Kdy zachrání dítě...???

určitě máš pravdu a rozhodně bych nechtěla být na místě těch rodičů...nedávno jsem o tom četla článek, který na toto téma vyšel v německu... bylo to o chlapečkovi narozeném 23+6tt... doktoři se rozhodli (snad i s rodiči) ho nechat dodýchat (nadechl se - doktoři stihli mamince napíchat kortikoidy na dozrání plic), když ani po 24 hodinách se chlapečkovi neráčilo umřít, tak ho teda začali zachraňovat... a světe div se, kluk se vypiplal, krom brýlí je úplně zdravý... a pak rozhodni, od kdy zachraňovat... tenhle kluk by nepřežil, kdyby se ho doktoři neujali...

Jo jo,já slyšela o něčem podobném v Americe-jen nevím jak dopadl.Ale já spíš už myslela takové ty případy ne hned po porodu-ale zažila jsem hodně dětiček,které byli předčasně narozené a v rámci zachraňování pak u nich nastalo velké krvácení do mozku,operace střev,měli třeba vrozenou vadu srdce nebo se rozvinul hydrocefalus-to vše se může stát týdny po porodu a pak už bohužel rodiče nemají možnost se vyjádřit,jestli dál mimčo zachraňovat za každou cenu,i když se dá s 90% jistotou říci,že bude těžce postižené.Oni ho pak vypiplají a vrazí rodičům ležáka s tím,že je nám líto,ale tohle mimčo se nám bohužel nepovedlo :( Bude slepé,hluché a ležák,ale přece ho nemůžeme nechat umřít,když jsme ho pilali dva měsíce a vrazili do něj několik milionů :( A rodiče nemůžou nic :( Taky jsem zažila dítko,co bylo středně nedonošené-po porodu se zjistilo,že má Downův syndrom a má velkou srdeční vadu-bez operace by nepřežil pár hodin.Rodiče se nemohli rozhodnout,jestli operaci ano nebo ne,prostě se dítě odvezlo do Prahy,odoperovalo se,dal se mu kardiostimulátor za čtvrt milionu a mimi bohužel nepřežilo dýl než tři měsíce.A to se rodiče již předem rozhodli,že ho dají do ústavu a byli hrozně všema odsuzovaný,jak se mohli takhle rozhodnout!!Já jsem nechápala,rodiče zachraňovat nechtěli,oni ho stejně operovali a nakonec byli špatní rodiče,že si takhle těžce postižené dítě odmítli vzít domů :( No těžká otázka,já právě kvůli tomu nešla na neonatologii,protože jsem nesouhlasila se zachraňováním za každou cenu,jenže jsem skončila na dětské JIP,kde jsme sice nepiplali nëdonošence,ale těch postižených dětí z ústavů jsme tam navrátili do života taky nepočítaně :( Takže si nevybereš :(

Až z toho běhá mráz po zádech, jak malá je hranice mezi životem a smrtí, jeden den plus nebo mínus a hraje to tak velkou roli. Jinde tyto děti nechávají doktoři umřít, protože to tak mají dané i z finanční důvodů, protože vypiplat takové malé miminko stojí nemocnici miliony:-(

Nemocnici ne.ale zdravotní pojiš´tovny a tím pádem nás všechny.Já zase zažila opačné extrémy,kdy se děti nenechávají umřít za žádnou cenu a zachraňují se i ty prakticky nezachránitelné-někdy mi to přijde jako taková soutěž mezi jednotlivými odděleními,kdo zachrání mladší nebo menší dítě :(

Tak to je pak hyenismus, jsem ráda, že v takovém prostředí nepracuji, protože by mě to psychicky ničilo nebo spíš zničilo.

viz můj příspěvek výše :( Někdy to bylo fakt na budku-na druhou stranu,když zachráníš dítě,které prakticky nemělo šanci a je v pořádku,zase je to jeden z nejlepších pocitů.Samozřejmě větší část patří lékařům,to nepopírám,ale já jako sestřička jsem zase s tím dítětem víc spjatá,tak to asi víc prožíváme než doktoři :) Každá práce má své pro a proti.Já tedy nedělám na neonatoligii :)

ty jo to jste meli tedy nadhernou vahu to koukam hlavne ze jste ok :h:

Já jsem dětská sestřička,takže mám taky informace z první ruky :)