Kolínská porodnice - moc prosím o Vaše zkušenosti

Zdravím všechny maminy :-)
Moc ráda bych se s Vámi podělila o svůj nepěkný zážitek a také by mne moc zajímaly vaše zkušenosti, především z dětskou lékařkou.

Porod mi začal 4 týdny před termínem, jela jsem do porodnice s tím, že jsou to asi jen poslíčci a už tam zůstala. Přístup sestřiček i lékaře na porodním sále byl v pořádku, sice nic moc nevysvětlovali, ale uklidňovali mě, chválili a byli opravdu v pohodě. Nicméně syn se narodil s menšími obtížemi a musel být převezn na JIP, takže jsem ho u sebe neměla. A tady začala etapa, kterou nikdy nezapomenu, i když bych moc ráda. A to především díky doktorce Marceluchové.

Ráno jsem se šla zeptat, jak na tom naše miminko je, vysvětlovala mi to sestřička, čerstvě po škole, každá směna mi vždy řekla něco jiného. Paní doktorka se ani neobtěžovala za mnou dojít a říct mi, jak na tom syn je, takže jsme jí odchytávali s přítelem vždycky na vizitě a dozvídali se to samé - syn je na tom celkem dobře, jen je unavený. Tento stav trval až do propuštění. Synka mi nevyndavali z inkubátoru ani jsem si na něho nemohla sahnout. Potom mi ho odvážnější sestřičky občas vyndali na kojení (někdy jednou denně, někdy ani to ne), ale bylo očividné, že se bojí, aby je p. Marceluchová neviděla a neschytali to. Syn v té době už neměl žádné problémy, dýchal sám, papal sám, jen byl dle ní unavený. Po 4 dnech přišla s otázkou, proč nekojím. Odpověděla jsem, jak mám kojit, když mi dítě nedají. Tvrdila, že se musím rozkojit, že víra pomáhá. A já blbá věřila, nicméně to, jak se mám rozkojit bez dítěte, to mi už p. Marceluchová neřekla. 5. den jsme přišli na JIP za malinkým a byl pod lampou. Vidím sestřičku, jak nenápadně ukecává doktorku, jestli by byla tak hodná a došla za náma říct nám, co se se synem děje. Kdyby jí nebylo, paní doktorka by byla na kávě a mi bychom opět nevěděli nic. Po 8 dnech izolace ode mě jakožto od matky mi syna začali celkem pravidelně nosit jednou za den na kojení, samozřejmě nám to nešlo. Já neměla mléko a malý neuměl ode mně sát. Pohled paní Marceluchové byl vražedný! Jak je možné, že plně nekojím? Jak je možné, že malý z už beztak malé proodní váhy 8. den po porodu stále rapidně klesá? To už jsem se naštvala a řekla jí, že by mohla být od té lásky a dala mi lahvičku, že prostě na todle nemám. Každý den pro nás znamenalo 2 - 3 deka dolů a to opravdu nebylo normální. (Později jsem se dozvěděla, že na maminku, co udělala to samé chtěla zavolat paní doktorka sociálnku, opravdu skvělé podpoření prvorodiček.)
A tak jsme si, naštvaní s přítelem tímhle vším, vyžádali p. Marceluchovou na pokoj. Přišla. Výraz uměle příjemný, ale při první otázce se opět vrátila ke svému arogantnímu chování. Syn ubírá, ale je to normální, byl extrémně nedonošený a měl extrémní dýcací problémy (narodil se 36 + 5 a v té době dýchal zcela sám bez podpory) ...
Synka mi dali na 1 den na pokoj, nicméně brzy mi ho odebrali opět s tím, že se musí prohřát v inkubátoru a nabrat síly. Prý mi ho donesou na kojení. A donesli, s ledovýma ručičkama a nosánkem, zabaleného v čepici, bodýčku a ponožkách ... sestry se na mou otázku, zda byl opravdu v inkubátoru tvářili neurčitě, paní doktorka říkala, že ano, že byl. Vím, že nebyl. Dítě vyndané z inkubátoru vypadá úplně jinak - rozhodně není ledové. Jen nevím, proč musel být malý v postýlce na JIPu, opět v izolaci od lidí a od matky.
Když jsme se zbavili žloutenky, tak přišla další podmínka, syn musí dlouhodobě rovnoměrně přibírat. Konečně podmínka, co mi přišla logická. A tak jsem se vyprdla na nějaké vážení na JIPu a dávala mu, kdy jsem uznala za vhodné já (to už mi ho po 12 dnech nechali konečně na pokoji), samozřejmě, že na vážení jsme vždy měli 0, protože malý pil v jiné intervaly než jimi určené ... výsledek byl, že jsme do druhého dne přibrali 2 dkg a tak se šlo domů. Opravdu stejnoměrné :D:D

Doma jsem se plně rozkojila a syn je kojený dodnes. Na první okamžiky s ním vzpomínám opravdu nedobře, měla by to být radostná událost, pro mě to byl akorát stres ... A aby toho nebylo málo - bylo mi řečeno, že mám užívat 3 druhy léků - syn měl anémii, tak aby se to srovnalo. Až dětská lékařka mi řekla, že léky má užívat přímo on a né já (přes mléko se tyto léky prý opravdu nedostanou) .. opravdu skvělé zakončení lékařské péče paní Marceluchové o našeho synka :-(

Abych ale končila pozitivně, kolínská porodnice jako celek je moc fajn. Sestry i lékaři na gyndě na mě byli milí, sestry na JIPu taky fajn, nicméně lékařka stihla všechna negativa zařídit. Kdybych rodila příště, klidně v Kolíně, ale ne s touto doktorkou. Má sice talent na deptání maminek, ale citlivý přístup jí totálně chybí :-(

Máte někdo jakoukoli zkušenost s touto lékařkou? A nevíte, zda kdybych rodila příště jde zařídit, aby miminko nebylo v péči této lékařky? Moc díky za odpovědi a děkuju za trpělivost při čtení :)