Jak Tadeáš na svět přišel

V úterý 2. 8., přesně týden po termínu jsem si vstala o půl jedenácté dopoledne, zrovna mi pošťačka donesla balíček. Sedím si na chodbě a mám pocit, že sem se počurala. Ze dvakrát jsem šla na záchod a pak mi to došlo :D, odtéká mi plodovka. Po bolestech ani stopy, tak jsem zavolala příteli, aby přišel z práce (naštěstí pracuje ve vesnici a jezdí na kole, tak tu byl hned) a já se pomalu začala umývat a převlíkat. Už skoro hotová jsem si uvědomila, že nemám vyplněné papíry do porodnice :D V rychlosti mi je vyplňovala máma se sestřenicí, která došla se semnou rozloučit.
O půl dvanácté už jsme byli v porodnici, hlásím se u sester, že mi odtéká plodovka, ty se mi z nějakého důvodu skoro vysmály, že to rozhodně nevypadá na plodovku. Dali mi druhou vložku a nechali sedět půl hodiny v čekárně. Po půlhodině mě vzali na KTG, jakmile mě natočili, zjistili, že to plodovka skutečně je.
Převlíkla jsem se a sestra mě zas nechala sedět skoro hodinu a půl na příjmu. Začaly mi už docela bolesti. Potom mě prohlídlo asi 5 doktorů a ubytovaly na pokoji (v kumbále), kde nebylo ani okno. Hned jsem dostala antibiotika v kapačce a během hodiny mi nastaly takové bolesti, že jsem měla co dělat, abych nevydala ani hlásku.
Po další hodině, jsem už křičela a kroutila se na lůžku. Chodili se na mě dívat jak na zvířátko, že prý je to jen lechtání. Kontrakce po 3 - 5 minutách, silné. Sprchy nepomáhaly. Bylo to čím dál horší. Každé 4 hodiny mě kontrolovali vnitřek, ale nic se nedělo, pořád otevřená na 1 prst.
Minuty se vlekly a já už v jedenáct v noci dokázala přeřvat rodičky na sále. Byly to takové bolesti, doktoři mi pořád tvrdili, že to ještě nejsou ty správné porodní bolesti.
V jednu v noci za mnou už sestra došla a dala mi injekci od bolesti a prášek na spaní. Nic nezabralo. Brečela jsem u každé kontrakce. Chvíli na to mi nabídli epidural, že mám podepsat papíry a že obvolají doktory a že bych odrodila během hodiny. Nakonec odmítli a řekli, že počkáme na primáře, který dojde o sedmi ráno. Přestěhovali mě na porodní sál a do rána si mě nikdo nevšiml. Unavou jsem usínala mezi bolestma, počítala jsem minuty. Táhlo se to jak sopel.
Konečně v sedm ráno si mě zavolal na vyšetřovnu a řekl, že se stále nic neděje, otevřená na dva prsty. Tak jsem se odplazila zpět na sál, znovu KTG. Během natáčení, jsem jen viděla, jak mě napichávají na hadičky, ale unavou jsem už nedokázala pořádně rozeznat, co vlastně dělají. Po natočení došel primář a řekl, že se porod už nemůže vyvolat, ohrozilo by to mimino, už bylo pozdě, Tadýs se začínal dusit, měl málo kyslíku a později jsem se dozvěděla, že jsem měla i zakalenou plodovou vodu.
Sdělil mi, že mi udělají sekci. Tak jsem jen zakňučela. Sestry mi podaly telefon a začaly mě otáčet a navlíkat do nečeho, pak došel nějaký mladík, který mi pomohl vysléct a odnesli na sál. Tam mě položili na stůl a dávali dýchat kyslíku, pak už jsem nevěděla o světě.
Za minutku jsem slyšela jak na mě mluví David, ale nedokázala jsem nic.