A jak to bylo dál?

Tak takhle nějak to pokračovalo ...než se ten náš tulihrášek narodil :-)
Čtení začíná na samém konci stránky....

Tulipaní
29. leden, 2010
Líbí se mi, když se přehoupne pátá hodina, rozrazí se dveře bytu a dovnitř vstoupí usměvavý Tom. Na tváři se mu zračí únava, ale také obrovská radost z toho, že už je DOMA. Dlouze se k sobě přitulíme, pak jeho ruka pohladí bříško a najednou vyběhne na pár vteřin ven a přinese puget tulipánů. Za tu dobu těhotenství jich už byla více než stovka a tak si říkám šťastná TULIPANÍ.

80ti kilové nadělení
26. leden, 2010

Páni, na váze se objevilo číslo 80! Není divu, že kolena začínají vzdorovat a záda churavět. Také vycházkové tempo doznalo značného útlumu a pokud navíc není poblíž Tom, tak mě znaví samotná příprava k procházce. Možná proto si obvykle maminky na konci těhotenství toužebně přejí, aby to mrně už vykouklo na svět!

Nicméně já se raduji z toho, že si tam Terezka ještě lebedí a neduhům čelím každodenní lázní, prostocviky na míči nebo voňavou masáží. Dá se říct, že jsem teď tak trošku všemi mastmi mazaná :-)
Nastalo odpočítávání posledních dnů ...
18. leden, 2010
Zdá se, že mým špacírům po parcích či vymetání kavárniček byla učiněna přítrž. Začínají mě zmáhat nejen vycházky (byť na jejich konci na mě čeká nějaký pamlsek nebo usměvavá tvář), ale i prachobyčejné domovní schody nebo pulírování podlahy.
A tak jsem vytáhla krabici s „poklady“ a začala si hrát např. s krasohledem, na kterém už dávno uvízla vrstva prachu a já zapomněla na kouzla, která tato věc umí. To vám je podívaná!
Taky jsem si nanosila ke svému červenému křeslu stoh časopisů a s voňavou kávou se pustila do zběsilého listování, vytrhávání zajímavého čtení, radostného mačkání módních stránek s odporně hubenýma modelkama .-) a také do snění u článků
o dalekých cestách. Panečku, to mě asi čeká ještě stýskání po dobrodružství,…
No a pak se zadívám na postýlku, kde za pár dní bude ležet naše holčička a uvědomím si, že mě čeká něco ještě krásnějšího, než putování po vzdálených zemích… Přejedu dlaní světlounké šprušle postýlky, dotknu se zlehka plyšové kačenky, která spustí pár jemných tónů a popadnu knížku, do které budu co nevidět psát o tom, jak se naše Terezka má k světu.
Tak a tímto zapojuji prsty nohou i rukou do hry na odpočítávání posledních dnů
Sněhová kalamita
15. leden, 2010
První lednové dny běžely úprkem vpřed a jejich dusot mírnily jen závěje sněhu, které na pár dnů zahltily Prahu. Lidé v tom marastu opatrně našlapovali, jiní se zvesela klouzali a všichni hromadně lamentovali nad tím, jak jim mrznou nosy, ujíždějí tramvaje a jejich auta dočista mizí v kupách sněhu. Bylo legrační pozorovat zpoza rohu řidiče s lopatami, košťaty a jiným náčiním - oni se pak hihňali mně, když jsem ztrácela balanc na chodnících a přidržovala se kdejaké plaňky v plotě.
Terezka nedbala ani té sloty za oknem ani zlověstných zpráv v novinách a zvesela si užívala svůj prostor v bříšku. Naučila se otáčkám kolem vlastní osy, prošťourávat se do nejužších štěrbinek v okolí a s velkou horlivostí počítat mamince žebra. Tu a tam vyboulila na pozorovatele zřetelně svou patičku, kolínko nebo sevřenou pěstičku a pomalu se sunula do suterénu maminčina těla .-) Taky nás na to hned upozornila paní doktorka při poslední návštěvě a zahalekala něco o tom, že tuhle holčičku rozhodně přenášet nebudeme.
Tom se jí pokoušel umluvit, aby přesvědčila Terezku o prodloužení pobytu, ale paní doktorka se jen usmála a provedla poslední testy. Jestli se to naše mímo narodí opravdu 10.2., tak budeme po nějaký čas zřejmě oba tématicky nosit pod očima OLYMPIJSKÉ KRUHY. (Bude to každopádně to jediné,co si z letošní Olympiády užijeme….) No a jestli se Terezka pustí do bitvy na svět ještě dřív, tak to bude veliká mela s ohledem na veletržní kalup …
Nicméně taška do porodnice je pečlivě sbalená, všechny podstatné věcičky jsou nasoukané do šuplíků komody, poslední úpravy bytečku jsou také za námi ….takže o víkendu zbývá smontovat postýlku, zavěsit na ní veselý kolotoč a velkopouť může pro mě za mě začít.
Jak jsme vítali Nový rok
31. prosinec, 2009
Poslední prosincové dny úprkem plynuly a my jen obraceli listy kalendáře s Božím hodem, Štěpánem,…a jednoho dne taky Silvestrem. Přesytili jsme se u toho nejen hromadou cukroví, ale i pohádkami v televizi, takže jsme se na samém konci roku
s chutí vypravili (či spíše vypotáceli) na Pražský hrad, kde se lokání vzduchu hezky spojilo s okukováním té nevšední krásy.
No a taky jsme navštívili naše milé příbuzenstvo, dopřáli si také pár příjemných chvil s přáteli, nakoukli do blikajících výloh obchodů, zalistovali v nových knihách
a přemítali o tom, co všechno nám ten rok 2009 naštědřil.
A že nebyl skoupý, to dokazuje naše únorové briliantovo-tulipánové zasnoubení, dubnová veselka v přenádherné Dominikánské republice, květnová Paříž, červnové výskání u pozitivního těhotenského testu, červencová plavba s přáteli po Orlíku, srpnová výprava na Zakynthos, …no a na to vše navázalo obrovské těšení se na miminko, které si po celou dobu spokojeně rostlo v bříšku.
Nový rok jsme vítali z voňavé vany, obložené dobrotami a nezbytným šampaňským, nad nímž se tetelily hvězdičky z prskavek. Bujaré juchání jsme letos vyměnili za hry
a zakloněné hlavy s přimhouřenýma očima, za nimiž jsme si nechali promítat naše sny a přání…Tak uvidíme, které se nám podaří naplnit .-)
Hej mistře, vstaň bystře
24. prosinec, 2009
Probudila jsem se dnes už v pět hodin a v hlavě mi začala bubnovat slova J.J. Ryby – „Hej mistře, vstaň bystře, vzhlédni na jasnost, nebes na švarnost, krásu uhlídáš, v tento noční čas“...Hodinku jsem zkoušela s nimi bojovat a pak se nasoukala do županu a šla si ukrojit ždibec vánočky .-)
Štědrý den pro mě zkrátka začal o něco dřív. Sedla jsem si do pokoje a v tichosti okukovala vánoční hvězdu na parapetu, ozdoby na okenních tabulích, stromeček (který už hezky rozprostřel své větve do stran) a taky misku se všemožnými ořechy…pak pohladila několikrát bříško, kde už probíhala pár minut rozcvička Terezky a kolem osmé se šla alespoň přitulit k k manželovi, který si tloukl spokojeně špačky.
No a pak už zavoněla purpura na plotně, kakao v hrnku… a v televizi začala první pohádka. A pak druhá a další, ještě jedna…. Tohle jsou pro mě Vánoce.
Tomík ozdobil a rozzářil stromek, uvařil polévku , pak si zalezl do pokojíčku – no a po půl hodině z něj přinesl pár zlatých balíčků.
S odbíjející šestou hodinou jsem naložila na talíře kapra se salátem, zapálila svíčky na stole a pod talíře podsunula pár šupin a mincí. Zlatá prasátka se mi však vyhla obloukem – během dne jsem si totiž pravda smlsla na pár dobrotách .-)
A co jsme si naštědřili? Něco voňavého, něco třpytivého, něco moudrého, taky hřejivého, slušivého….a taky jeden speciální certifikát, díky němuž za pár dnů bude zářit na obloze hvězda, pojmenovaná podle naší holčičky :-)
Nesem vám noviny - poslouchejte
23. prosinec, 2009
Tak už jen pár hodin a probudíme se do Štědrého dne. Polévka se už zabydlela v hrnci, bramborový salát (samozřejmě z rohlíčkových brambor) spokojeně relaxuje v ohromné míse, nemluvný šupináč doplaval až do spodní přihrádky lednice a zelená jedlička se uvelebila v obýváku.
I Terezka má letos svůj stromek. Měří sotva 20cm a hoví si ve stříbrném květináči na okně. Až se zítra pustíme do zdobení, tak i na ten její zavěsíme něco blýskavého a zazpíváme si u něj třeba tu krásnou koledu „Nesem Vám noviny, poslouchejte“
Novinek vlastně za poslední dobu je pramálo. Za oknem to v posledních dnech vypadalo jako o opravdivých vánocích, dokonce mrzlo až praštělo a zahrada před domem až do dnešního dne byla pokryta sněhem.
My si to „natěšení“ z blížících se svátků umocnili ještě víkendem v Norimberku, kde jsme zažili ty nejkrásnější adventní trhy a pravděpodobně taky naše poslední romantické kratochvílení. Celé centrum města tepalo kouzelnou atmosférou a my se s malovanými bucláčky plnými svařáčku procházeli mezi malebnými stánky a ochutnávali všechny ty voňavé dobroty. No a pár pověstných perníčků samozřejmě odjelo s námi domů
Taky jsme byli na dvou vánočních večírcích. Na jednom jsme si zazpívali pár hitovek s kapelou Kryštof a na tom druhém si zatancovali pár ploužáků při živém koncertě Mekyho Žbirky. No a žasli jsme, jak přenádherné prostory ukrývají zdi Anežského kláštera, kterému to ve světle loučí a tančících vloček tak moc slušelo…
No a pak bylo ještě pár sedánků s holkama, které se neobešlo bez horké čokolády, šustění dárkových papírů a vykřikování takových těch „jééé“ radostných slov .-)
Tak ještě rychle postavit na stůl hrací sněhovou kouli s andělem a Vánoce můžou začít!
Nečas
8. prosinec, 2009
Po včerejším prosluněném dni se hned ráno zakabonilo nebe, vzduch nasákl nepříjemné vlhko a ulice Prahy se zachumlaly do šedivého hávu. Na lidi z toho padly chmury a splíny, zamračily své tváře, nasedli do vyhřátých aut a celý den nadávaly na ten nečas.
I my si po ránu oblékli svetry, omotali šálu kolem krku a vyjeli kaluže-nekaluže do Černošic. Bylo příjemné natrefit zase na usměvavou tvář naší doktorky, která se rozhodla čelit té prosincové šedi po svém. Ještě větší radost nám udělala zprávou, že se Terezka obrátila konečně hlavičkou dolů, vyrostla do 35cm délky a váží kilosedmdesát. Panejo! Po celou dobu, co jsme ji šmírovali ultrazvukem, měla otevřenou pusu (to si prý zpívala), ukazovala nám všechny nově naučené posunky
a když už toho hereckého výstupu měla akorát tak dost, tak si zakryla tlapkou tvář
a zašklebila se.
My jí to ale neměli za zlé. Šťastně jsme se vrátili do vyhřátého bytečku, kde nás ve váze pozdravili tuli-páni a pár mailů ve schránce. Objednali jsme kočárek a pár dalších veledůležitých věcí, vyždímali si pár pomerančů do sklenice a připili naší holčičce NA ZDRAVÍ :-)
Zbývá 70 dní
2. prosinec, 2009
Líbí se mi pozorovat ten souboj PODZIMU a ZIMY, který se zdá být i v těchto dnech velmi vyrovnaný. Občas mě to zápolení vyláká ještě na balkon, kde mi v truhlících usilovně kvetou poslední chryzantémy a dozrává už měsíc poslední jahoda .-) Pohupuje se na svém šlahounu a nastavuje svou zbývající třetinu slabounkým slunečním paprskům…
Jindy raději nevytáhnu celý den paty z domu, otočím kohoutky radiátorů na maximum a pustím si staré šlágry. Je to takový můj vzdor vůči nečasu, který pouští na lidi splín a chmury. Taky jsem doplnila do špajzu sklenici medu, výborné čaje, ořechy a čokoládu, aby se mi ty prosincové dny něčím ovoněly.
No a Terezka to samozřejmě kvituje. Myslím, že od každé dobroty se jí drobek dostane do plodové vody a tak z ní bude už od mala gurmetka. Možná to její mrskání po jídle znamená vlastně jen spokojené zvedání palců, které doprovází spokojeným mlaskáním :-)

193. den těhotenství
30. listopad, 2009
Tak jsem obrátila v diáři dalších pár stran, oslavila velkolepě své narozeniny a nechala ručičku váhy ledabyle ukázat 75kg
Aby ne - dopřávám si nadále hojnost jídla a všemožných pamlsků, které jistojistě chutnají i mrňouskovi v bříšku. Jeden večer nás Tom pozval na famózní hostinu, kde se nejprve prolamovaly pod tíhou jídla stoly a posléze naše břicha :-) Churasqueros kolem nás několik hodin s úsměvem na tváři tancovali a šermovali obratně svými meči, ze kterých padaly na talíře ty nejvybranější kousky mas, pečínek, ananasů a klobásek. K tomu jsme prolévali hrdlem fantastický Merlot a hladili si spokojená břicha. Náramná hostina.
Celou noc se mi pak ještě zdálo, jak si kleštičkami odebírám plátky picanhy, cupinu nebo maruchy,…Byla to vlastně taková nostalgická vzpomínka na Argentinu a Chile, kde jsme přesně před rokem slavili mé narozeniny v podobném rozmaru :-)
Poslední týdny byly ale také naplněné lomozením hudebních nástrojů, aplausy v divadlech, muzikálovými počiny a samozřejmě všemožnými návštěvami a výlety. Terezku nejvíc pobavily SPLAŠENÉ NŮŽKY v divadle Kalich, ale taky OBLOMOV v Dejvickém nebo PAN KAPLAN v Abécéčku .-) Tleskala těm skvělým hercům tak, že se mi z toho zablokovala i žebra,…ale ještě horší se pak ukázaly koncerty T. Jonese nebo E. Ramazzottiho, při kterých se rozhodla tancovat a tak jsem si vždycky druhý den musela hodinku přispat, abych nabrala novou energii.
Dnešním dnem proto většinu kulturních lákadel nechávám frnknout a zaměřím se víc na špacíry starou Prahou, které si budu zpříjemňovat horkou čokoládou, kornoutem kaštanů nebo alespoň pytlíkem křížal v kapse .-)
Zahájení 3.trimestru
13. listopad, 2009
Zní to jako ZAHÁJENÍ ŠKOLNÍHO ROKU, ale je to mnohem veselejší. Pro mě i pro to mrně. Já si odškrtla dalších 10 políček v diáři a Terezka na tu zprávu zareagovala bouřlivou oslavou uvnitř bříška. Propařila tam takřka celou noc a trošku se obávám, že z toho tančení a skotačení teď musí mít puchýřky na nohou :-D

Uvažuji o tom, že se jí pokusím vnutit ROZVRH HODIN – ten se přeci na začátku školního roku taky předává školáčkům, že? Mohla by se naučit chodit s námi na kutě, po ránu si klidně dopřát hodinku tělocviku a odpoledne si tam třeba počítat prstíky na rukou.

Už teď je mi jasné, že za to na mě udělá akorát tak dlouhý nos :-)
www.terezka2010.unas.cz
3. listopad, 2009
Tramtadadááááá - tatínek dnes vytvořil pro našeho mrňouska webové stránky. Nebo spíš položil prvních pár základních stavebních kamenů. Vložil na ně fotku Terezky, odpočítavadlo dnů, deníček, taky prostor na vzkazy a různé odkazy na věci, které máme za lubem koupit. Postupně sem budeme vkládat aktualitky, připisovat čerstvé zprávy do deníčku a hlavně se těšit na psaníčka od příbuzných a přátel.
To se jednou to naše pískle bude chechtat, až mu je ukážeme :-)
100
2. listopad, 2009

Řekněme, že dnes spadlo z lípy za oknem 100 listů do čerstvých kaluží, 100 x jsem si slíbila, že už nebudu tak bezedně mlsat a taky napsala 100 láskyplných vzkazů svému Tomíkovi.
Ta nejdůležitější „STOVKA“ je ale spojená s velkou události. Za 100 dní by se totiž mého z rostoucího bříška mělo vyklubat naše miminko. Tedy alespoň podle prvotních počtů naší paní doktorky. Jestli i tyto dny budou naplněné takovou pohodou, jako byly ty doposavad, tak naše Terezka bude strašně hodná holčička s širokým úsměvem na tváři.
Kotrmelce
21. říjen, 2009

V posledních dnech se budím dojmem, že mi do břicha někdo zašil trampolínu, bradla, kruhy a kozu. To půlkulové mrně si tam zařídilo snad tělocvičnu a náležitě si jí užívá. Nemám nic proti sportování, ale dnes vyrobím ceduli s hodinami, kdy se tato činnost povoluje. Jinak mé kruhy pod očima brzy dosáhnou Olympijských rozměrů .
Komunikace

15. říjen, 2009
Nevím, jestli se stýská všem maminkám, které čekají přes den na svého manžela,ale mě rozhodně ano. A co víc, mému muži se stýská jakbysmet. Proto mi občas přinese kytku nebo pytlík oříšků, …ale hlavně mi několikrát denně napíše na ICQ nebo zavolá na SKYPE,….Dnes rozšířil tuhle komunikaci o „pohledování“. Vzpomněl si, jak miluji otevřít schránku a vybrat z ní kromě těch zvláštně vonících novin nějakou obálku.
No a díky tomu se dnes na mě vysypal pozdrav z kanceláře, ve kterém nezapomněl zdůraznit, jak moc mě miluje. Nemusel to ani psát – tenhle počin mluví opět zcela jasně :-)
P.S. Přesně za rok bude u tohoto data vyťukáno něco ve smyslu – NAŠE TEREZKA MÁ SVŮJ PRVNÍ SVÁTEK :-)
Probuzení :-)

14. říjen, 2009
Nevím, jaká rána prožívají ostatní maminky, ale já ty těhotenská doslova zbožňuji. V sedm zahlaholí budík, což přiměje Toma, aby se ke mně přitulil a pohladil mě po tváři. Já na to slastně zavrním, obejmu ho a propletu jednu nohu kolem jeho. Z toho nás vyruší druhé zvonění, které alarmuje k odchodu a nás nutí se ještě více přivinout k sobě. Není zbytí, práce volá a tak ještě Tom popřeje dobré ráno Terezce a utíká do koupelny.
Já si hovím v pelíšku, ale nespím a čekám, až se znovu otevřou dveře. S Tomem přichází dovnitř vůně a já už stěží předstírám, že tluču špačky. Usměju se a on mi dá několik pusinek na rozloučenou,…no a samozřejmě lupne jednu i Terezce na bříško.
To mě dočista probere a začnu se soukat z postele. Mžouravě otevřu notebook, zapnu rádio, pustím pressovač a připravím misku na ranní porci křupavého müsli s vanilkovým mlékem.
No a k tomu všemu dnes přibyla na stole básnička:
Hezký den Jamíšku
Tobě tu vinšuju
Tebe i tu v bříšku
Strašně moc miluju

Pod tím bylo namalované malé srdíčko a Tomův podpis :-)
No a pak nemám být zamilovaná po uši .-)
Půlkilový uzlík štěstí :-)

8. říjen, 2009
„Tak a máme ji tady“, usmála se doktorka a na monitoru se zobrazilo tělíčko naší holčičky. Spokojeně si tam hověla s rukou za hlavou a pranic jí nevadilo, že si ji měříme od hlavy až k patě. Na závěr nám ji paní doktorka ještě „blejskla“ a natočila kousek toho štěstí na DVD.
Nádhera – žasli jsme nad tím, jaké zázraky dnešní technika dokáže a zároveň se dojímali pohledem na mrňouska, který se už za 120 dnů stane členem naší domácnosti. Ještě tentýž den jsme to museli ukázat rodičům a zavěsit na provizorní webové stránky. Je na čase začít s nákupy – tahle holka bude parádnice
Bříško jako pumlíč

1.říjen, 2009
Tak a je to tady. Někde se ta kvanta ovocných knedlíků, jablíčkových štrůdlů či prázdných krabic od bonboniér musela projevit .-) Mám bříško jako pumlíč!
Ale taky dobrou náladu a chuť dělat spoustu věcí. Jen kdyby se nám tak s mrňouskem nestýskalo po tatínkovi. Voláme si s ním několikrát denně a těšíme se každý den, až zachrastí klíče v zámku a on vstoupí do dveří. I on po nás smutní a tak nám nosí krásné kytičky do vázy a my mu pak za to vaříme dobroty.
Večer se pak všichni k sobě tulíme, lenošíme u televize, povídáme si ve vaně se spoustou svíček a sníme o tom, jak už za pár měsíců budeme tady trávit čas ve třech.
O víkendech se pak jezdíme rozmazlovat (například na Vysočinu formou romanticko-relaxačního pobytu), navštěvujeme všechny příbuzné a nebo si děláme výlety třeba do ZOO nebo do lesů. No a tu a tam koupíme něco Terezce do výbavy a nebo jí přineseme vlastnoručně pletené kousky od šikovné pražské babičky :-)
Zkrátka se nám daří móóóc hezky a jedinou šmouhou podzimních dnů je babice Suková, která nám komplikuje koupi půdy nad hlavou :-( Jestli na ní nevysypeme z rukávu zavčasu nějaké eso, budeme se asi mačkat na těch našich 54 metrech až do smrti. Každopádně ale určitě v dobré náladě a obrovskou láskou jednoho k druhému
Poslední prázdniny

21.září, 2009
….a tak mi nastaly definitivně poslední prázdniny. Za oknem začalo padat barevné listí, dozrávat ořechy, na chodnících se vytvořily první kaluže,…zkrátka propuko Babí léto a já si ho užívala chvíli na prosluněném balkóně a jindy ve voňavé Stromovce. Z každé procházky jsme donesly s TEREZKOU tatínkovi kaštan do kapsy a jednoho dne jsme ho nechaly šáhnout na bříško, ve kterém někdo zřejmě skákal na trampolíně a dělal velké přemety .-)