plánu, chtěli mi ještě před vodou nechat kapat antibiotika na streptokoka), přiběhla a netvářila se moc dobře, jako by ji to obtěžovalo. Nechali mi dojet monitor a že teda rychle klystýr a pak ty antibiotika... Zavedla mi gel a já za 10 minut letěla na záchod, protože jsem měla kontrakce po 3 minutách, tak už jsem to dýl neudržela :s: :s: Po vyprázdnění mi nepomohla už ani sprcha, záda příšerně bolela, bříško ale vůbec...
Tak pro mě přišla porodní asistentka a sestra a odvedly mě na sál, kde mi napíchly ty antibiotika a odešly pryč, že to bude tedka hodinu kapat...
Jo, málem jsem zapoměla... Když mi praskla ta voda, tak jsem se ptala, jestli už můžu volat přítele, a to že ne, že je brzo, že máme ještě pár hodin čas.
Antibiotika kapala a já přežila možná takový 3,4 kontrakce a pak už to nešlo, hrozně jsem se lekla, protože na mě šel tlak jakoby na velkou, tak jsem začala křičet na sestru, aby někdo přišel... Přišly obě dvě, a skoro to vypadalo, že si vymýšlím (že kkdyž mě naposledy kontrolovala, byla jsem furt na 2 prsty), hrábla do mě, najednou se obrátila na tu druhou a říká jí, volej doktora, budeme rodit. Je to tak na 7 prstů. Tak mi zrychlila antibiotika, podala mi mobil a já volala at dělá, aby to vůbec stihnul... Mamce zrovna končila denní vedle na oddělení, tak za mnou hnedka přišla a nestačila se divit, jak jsem rychlá... :!k:
Mezitím jsem začala docela hysterčit, tak mě musela PA trochu zklidnit, furt říkala, že když tak pěkně a rychle rodím, at si to nepokazím. Při další kontrakci mi všechno vysvětlila, jak to prodýchávat, při další kontrakci se konečně objevil přitel (kterého jsem tam mimochodem ani nepotřebovala a nevnímala :) ), další kontrakci jsem trochu popletla a blbě tlačila a na další kontrakci (na jednu kontrakci jsem vždy tlačila 2-3x) vylezla hlavička (s lehkou pomocí doktora a nůžek :s: ). Pak jsem zatlačila ještě jednou a malá byla venku. To byla úleva... Malou odnesli, přítel a mamka odešli a doktor, že porodíme placentu...
No, holky, já byla sice grogy a jakoby zfetovaná, ale co se mu povedlo. Lehce mi zatlačil na břicho a najednou šplouch...... Celá stěna nalevo ode mě byla asi po délce 5.ti metrů nahozená krví. Navíc, jak to bylo natřené nějakou latexovou barvou, tak to začalo ztékat na zem :s: Doktor říkal, že tohle ještě neviděl, otřel si brýle a pokračoval. Pak mě zašil, i trochu vevnitř, šití nebolelo, já si u toho s ním vesele povídala. Je teda pravda, že se do mě dala hrozná zimnice. Při šití mi donesli malou ukázat, no beruška, ale v tu chvíli jsem na ni neměla moc náladu a doktor nemohl šít dál, tak jsem řekla, at mi ji přinesou, až budu zalátovaná.
Jo, navíc, viděla jsem celé to zvěrstvo, přímo naproti mě totiž bylo okno se staženejma žaluziema, takže jsem vše viděla v odrazu, no jako u řezníka.
Potom mě ji konečně přinesli, mamka se přišla rozloučit a přítel u mě 2 hodiny seděl. Asi za půl hodky si malou odnesli a já přítelovi konečně mohla vyprávět, jak jsem si pěkně porodila. Potom šel se mnou do sprchy, nebylo mi moc dobře, asi jsem dost krvácela, motala se mi hlava, nebo to bylo tím, že jsem naposled jedla ráno snídani. Po sprše jsem si řekla o něco k jídlu, sestřička se smála.
Přítel jel pak domů a mě převezli na pokoj na šestinedělí.
Amálka se narodila s mírami 50 cm a 3020 g v 18.22 20.3.2009 a je strašně hodná, krásná, stále spinká a naše kočky jsou z ní paf :cat:
Takže když to vezmu ve zkratce, tak od první bolesti jsem zhruba za 3 hodiny porodila....

Všem Vám přeju bezproblémový porod a hlavně holky nezmatkujte (i když kdybych já trochu nezazmatkovala, tak to hrdý tatínek ani nestihne)