Mám depku :-(

Opravdu jste mi teď zvedly náladu a to úplně všechny :dance: :dance:
Děkuji za příspěvky ;)

životem, pracovala jsem v Holadsku, Anglii a Izraeli. Ve 30-ti jsem se vrátila, a zamilovala jsem se, a pak najednou... potraty, umělá oplodnění a začala jsem litovat, že jsem přeci jen nebyla zamilovaná trochu dřív. Už mi bylo 37 a přestala jsem doufat, že miminko vůbec budu mít. I když se to nakonec podařilo, tak jsem na rizikovém, kvůli věku je to prostě problematičtější a tak. Takže to si fakt holka nevybereš. To, co cítím nyní, tak si myslím, že bych se cítila stejně i když bych ho čekala v 17 letech!
No, a máš auto? Já taky nejsem standardní mamina a většina mých kamarádek má už dospělé děti, ale stejně se s nima stále stýkám, i když jsem na riziku. A co rodina? Táta má pejska a chodím mu jej přes den venčit, někdy jde se mnou máma, takže mám o radost postaráno. Odpoledne za mnou přijdou neteře a někdy i synovci (ale ty jsou většinou na počítači) a něco kuchtíme nebo malujeme. Někdy jsem ráda, že jsem konečně sama. Pařit sice už nechodím, ale na vinobranní jsem byla, jen jsem nemohla na koncerty, protože mi to nedělalo dobře. Ale deci burčáčku jsem si dala!
Takže se holka drž a když ti bude ouvej, tak napiš, je nás tady přeci dost! :a:

ahoj,myslím si,že to co popisuješ je normální,ale vem si,jak je krásné mít rodinu,to Ti diskotéky,ani kamarádky z diskoték nenahradí :///: Je to úžasná věc,čekám už třetí holčičku a je mi 28 let a nikdy bych nic nevrátila zpátky.Jsem štastná,že mám rodinu a diskotéky mi rozhodně nechybí,je fakt,že jsi mladší,než já,ale posedět a někam vyrazit si můžeš klidně i po porodě,život pro tebe nekončí,ba naopak to co zažiješ s miminkem je neuvěřitelně krásné :h: :cc): A manžel že chodí na zápasy,to je normálka,ten můj taky chodí na fotbal,pak oslavují každou prkotinu,ale já jsem ráda,že jsem chvíli sama a dokonce ho někdy i sama posílám,on je pak rád,když se za náma vrací.....to co probírají chlapi to mu prostě chybí,musíš to pochopit,určitě s tebou je taky rád,ale ostatního se vzdát nechce,naopak od nás ženskejch my musíme slevit,takovej je život.měj se krásně a nesmutni už :\x: :a:

A neuvažuješ o nějakém těhu cvičení, aby si vypadla mezi lidi? Třeba tam najdeš nějakou kámošku.

já o velkou část známých přišla, když jsem dálkově začala studovat vysokou a neměla jsem kromě učení a práce na nikoho a nic čas...teda kromě manžela. Teď je to ještě horší, protože nemám hlídání a tak se nedostanu téměř nikam, navíc můj Tobík je mamánek každým coulem. Jo chlapi si vedou dál svůj život...ale je potřeba je zaměstnat. Nemyslím teď, ale po porodu, takže mám kosmetiku, kadeřnici, dostudovávala jsem vysokou a tak musel můj manžílek chtě nechtě také sedět doma. Dnes se domlouváme. Já mám pondělky, on úterky a středy a pak jsme spolu:-)

jsme na tom stejně - já si teď připadám jako babka, chodím spát se slepicema, protože jsem hrozně unavená. Na diskotéku nejdu, protože si stejně nemůžu dát ani víno a bylo by mi to líto. Nejhorší je, že chlapi si neuvědomujou, že je to pro nás tak těžké.