maminky cojste zustaly sami za jak dlouho jste si našli partnera?

Ahoj tak já ti napíšu můj zážitek.....i když nerada ale opravdu nerada na to vzpomínám.
v 15 letech jsem začala chodit s klukem o 5 let starším, po roce jsme se rozešly měly jsme každej jiný zájmy a prostě pořád samá hádka atak......nerozuměly jsme si.Po roce jsme se rozešly a já se po 3 měsících vrhla do dalšího vztahu bylo akorát 16 potkala jsem ex přítele kterej byl prostě pro mě :h: měl všechno co jsem chtěla....zanedlouho jsem otěhotněla samozřejmě nechtěně a narodila se nám dcera Nikolka.Byl skvělej v noci vstával , byl u porodu chodil s malou ven, jen jeho mám byla hrozná pořád nám do něčeho kecala......bydlely jsme nejdřív u moji matky ale ta byla alkoholička a nedalo se to sní vydržet tak jsme šly bydlet k jeho rodičům, a všechno bylo fajn když byly Nikolce 3 roky moc jsem chtěla 2 mimi a povedlo se hned jak jsem řekla, narodila se nám holčička Lucinka byla jsem mladá maminka každej měl na mě řeči že je my 19 a mám druhé miminko, tatka opět vzorný otec, po pár měsících jsme se odstěhovaly konečně do našeho postavenýho baráčku bylo nám tam dobře tak měsíc a začalo to.Manžel deně v hospodě já mu byla dobrá jen do postele, nechtěl my dávat peníze že výplata je jeho že on chodí do práce malou třeba neviděl 14 dní - ano ve svém baráku ale byla malinká a tak spinkala v ložnici a tam on nechodil, přijel z práce najedl se vyspal a šel do hospody...a tak to bylo 2 roky, byla jsem neštastná protože jsem ho přesto všechno měla ráda a jednou když přišel z hospody tak jsem taky brečela a měla slabou chvilku a tak jsem sním šla do postele a po měsící se dozvěděla že jsem těhotná byla to rána ve 23 letech budu mít třetí dítě, pořád jsem brečela protože jsem nevěděla jak mu to říct no ale řekla jsem a jeho reakce bud půjdeš na potrat nebo vypadni zbal se s dětma a odstěhuj se já neštastná oběhávala azyláky protože jsem se styděla někomu to říct......nakonec jsem skončila v nemocnici na udržení těhotenství protože jsem hodně krvácela, v nemocnici jsem pořád brečela protože jsem nechtěla o miminko přijít a můj ex debilní přítel za mnou přišel jednou se podívat a přinesl my do dneska to vidim jak to tam položil přinesl my peníze na potrat položil je tam na stolek a odešel poslal sms jdi na potrat a budem spolu, já byla hotová.Na potrat jsem samozřejmě nešla!!!Když my pustily z nemocnice tak jsem šla bydlet k matce ale tam to bylo peklo pořád jsem poslouchala že jsem na ten potrat měla jít atak....a tak jsem šla bydlet ke kamaráce která měla veliký barák a scháněla jsem si mezi tím vlastní bydlení, pořád jsem si říkala jak zůstanu sama a hledala jsem a to bylo asi špatně......našla jsem si přítele po 3 měsících se vzaly ten my obral o všechno a zmizel okradl mě maminy přítele moje přátele ......několikrát když přišel z hospody tak my zmlátil no bylo to hrozný......nakonec jsem zůstala zase sama a řekla si že už nikdy nikoho nechci, byla jsem sama s holkama a bylo my dobře jednou jsem byla s holkama venku a jel okolo můj bývalý šly jsme na kafe a pokecat a vlastně můj první přítel s kterým jsem chodila když my bylo 15 a víc už to nebudu rozepisovat a schrnu to - vzaly jsme se máme 10 měsíčního chlapečka a JSEM NESKUTEČNĚ ŠTASTNÁ!!!!!!!!!!!!!!!!NEDÁ SE TO ANI POPSAT SLOVY!!!!!MŮJ MANŽEL JE TO TEN NEJLEPŠÍ ČLOVĚK KTERÉHO JSEM VŽIVOTĚ POTKALA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!A KDYBYCH NEBYLA V 15 TAK HLOUPOUČKÁ TAK JSEM SI ANI NEMUSELA PROJÍT TÍMHLE VŠÍM ALE TO JE VŠECHNO KDYBY.
Tod vše to je můj příběch ...
A proto ti chci říct nehledej nechvátej přijde to samo.........

já jsem byla s bývalým 7 let,znala jsem ho od 14 let ...a taky to nešlo. pak jsem byla 2 roky sama,už mi z toho hrabalo,tak jsem si zadala inzerát na seznamku...myslela jsem,že už nikdy žádnému chlapovi nebudu věřit,ale ozval se ten pravý,aspoň tomu teď věřím,jsme spolu 2 roky,po měsíční známosti jsme spolu začali bydlet,teď tady houpu 2 měsíční dcerku a za měsíc máme svatbu...neboj bude líp,já to musím vědět,zažila jsem si svý. :a:

Tak já jsem otěhotněla v květnu tohoto roku a hned jak jsem to řekla příteli, tak se semnou rozešel, že se ještě necítí být otcem. Pak jsem byla sama, až jednoho večera mě chytla nějaká smutná nálada, tak jsem si dala inzerát na internet a poznala jsem svého součastného přítele, jsme spolu teprve měsíc, ale já doufám, že to už bude navždy! Moc bych si to přála, vím že by to byl skvělý táta pro moji holčičku, která se má narodit v lednu. Ale docela se bojím, už chlapům nevěřím, tak jako před tím a on je navíc docela z daleka, tak mám strach aby si nenašel někoho poblíž. Když to ale nevyjde s ním, tak už na chlapy definitivně kašlu! Tobě přeji hodně štěstíčka, aby sis taky někoho brzy našla, hlavně někoho hodného. Přeji krásný večer. :a: