Jak zvládáte vztekání svých malých dětí? Aneb období vzdoru

Děkuji za Vaše komentíky. Člověka aspoň uklidní, že v tom není sám. Poslední dny na mě byly trochu příliš. Minulé pondělí jsem byla na rozptylu svého tatínka, který se v srpnu utopil v přehradě. Všichni jsme z toho byli v šoku. Do toho se mi rozjela ulcerozní kolitida, hemeroid, mikoza atd. Jsem na kortikoidech a začala jsem užívat antidepresiva a už se cítím lépe. Vztekání dětí mi k tomu už vážně moc nepřidá... :00: Nyní jsme všichni nachlazení a kurýrujeme se. :D
Děkuji Vám za podporu. :one: :one: :one:

:s: :s: :s: mám synka 3,5 roku a dcerku 16 měsíců. On byl zhruba od roku a půl šílenej vztekloun, kolem dvou a půl se to trochu zklidnilo, nebo jsem si možná zvykla, přišly zase jiné problémy k řešení. Ale co teď začíná předvádět holka, to teda kam se na ní brácha hrabe :///:

ahoj, já si to už prožila dvakrát :s: a kupodivu přežila ;) u nás dost zabíralo říct, DOBŘE, TAK NEMUSÍŠ, většinou řev neeeee, já chciiii :s: s jídlem bych fakt blbosti nedělala, nechceš, nejez. Neuč si dítě na to, že budeš u jídla hrát divadlo, aby něco snědlo! Hlady ti samo od sebe neumře :s: Jsem toho názoru, že v zásadních věcech neustupovat, nenutit, ale neustoupit. Jak už tu zaznělo, dát dítěti pokud možno na výběr ze dvou variant, vybere si jednu, na tom potom už ale trvat. Když nechce, ignorovat, schovat a hotovo. Starší dceru jsem nechávala vyvztekat o samotě, teď u mladší jsem to dělala jinak a myslím, že jsem to tak měla dělat i u starší, ale chybama se člověk učí no. U mladší jsem vždy byla v přítomnosti, jen jsem přihlížela, počkala, až jí vztek přejde, někdy hodně dlouho a pak jsem se jí zeptala, jestli chce, abych jí objala. Toto u nás funguje, teď jak se vztekne, řekne nech mě, nebavím :s: odejde si poplakat, během chvilky přijde, že chce obejmout a že už je hodná :h: takže u mě už ty její nálady nevyvolávají nervní pocity, že nevím co s ní, naopak je to super, jak se umí zklidnit a přijít, že už to je v pořádku. Ale každé dítě je jiné, takže si k němu rodič musí tu svou cestu najít sám. Já se neučila už tak nenervačit a nenechat se každou blbostí vytočit, ikdyž je to někdy těžké a ty nervy občas taky přetečou. Takže pevné nervy přeji ;) :a:

:s: Je to s dětma sranda.Bohžel tě ale nepotěším, každý rok sebou něco přínáší ale zase jinak.Tohle období je úžasné, dcerka mi taky krásně prožila :s: Ale já se nedala :s: Spíš jsem se snažila co nejvíce eliminovat věcí u čeho se vzteká a jídlo??Musela jsem dělat úplnou šou aby něco snědla.S ostatními věcmi to bylo taky takové.Vždy když začala mít náběh na vztekání , začala jsem ji odklánět pozornost jinam.Vzala jsem ji do ruky a jéé hele co to tamhle je , slýšíš to taky?Asi nějáký pejsek :s: A šla jsem dělat že se jdu podívat z okna a to hned malá přiběhla, protože byla zvědavá na pejska, ty to tak můžeš udělat i s autem.Světlo a co koupit led světlo jen do zásuvky, kde bude mít malinkaté světýlko? Oblíkání je věc sama o sobě.Mám ještě 14 měsíčního syna a tem mi utíká pořádk když ho chci oblíkat je z něho guma :s: Ale výhodou je že řeknu, podívej tvoje sestřečka to má taky, u Kačenky to tak nebylo to bylo podívej taky mám čepičku a podívej taky mám tohle a tohle.Ideální jestli má nějákou postavičku oblébenou tak kupovat oblečení stím a pak ti to třeba bude chtít oblíknout,Když nandavám malému bodýčko s myckim tak volá micky a chce si ho nechat na sobě...spíš je pak horší když chceš tričko sundat nebo body :s: to pak mám doma i plyšáka a říkám jéé koukej tady je mycki:-) No fakt sranda.Kačenka má skoro 4 roky a má jiné nápady a vztekavé chvilky.....A to když už má svou hlavu a je chytrá, malé dítko se dá oblbnout ale starší se už nenechá :00: Tak že to jsou dizkuse a hádky....fakt super.Tam zase platí , nejdříve říct třeba 5 minut předtim něž se půjdeme oblékat, teď si Kačenko můžeš chvilku hrát, ale až ti řeknu tak se půjdeme převlíkat atd...to pak funguje, ale když většinou na kačenku něco vybalim hned je průšvih a vzdor :00: Držim pěsti a pevné nervy.Jo jinak malej moc nemluví ale mycki a tata říká hezky, mě řekne máme jen v krizi, už jsem zapoměla jak to je nepříjemné ječení :s: Taky jsem z toho dost nervózní ale chci senaučit jednat v klidu, zatim mi to moc nejde ale věřim že to v sobě překonám a zvládnu i jekot řešit v klidu a né taky jekotem :///: :a:

My to máme opačně. S klukem se dá líp vyjít než s holkou - ta měla záchvaty, manýry. Kluk se vztekne a za vteřinu už je ok. U dcery se mi vyplatilo říkat vše dopředu, dávat vybrat mezi dvěma variantami (tam, kde to šlo - chceš tohle triko nebo tohle, chceš jít na hřiště nebo na koupaliště...). Když už se rozhodla, bylo to tak. Dokud jsem nebyla důsledná, zkoušela a zkoušela - hlavně s jídlem - tohle nechci, dala jsem jí jiné a bylo to totéž. Pak už jsem se naprdla, dala jí vybrat a když prskala, sebrala jsem to a bylo. S oblékáním bojujeme stále a to jsou jí 4 roky. Má roztříštěnou pozornost, je tvrdohlavá, pomáhat v domácnosti a uklízet ji nebaví už od narození. Kluk je pravý opak - sám se oblékne, svlékne, rád pomůže, je rychlík, na záchod už chodí bez problémů 100% - a to mu nejsou ani dva roky. Hold co dítě, to nátura...Tak se držte! :a:

Jednou ho to prejde...u nas to trvalo snad i rok...a ted mame doma 3,5 leteho kluka, ktery sice taky ma sve dyn ale je to mnohem lepsi.Urcite se snazit nepristopit na jeho hru, nechat vyzrat situaci ( i kdyz jsem to mnohdy sama nezvladla)a nenechat se vytocit...vim, ze tohle bylo hodne tezke obdobi a jsem rada, ze je za nami...stejne prijdou horsi veci jako II. obdobi vzdoru a puberta, kde uz nepujde o takove veci jako ted.Drzte se.

ahoj :€s€: máme stejně starého synečka a je to to samé, každopádně doporučuji knihu od Naomi Aldort - vychováváme děti a rosteme s nimi a od Jean Liedloff- koncept kontinua. Né vše lze aplikovat v našich podmínkách, ale funguje to perfektně, mimoto ti to hodně usnadní den ;) u nás to funguje ikdyž to občas fakt nejde :///:
ať se daří :a:

ahoj, přesně takového syna máme doma ;)
Je mu tedy už o trochu víc, 2,5roku, ale je to každý den horší a horší
musí rozsvěcet, zhasínat, pouštět a vypínat DVD, nočník také bojkotuje, když se chystáme ven, tak řve, jak bych ho mlátila, pak zas najednou nosí boty a už chce ven, kolikrát si lehne na zem a vzteká se! včera v knihovně, prostě chce vše opačně, než má být uděláno...zavedla jsem vařečku, hrozila jsem prstem a to nepomáhalo, měl z toho srandu a ještě mě do něj bouchl
takže ví, že je vařečka...a když už se to nedá vydržet, tak ona vykoukne...a to najednou uklízí hračky /a že to umí/, sedí na nočníku, připravuje se ven
s jídlem problémy nemáme, jí odmala výborně
se starším takové problémy nebyly, v životě se mi nevztekal na zemi, zato teď s ním začíná mlátit puberta, takže jsou "na zabití" oba dva :s:

Přesně tak to teď mám doma :a: se svou 2 a 2 měsíce starou dcerou. Teď tu sedí nahá, už po 3 se svlékla. Vždycky sebou plácne na zem, jedno kam. Když v polovině schodů zjistí, že jsem ji držela za ruku, začne křičet já samááá vyběhne schody a jde sama. Když ji ráno oblékám, nacpe si na nožičky gumáky starší dcery a ještě naopak a nesundá si je ani omylem. Nic moc nezabírá. Já si říkám, přežít to období. Důležité věci ji odchytnu a řvoucí přenesu přes cestu, od něčeho ji odnesu. Doma si ji nevšímám, když se snaží něco si vyřvat. Ve vzteku háže všude kostkami, seberu jí je. když je to blbost, tak ji to nechám dělat. Jenom si říkám, přežít to, ono to za pár měsíců přejde a přijde až v pubertě. Někdy to jsou pořádné nervy. S nočníkem ví přesně, co má dělat, ale jsem si ji moc nevšímala, něco jsem vařila a koukala na ni jen po očku. Kompletně se svlékla, dala hlavu k nočníku a vyčůrala se vedle a ještě se na ten čůranec dívala. Já myslím vydržet.