Jak jsem rodila já :-))

Tak mám chvíli a rozhodla jsem se, že konečně taky napíšu, jaký jsem měla porod já. Vždycky jsem tuhle rubriku hltala, obzvlášť ke konci těhotenství. :c: Předem se omlouvám, bude to delší. :s:
Termín jsem měla na 18.6.08, ale vzhledem k tomu, že jsem měla těhu cukrovku a mimi se nesmí přenášet, nastoupila jsem 13.6. do nemocnice, kde mě "uložili" na rizikové oddělení. Ten první den jsem absolvovala různá vyšetření a druhý den 14.6. se šlo v 10:00 hod na vyvolání. Měla bych podotkonout, že mimísek se "držel jako klíště", nebyla jsem vůbec otevřená, jen se mi trošku zkracoval čípek.
Paní dr. mi zavedla do dělohy nějaký gel, s tím, že to nemusí fungovat a porod vůbec nezačne. Pak by se zkoušely další jiné metody. No, já měla zrovna to "štěstí", že mě to začalo fungovat prakticky hned - než jsem došla zpátky na pokoj (asi 20 kroků), už mě bolelo břicho a to docela dost. Bylo to jako menstruační bolest, ta bolest byla nepřetržitá, ale dalo se to zvládnout. Asi za půl hodinky se mi začala motat hlava, bylo mi hodně na zvracení, tak jsem vyfasovala tu jejich mističku (ledvinku). Řikala jsem si, že jestli vrhnu, tak tohle opravdu stačit nebude, doma používám na tyhle záležitosti kyblík. :s:
V 11:15 jsem měla jít na monitor, ale to už mi bylo docela ouha, takže jsem si cinkla na sestru, jestli mi pomůže tam dojít (opět jen těch 20 kroků), já bych sebou asi sekla. Pak jsem ulehla opět do postele a čekala jsem, bylo mi čim dál hůř, už jsem si začala i mírně prodýchávat. Pak se mi začalo chtít na záchod (na velkou), ještě že bylo přímo na tom záchodě umyvadlo, musela jsem si pustit studenou vodu a omývat si obličej a krk. Pak jsem se už vysloveně "doplazila" do postele, pak proběhla sprcha, míč, ale vše krátce, jak mi bylo na zvracení, připadala v úvahu jen ta postel. Asi v 13:00 už jsem se začala shánět po paní doktorce ať se na mě podívá a dá mi něco na bolest, že tohle není možný. Paní doktorka dorazila asi ve 14:30, dala mě na monitor, tam běhaly kontrakce jak blázen, ale když mě prohlídla, řikala, že nález je stále beze změny. Pak mi dala nějakou injekci. Tiše jsem se vrátila do postele a řikala si, že je asi obtěžuju, že to nic není, že jsem rozmazlená, když se pořád nic neděje a že to musím nějak zvládnout. Po injekci se mi teda neulevilo - naopak - do dneška je podezřívám, že to nebylo na bolest, ale ještě na zrychlení. :c: Od té doby jsem se z postele už nevyhrabala. Nebyla jsem schopná ani zvednout telefon, nebo odpovědět na sms. Jen jsem si tiše skučela v posteli. V hlavě mi pořád probíhalo to, že jestli tohle ještě nic není, tak nechci vidět to, až to něco bude. :r: Pořád jsem měla bolesti soustavně, maximálně minutu až dvě, oddech.Pořád jsem čekala, kdy mě přestane "pobolívat" břicho a kdy přijdou ty pravé kontrakce a já si mezi nima oddychnu, tak jak to má normálně být.
Kolem 16:00 hod přijel přítel (budoucí tatínek), to už jsem nebyla schopná vůbec komunikovat, řikala jsem mu, ať jde radši pryč, na popovídání to rozhodně nebylo. To už jsem se křečovitě držela i za madlo u postele a snažila se dýchat opravdu nahlas. Možná, že jsem chvílema i trochu skučela. :00: Přítel mě držel za ruku a já mu jí drtila jak blázen. Chudáci ty holky, co byly s semnou na pokoji, ty asi nevěřily. :s: U tý jedný seděl po celou dobu její přítel, nebo manžel, to nevím - tak to mi dost vadilo - já tam hekala v bolestech a on na mě čuměl jak, s prominutím debil. Pak už jsem ho přestala vnímat, bylo mi to všechno jedno.
Kolem 17:00 hod začal být můj přítel už dost nervózní, řikal, že tohle není možný, že pro někoho jde, ať se na mě podívá. Já mu řikala, ať nikam nechodí, že se ještě nic podle nálezu neděje. Nedal si říct a šel. Než se vrátil (byl tam asi 2 min), tak na mě přišlo hrozný nutkání tlačit. Tak jsem si trochu zatlačila v domnění, že se asi pos... a ono ne - praskla mi voda a začala jsem dost krvácet. To už dorazil přítel se sestrou a "odtáhli" mě na vyšetřovnu. Tam mi sestřička, která mě vyšetřila sdělila, že jsem otevřená úplně a že miminko bude co nejdřív na světě. Začala docela honička - naložili mě na vozík a uháněli jsme na porodní sál, abych prý neporodila po cestě. :P Nestihli mi udělat ani klistýr, ani mě oholit - ale to jsem naštěstí už byla.
Pak už začal ráj na zemi a to myslím opravdu vážně. Po prasknutí tý vody, jsem začala mít kontrakce po 5 minutách. To byla nepředstavitelná úleva, protože jsem konečně měla taky oddych a těch 5 minut mě "nic" nebolelo. Jak už jsem psala, do té doby jsem měla bolesti skoro pořád soustavně. Na sál jsem přijela s úsměvem na rtech, bylo mi fajn. Museli mi pak dát injekci, aby se mi kontrakce zkrátili, 5 min je málo, ale pořád to bylo v pohodě, pořád tam byl nějaký čas na oddych. V té době co jsem rodila já, tak tam byly ještě tak 2-3 rodičky (podle zvuků) :c: . Jedna mamina tam dost křičela, pořád vykřikovala, že to nezvládne, čímž se vysilovala a ubližovala samozřejmě miminku, tak byl kolem ní frmol, takže se mi 2x stalo, že ode mě všichni odběhli a já tam byla 2x asi 3 min úplně sama. Z toho jsem měla smíšené pocity. No nic. Porodila jsem asi do půl hodinky, nejhorší bylo netlačit, to byl úkol nad mé síly. :s: Pomáhala jsem si tím, že jsem (nevědomě) tlačila pánví do lehátka, což nedoporučuju, do dneška mě bolí z toho kostrč a to opravdu hodně. :r:
Když jsem mohla tlačit, to byla nádhera, zase jsem se usmívala, až se PA nad tím pozastavila a dr. jí na to řekla, to ona se takhle usmívá od tý doby co jí přivezli. :s: :s:
Takže v 17:50 hod se narodilo to moje štěstí, myslím, že porod byl naprosto v pohodě, ale musím ještě říct, že jsem měla 2x náběh na omdlení. Jakoby z dálky jsem slyšela, jak dr. povídá co je vám, což mě vždycky "probudilo" a vrátilo zpátky. To jsem byla "naštvaná" :c: , ten pocit byl totiž moc hezkej, člověk si připadal, že se vzdaluje a že se ho to netýká. Matýsek měl šnůru kolem krku, ale obtočenou "jen" jednou, což asi bylo celkem běžný, nevím, ale nikdo se nad tím nijak zvlášť nepozastavoval.
Broučka mi ukázali, hned ho někam odnesli, ani mi ho nepoložili na břicho, což mě mrzelo.
Co se týká šití, tak uvnitř jsem snad neměla steh žádnej, nebo jen jeden a venku asi sedm. To nevím přesně, to mám v mlze.
Šití "nebolelo", jenže jsem si natrhla i stydký pysk, což jsem teda při šití opravdu cítila dost, zasyčela jsem si, ale to už mi přivezli broučka v inkubátoru, takže jsem se na něj dívala a kochala jsem se, tak jsem to přežila.
Abych to shrnula, porod opravdu v pohodě, nevymýšlím si, když řeknu, že bych šla rodit zas, ale ty bolesti před tím....hmm, tak to fakt už ne, díky.
Rodila jsem v Motole a nedá mi to, abych se nezmínila ještě o jedné věci. Po porodu po maminách samozřejmě chtějí, aby si došly co nejdřív na velkou. Mě to nešlo, ale třetí den za pomocí čípku, jsem to šla zkoušet. Nakonec se zadařilo (druhý porod :s: ). Když jsem se vyprázdnila, všimla jsem si, že "ze mě ještě něco vylejzá". Bylo to o něco výš než ze zadku. Napadlo mě, že mi praskly stehy a bůh ví co jsem si vytlačila. Vypadlo ze mě "něco" o velikosti cca 5x2 cm, byla to taková bíločervená šiška. Začala jsem panikařit. Sáhla jsem pro to do záchodu, mezi ty všechny věci, fuj :c: a když jsem to vyndala, zjistila jsem, že ve mě s prominutím TY PRASATA zapomněli tampon na odsávání krve, kterej se mi tam "kazil" celý ty tři dny!! No, šla jsem s tím za sestrou a ta se zarazila a pak řekla, že to se holt někdy stává. Nechci dramatizovat, ale myslím si, že jsem z toho mohla dostat slušnej zánět, nebo já nevím co všechno... Ještě si vzpomínám, že ta dr. s PA co mě rodily, tak si povídali něco o tom, že už jim dávno padla, že to je hrůza, jak chtěj všechny rodit ve stejnej čas..., tak asi chvátaly a tamponek přehlídly,no to se stává, jak řekla sestřička. :(
Každopádně pro všechny, které ten porod teprve čeká, nebojte se holky, není to nic strašnýho, i když je mi jasný, že je to individuální a každá to máme jinak, ten poklad a to největší štěstí v podobě miminka, který přijde, opravdu stojí za to!!!!!
Když se teď dívám na toho svýho drobečka, mám slzy v očích a přiznám se, že i teď mi tečou slzy, když o tom jen píšu, jak je to nádherný. NIKDY NEBUDU NIKOHO MILOVAT VÍC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Fotky krtečka jsem už vkládala do blogu, ale přidám i sem, aby jste viděly, jaká nádhera vás čeká.
DRŽÍM PALEČKY VŠEM,KTERÉ TO TEPRVE ČEKÁ, AŤ VŠE DOPADNE TAK JAK MÁ. Holky držte se a nebojte se!!!!! :a: :a: