maminky, co máte a chcete jenom 1 dítě..názory ..

26.04.2010

pořád nad tím přemýšlím, doma to pořád rozebíráme.. máme doma 1 dítě-holčičku,manžel by rád 2 . ještě chlapečka. já jsem tak nějak jen pro to jedno, vím, že obojí má výhody i nevýhody. já sama jsem vyrůstala s bráchou- bylo to hezké dětství (ale ten v 17 letech zemřel) a ted uz to vidím trošku jinak. pak se mi narodila sestra- po 12 letech. takze vyrůstala vlastne jako jedináček.. opravdu nevím. .co myslíte.

je tu některá , která chce (je rozhodlá)že bude mít jen jedno dítko ? i u mých rodičůch jsou rozdílné názory. mamča mě "nutí" pořád do druhého, pořád říká až tu bude s námi chlapeček ( TO MĚ TAKY VADÍ. PROČ POŘÁD MLUVÍ O CHLAPEČKOVI !! ) a tata rika, ze je lepsi jen jedno..
prosím o názory.. díky moc

Kliknutím vložíte smajlíky:

Já teda vždycky chtěla víc dětí a čekám třetí,ale muj názor proč jít do dalšího je mimo jiné i to že třeba ve tvém případě,zabil se ti bratr a kdyby maminka neměla tebe tak by to asi nezvládla,

to asi řeší dost lidí,prý rozdíl 1. a 2.dítě poznáš,2. a 3. už tak ne:-),my máme teď holčičku 16 měsíců a další bychom chtěli až bude malé tak 5 let,ale to mně bude 36 a to se tedy ještě uvidí:-)

ještě jsem chtěla napsat k tomu věkovému rozdílu,mám dvě sestry jedna je mladší o rok a půl a druhá je mladší o 15let.Se starší si vůbec spolu nerozumíme,máme rozdílný způsob a názor na život,řekla bych,že mě nemá ráda.Když mě vidí na ulici tak raději dělá,že mě nevidí a k mamce se hezky nechová,takže děsný s ní vyjít.Ta mladší o patnáct let a vycházíme spolu víc než suprově.Jsem moc ráda,že ji mám a ona zase mě.Takže jaký je věkový rozdíl mezi sourozencama si myslím je úplně jedno.

In reply to by monika394

jasny... muzes si rozumet i s tim mladsim:-) my si k sobe cestu nenašli..bohuzel..ale je to také hodně tím,že ona je celá můj evlastní táta..povahou, a tojo já vážně nemusim...:-( bracha byl mladší o 2 roky , bylo to super, ted to jsou 2 a pul roku, co tu neni a ja se citim jako jedinacek..

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

no já právě úplně změnila postoj k životu... s brachou jsme byli jako dvojčata,sourozenci se vším všudy.ted jak umřel, mam pocit,že je všechno pryč..citim se jako jedinacek... řikam si, že kdybych brachu nemela, nepoznala bych to a tudíž by me pak tak strasne nebolelo ,ze najednou z niceho nic odešel..v 19 letech jsem tu zustala uplne sama, byl to šok...
jako jedinacek bych tohle ted nemusela prozivat... nevim, jestli mi rozumis...

In reply to by elys

takhle přeci nemůžeš přemýšlet... chápu, jak to myslíš, ale jako jedináček bys toho svého bratra ani nepoznala a prožili jste přeci hodně hezkého.. je to moc smutné, že zemřel, je to bohužel pěkně nespravedlivé.
Ale ohledně toho, jestli mít 1 nebo 2 děti takhle nepřemýšlej...to bys musela zvážit miliony aspektů a vycházelo by ti stokrát mít jedno a stokrát mít dvě...jestli mi teda rozumíš :-)

Opravdu zajímavá anketka :) Já mám ted jednu holčičku a představa,že bych rodila po druhé mně naskočí husí kůže a slzy do očí,protože jsme to obě málem nezvládly tak mám strach z dalšího porodu.Finančně se špatně nemáme,ale je fakt,že v dnešní době je vzdělání hodně drahý nadruhou stranu na jazykový pobyt do zahraničí můžou jít moje děti i v dospělosti až si na to vydělají a nebo můžou přispět ze svých brigád,nějaká snaha jak se podílet na vzdělání ještě nikomu neublížilo a nebo můžou studovat v zahraničí a při tom pracovat.Sama jsem od střední školy musela mamince přispívat na domácnost,protože tatínek umřel a peněz jsme moc neměly,studium jsem si platila sama a neuškodilo mně to.Naučila jsem se být soběstačná,cílevědomá a vážit si věcí které ted mám, takže z výchovnýho hlediska když si přispějí není špatný.Nadruhiou stranu nedej bože co kdyby se nám něco stalo a naše holčička by zůstala sama,neměla by se o koho opřít v těžkých chvílí a s kým se radovat.Takže u sebe to vidím 1:1

Ahoj, já děti nijak neplánovala, přišlo to náhodou a jsem za ně ráda. Není to asi nejlepší postup, ale na druhou stranu - nikdy jsem po dětech netoužila a jsem nadmíru spokojená se životem jako takovým, že jsem si to nikdy dřív neuměla ani představit. Někdy je to těžký - málo peněz, málo času, pořád nějaký nemoce, děti stojí spoustu peněz, kterých stejně není nikdy dost. Ale taky je to úžasný, chovat je jako miminka, sledovat jejich první krůčky a pak ty větší kroky, dělat jim radost a tím nenahraditelným způsobem je milovat...s každým dalším dítětem se tyhle úžasný zážitky násobí. A je podle mýho názoru strašná škoda brát to všechno tak moc s rozumem. Být těhotná jen proto, že si to přejí ostatní, to si neumím ani představit. Je mi trochu líto, že jsem se nikdy o miminko vědomě nesnažila, nemohla jsem se na něj těšit dýl než 9 měsíců, moc ráda bych do toho šla znova. Doufám, že se mi ještě jednou poštěstí a budeme si moct s manželem říct: "Tak, teď bychom si mohli pořídit miminko". Nenuť se do toho, možná se to časem ozve samo.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Silvi, ja jsem v naprosto stejne stiuaci jako ty, jen mam chlapecka! :) Kolem maleho je silena honka, navic kdyz je na nej clovek ale uz uplne sam, navic diky hruzam, co jsem si zazila behem tehu az donedavna s mym manzilkem si to dalsi peklo neumim a nechci predstavit... Ale porad me nekde vevnitr hloda cervicek, ze treba tak za 2-3 roky bych dalsi mimi chtela :!k:
Pak si zase rikam, bude vubec chlap, se kterym bych byla ochotna to dalsi dite mit? Budu na to ve svem veku mit? Potom co pracovni uplatneni v nasem veku po dvou materskych a prakticky s 2 malymi detmi... Rozumis mi?
Premyslely jste i vy, maminky pres 30 nad tou praci, vekem atd?

ahojky já měla podobný názor,ale zase z duvodu,že jsme neměli kde bydlet atd :? a po 5letech mě začlo být už pěkně smutno po miminku :? otěhotněla jsem,ale bohužel ve třetím měs potratila,pak jsem už nechtěla o druhém slyšet na nějaký čas hodně to bolelo :? ale pak jsme to nechali náhodě, manža odjel na misi na pul roku vrátil se :) my si užívali líbánek a ejhle do měs jsem otěhotněla :) a moooc se těšila :cc): tet ten muj druhej klučík oslavil rok a první syn oslaví příští měs 9let jsem moc štastná,že je mám :h: sice mě ten dáblík dává zabrat :///: jak je akční a pořád v pohybu :) ale nelituji ničeho manža by tedy ještě třetí...holčičku,ale já už nechci,možná za pár let mě zase začně být smutno a chytne mě to :) :€O: kdo vííí :) Každopádně každého rozhodnutí a třeba se pak rozhodneš ještě pro jedno :cc): ;)

http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=195155

In reply to by Mag28

:///: jj, mám také velký věkový rozdíl mezi dětmi a vždy jsem si říkala po narození, nikdy více :///: ...chce to odstup a ne to lámat přes koleno a chtít děti a každou cenu blízko u sebe. Nemůžu si stěžovat na větší věkový rozdíl a díky tomu jsem ani neměla problémy s prací, jak psly holky výš.Kde je psáno, že musí být další dítko do 2-3let??

In reply to by Ivka

sice to pak časem budou dva jedináčci,ale nevadí mě to,nikdy jsme nechtěla odstup dva tři roky :? sami jsme po roce a pro naši mamku to byl záhul :00: a popravdě tet u Adámka to do toho třetího měs byl sním mazec by se mě ty děti uřvali oba :^O^: :^O^: takto mě ten starší hodně pomohl už jen tím,že se vykoupe a je samostantej :one: pomuže :one: Já u prvního problém s prací tedy měla velký,bud jsem dostala vyhazov kvuli nemoci malýho ve zkušebce a nebo jsme nemohla najít nic s v hodnou prac dobou pro mě :? tet to bude jiné starší vyzvedne Adámka ze školky a nějak se stím poperem :one:

http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=195155

In reply to by Mag28

pracovat se dá i z domova. Máme firmičku, prostě se to muselo tak zařídit.
Jak psala maminka výše, na věkovém rozdílu nezáleží, kluci (15 a 9let) mají mezi sebou výborný vztah a jak píšeš, jsou samostatní, pomůžou. Na víc si "užívám" rozdílných starostí díky jejich věku, takže mně to fakt maximálně vyhovuje. Valinku milujou, co víc si přát. Ten mladší už se těší, jak jí bude vodit do školky/školy tak, jako ten starší mladšího. Myslím, že spoustu maminek, co tu píší, že dvě děti ne, změní za 5-10 let názor.

In reply to by Ivka

Přesně tak,náš se taky děsně těší až bude Adámka vyzvedávat ze školky a i když je tam ten věkový rozdíl Tomášek si brášku strašně přál bylo mu hodně smutno a tet je spokojenej,sice se věčně poštuchujou líbí se mu,když se malej sním pere :///: a taky mě právě vyhovuje,že mám čas na oba a vše si pěkně užívám :) :h: taky bych řekla,že pak změní názor,oni pak ty děti povyrostou a už nás tolik nepotřebují a je pak smutno :)

http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=195155

Ahoj!Vzhledem k mému věku si netroufám mít další mimi.Jsem štastná,že jsem se Terezičky vůbec dočkala-dvakrát jsme o mimi přišli a už jsme ani nedoufali.Kdybych byla mladší,tak možná...Jen doufám,že se stím manžel časem smíří...

Ahojky, je to rozhodně tvoje věc. Já vždycky chtěla dvě děti, ale... někdy to život zařídí sám. Jsem teď ve 24. týdnu a o tatínka jsme bohužel tragicky přišli a já se rozhodla, že už 2. dítě s žádným jiným nechci. takže také počítám jen s jedním.Je to každého věc.

spoustu názorů už tu bylo řečeno a pokud chceš jen jedno, tvé rozhodnutí...koukám na to trochu jinak, prostě myslím už na stáří( ne nemohoucnost), co když se ti odstěhuje do ciziny? a zůstanete tu úplně sami, navštívíte se jednou za rok....prostě jsem vždy chtěla mít víc dětí.Ano, můžou se zrovna tak odstěhovat všichni, ale ta pravděpodobnost je menší. Nedovedu si představit, že bych tu neměla nikoho, až mi bude třeba 60 a jen bychom s manželem chodili krmit holuby. A to nechci vůbec myslet na nějakou tragédii....Ale určitě záleží na tobě, ale i na tvém partnerovi.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

bylo mi jasné, že se tu najde někdo s touto zkušeností, ale ta pravděpodobnost je menší :a:

Ahoj, tak já mám jednu holčičku-8měsíců a u té chci zůstat. Přítel ještě chce, ale já ani omylem. Za prvé, nezvládla bych to psychicky a měla bych pocit, že malou o něco ošizuju a za druhé samozřejmě finance. Neříkám, relativně v klidu bychom druhé utáhli, ale stát se může naprosto cokoliv a já nechi stát v obchodě a rozhodovat, jestli mám koupit jednu čokoládu na půl nebo můžu koupit dvě čokolády. Nevím, co bude za 5 nebo 10 let, ale opravdu zatím by mě ani nenapadlo mít drzhé. Naopak, mám panickou hrůzu, že otěhotním ://:

ahoj, to je těžké radit. Já si nedovedu představit mít jen jedno dítě a také si nedovedu představit mít děti 3-zatim ;) . Mám 2 dětičky a vždycky jsem 2 dětičky chtěla. Jak se říká-jedno dítě je o strach.
Ano, jsou to starosti ale i radosti. Ondrovi budou 4 roky (na konci července) a malé bude na začátku června jeden rok. Znovu prožívám ty krásné chvíle co jsem prožívala s Ondrou. Učí se mluvit, začíná chodit-no prostě dělá pokroky. Ondra je ze sestřičky nadšenej ( i když dokáže být taky kolikrát zlej a dává mi najevo že je tu i on-ale to k tomu všemu patří). Je moc krásné vidět jak jí má rád a chrání ji, hrajou si spolu a mazlej se.
Ano, jsou to i starosti. Vnoci se pořádně nevyspim a je to deno denní koloběch nyní už kolem 2 dětí. Musim už myslet trošku jinak-je toho více co člověk musí zvládnout. Trošku mám strach z návratu do práce-bojim se toho, že nebudu vše zvládat jako doposud-přecejen bude méně času. No nějak už to dopadne.
Takže já jsem pro mít 2 děti-pro mne je to takovéto naplnění. Hlavně si nenech od nikoho do tohoto kecat. Je rozhodnutí tvoje a tvého muže. Nikdo za tebe děti vychovávat nebude. Pokud se na druhé dítě necítíš, tak nemá smysl o tom debatovat-je to jasné :a:

Ahoj holky! Myslím si, že má každá z nás jiný život a tedy i jiný názor na to, zda chce 1 nebo 10 dětí. Každá máme jiné zázemí a jiné cíle. Neměli by jsme se v takových případech rozhodovat podle toho, co napíšou ostatní v anketě na internetu a v žádném případě by jsme se neměli rozhodovat podle tchýně. Každý se musí sám, na vlastní zodpovědnost, na vlastní pocit rozhodnout. Já mám jednu holčičku, je jí 14 měsíců. Zatím se o druhé dítě nesnažíme. Uvidíme, až mi bude končit mateřská, jak se rozhodneme... a jaká bude v té době situace. :)

In reply to by elys

Ahoj Elys. To je dobře. Jedině na tobě záleží jak se rozhodneš. Kdyby bylo na mě, nechtěla bych mít jen jedno dítě. Ale pokud dvě, tak raději co nejdřív po sobě... Aby byli od sebe pár let. Nejlepší je otěhotnět na konci mateřské... Ale já raději neplánuji, protože nevím, co v té době bude... :)

To je zajímavá anketa. Já si vždycky říkala, že nechci, aby mé dítě bylo jedináček, sourozenec (přiměřeného věku) je k nezaplacení. S bráchou (o 3 roky mladším) jsme si začali sourozenecky rozumět kolem jeho 16. roku a máme parádní vztah, řekla bych. Když vidím sestřenku, která mi říká "ségro", protože nikoho nemá, umřel jí táta a máma moc nefunguje, je mi smutno. Když pak zemřou oba rodiče, mají sourozenci jen sami sebe. Takže jsem si říkala, že klidně i 3 děti, proč ne. JENŽE. Teď, když mám jedno, už to tak idealisticky nevidím. Hodně mamek by řeklo, že jsem sobec, asi jo, jenže já beru v potaz 2 věci: 1) svůj život a 2) finance. Nejsem supermatka, která svůj život obětuje dětem, a ačkoli svého syna miluju nade vše, chci sama žít, byla jsem zvyklá hodně cestovat a sportovat apod. a se 3 malými dětmi to jde pouze v případě, že má člověk relativně neomezené finančí zázemí, což my nemáme. Nemáme se špatně, to vůbec ne, ale nejsme na tom (zatím :-D ) ani tak, abych si mohla vybrat rodinnou chůvu na pár hodin týdně a třeba na dovolené, která by mi umožnila se 3 dětmi taky žít i svůj život. Nejsme na tom ani tak, abych dokázala dvěma nebo třem dětem zabezpečit vzdělání jaké budou chtít (to znamená včetně například studia v zahraničí či soukromé cizojazyčné školy). Nechtěla bych se nikdy dostat do situace (tedy myslím dlouhodobější!), kdy budu muset říct dítěti "Ne, na jazykový pobyt do Španělska s ostatními nepojedeš, protože na to nemáme." Nechci se dostat do situace, kdy budu muset kupovat nejlevnější nekvalitní potraviny proto, že neuživím 3 krky.. A pokud jednou ve finanční situaci, která by to umožnila, budeme, může už být na další potomky pozdě. Tohle jsou moje kritéria, která mluví pro jedináčka. Takže já momentálně nevím. Myslím si, že nakonec asi alespoň 2 děti budu chtít, ale nedivím se některým mámám, že je nechtějí. Moje kamarádka zase měla tak bolestivý porod, že o 2. dítěti nechce ani slyšet. Takže uvidíme, jaké názory budou mít další "jedináčkářky". ;) s.

In reply to by sol

ahojky,
no ty mi mluvíš z duše !! líp bych to vážně nenapsala ! ty jo, uplne koukam. sedí slovo od slova, jsem rada, ze je na tom nekdo uplne stejne jako ja !:-)

ahoj, my máme jedno dítě a i u něj zůstanem,protože bysme to finančně neutáhli,tak proto...a kdyby jsme měli peníze,tak by bylo krásné,aby měl malý sourozence,ale zase na druhou stranu jsem trochu srabík,prožívat další strach,porod a starosti,asi bych na to fyzicky a psychicky neměla,no zkrátka bych si to pořádně rozmyslela :) ale v naší situaci tohle řešit kvůli penězům nemusím,papa :a:

já teda nechci jen jedno dítko... ale to záleží na každém, jak to má, myslím, že to musí být vnitřní pocit... já prostě vím, že chci dvě. Musíš si ty sama říct, jak to chceš, jak to vidíš...

my máme jen jedno. ale zkoušíme druhé. jenom jedno bych nechtěla a jeden z důvodů je i ten, co kdyby nedej bože umřelo. nemáš pak nic.
musíte si to s manželem rozhodnout sami, nikoho dalšího bych do diskuze nezvala.
ono čekat že druhé bude kluk je dost naivní, exsistují případy, že chctěli zkusit kluka a narodily se hned 2 holky najednou.
podle mě je ale důležité mít sourozence pro dítě, mít si s kým zanadávat na rodiče a pod :-)
navíc druhé dítě už ti tak život nezmění jako první. není to už tak radikální skok..
měj se hezky :a:

In reply to by Dejmalka

Souhlasím :) Jenom tedy o tom skoku - já nevím, když si představím, že bych měla být na mateřské / rodičovské 4 - 6 let v kuse, asi by mi hráblo. Pro mě je to dost ubíjející stereotyp. s.

In reply to by sol

6 let doma si taky nedovedu představit. Do práce jsem naklusala prakticky hned po skončení MD, takže druhé dítko si můžeme pořídit hned jak první trochu odroste (tak kolem 2-3 let) a možná mi z toho ani nehrábne :///: jako kdybych s oběma byla na MD/RD hned po sobě.

In reply to by sol

U nás taky nejsou hlídací babičky. Když jsem v práci, tak hlídá kamarádka a když je v práci ona, tak hlídám já jejího syna. Do práce chodím na pár hodin týdně a zbytek dělám doma po večerech.

In reply to by sol

já se vmísím:-) - u nás je to složitější, ale ohledně toho hlídání-aktuálně babičky nepohlídají, takže se hlídají dětičky navzájem:-), jelikož máme celkem velký věkový rozdíl, ale tu nejmladší ještě ne, na to je čas. A jelikož máme firmičku, dotanu se mezi lidi a zatím mi nehrabe, nooo občas trošku.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka