Hysterická kráva

Ajaj,nejsi to ty,jsou to hormony a klidně mě za tuhle větu pošli do háje,jak já jsem to nenáviděla,když jsem se blbě zatvářila a hned mi každý vykládal,že to jsou hormony a ony to fakt byly :///: Vadilo mi všechno a všichni a kolikrát jsem byla ráda,že manžel vypadnul do práce nebo hospody,já jsem se mezitím uklidnila a zas jsem byla chvilku normální ;) Šestinedělí jsem probrečela,všechno mě dojalo,navíc mi začínala laktační psychóza,takže obdivuju manžela,že to všechno vydržel.Já vím,že to zní naivně,ale zkus prostě tvojemu vysvětlit,že se s tvým tělem něco děje a že by mohl být ohleduplnější,když už to nezažvíá on,ať tě aspoň respektuje ;)
PS:peníze jsou problém skoro všude,je třeba si dělat nějaký plán,jak to zvládat,kde šetřit ;) Přeju pohodové těhu a bezproblémový porod :k: :a:

Ahojky,neboj,svět se ti opravdu nehroutí :-) zkus si v klidu probrat celé hádky..uvidíš,že vše bude v pohodě :-) peníze chybí opravdu v každé druhé rodině...i my se kvůli nim šíleně hádali. Ale věř,že ta hádka tu finanční stranku nevyřeší. Zkuste si v klidu sednout a říct si kde a jak by se dalo ušetřit. Určitě se něco najde. Člověk je tvor přizpusobivy :-)budu ti držet palečky.. :one:

já jsem totální magor i bez těhotenských nálad - naopak těhotná jsem byla nejvíc klidná ve svým životě...když chci někoho (přítele) donutit k takovýmu chování, abych se s nim nemusela chtít hádat, jdu opravdu přes extrémy...naštěstí jsou účinné, ten můj se už snaží chovat slušně a neprovokovat mě nadávkama a nemístnýma poznámkama, který mě žhavěj do ruda - dovedu bejt potom tak pětkrát horší, než to, na co si stěžuju...nerada se hádám a nerada jsem ve stresu a pro svůj duševní klid udělám cokoliv i za cenu těch hádek a stresu...
nejdřív se uklidni, nech si klidně i pár dní na promyšlení a utřídění myšlenek a mezitím přemýšlej, jestli problém je opravdu v něm anebo v tobě...třeba přijdeš na překvapivý zjištění, který ti pomůže najít stanovisko, který bys měla k chlapovi zaujmout...jsem výbušná, takže já před reakcí musím vždy nejdřív přemýšlet, protože moje prvotní reakce nemají hlavu ani patu...a pak se musim akorát stydět...
držím palce :-) přeju hodně sil a pevných nervů...
hlavně nikdy nelituj těch malejch...jsou to nejlepší, co nás mohlo v životě potkat :-)

Hele, v těhotenství jsou hormony jak na houpačce, to je jasné každé z nás, která už má nějaké to těhu za sebou... a že tě vyvede z rovnováhy kdejaká maličkost, co bys normálně ani neregistrovala, to je taky normální... nevím, v jaké jste finanční situaci, jestli za to můžou jen ty zdivočelé hormony, nebo jestli obracíte každou kačku dvakrát, takže k tomu můžu po svých zkušenostech jen napsat, že pokud je peněz méně a nebo je druhý partner nechce vydat na potřebné věci, tak jsou hned všechny problémy stokrát větší a tak se můžeš cítit nejistá a vystresovaná... peníze sice nejsou v životě to hlavní, ale když je jich nedostatek, tak to situaci neprospěje... a když jsou, tak to taky nevyřeší všechno, ale zase to spoustu věcí ulehčí... většina hádek v rodinách vzniká kvůli penězům...
Ta reakce tvého přítele se mi moc nelíbí, přijde mi to takové nedospělé, nechat svou těhotnou ženu se tak trápit a jít spát jinam... no asi byste si mohli spolu sednout, ty mu zkus vysvětlit, že v těhotenství je každá žena taková citlivější, má neustále slzy na krajíčku a reaguje nepřiměřeně na všechno... jestli je rozumný, tak to pochopí a bude se ti snažit pomoct, a ne se stáhnout... a taky mu třeba řekni, že v takové situaci očekáváš, že se tě pokusí utěšit, ukonejšit, že tě pevně obejme, abys viděla, že je tu pro vás oporou a nedá vás... nebo mu to zkus napsat... některým chlapům se to musí říct polopatě, protože jim to samotným nedojde... a jestli mu to nedojde ani potom, tak to je balvan, se kterým nic nenaděláš, maximálně si ho budeš muset pořádně otesat... kolik mu je? Není nějaký mlaďoch? I když věkem to jistě taky není, můj současný manžel je o osm let mladší, ale přije mi, jako by to bylo naopak, že já jsem ta, co se má ještě hodně co učit...

Všem vám moc děkuji.
zkoušela jsem usnout a všehovšudy jsem spala tři hodiny.
malýmu se to vůbec nelíbilo:( od dvou do čtyř ráno jsem měla bolesti!až tak jsem se vystresovala,že jsem dvě hodiny chodila jak tygr v kleci a nadávala si do blbců,že ohrožuju drobečka :( šla jsem i za ním.... a ten blbec mi řekl.... ať si jdu lehnout.on čeká první dítě a ani nezvednul prdel.
teď jsem se probrala-celá bolavá a můžu vám říct,že ani nevím jestli ho chci vidět po ránu

z toho, že odešel jinam a tebe nechal v pokoji, si nic nedělej. To dělá většina chalápů, i ten můj, někdy bych ho za to přetrhla, ale co naděláme :00:

to jsou všechno hormony, kolikrát se přistihnu, že manželovi říkám takový kraviny, že říct to někdo mě (jako výčitky, nálady, ty moje stavy) tak už se fakt kopnu do pr... mám sedm týdnů do porodu a začínám být protivná sama sobě. Ono se to pak všechno srovná, teď jde o to, to všechno "přežít"

Z vlastní zkušenosti co mužů poradit je nechtit nic zásadního řešit dokud jsi těhotná. Zní to blbě ale jsr pod velikým vlivem hormonů ktere jen zesiluji tvé pocity a i když by na to měl partner brát ohledy tak zvlášť u druhého těhotenství a víc je prostě už neberou. Většina chlapů se snaží to prostě přežít a naše zesílené emoce je spíš děsí a vyvadeji z míry:-) jsem taky podruhé těhotná a vidím to sama na sobě . Mám dny kdy bych se nejradši odstěhovala a skoro vím že to není ten pravý a vůbec ale držím se protože pak mi to dojde že to zase mluví hormony a za pár dní to už nevidím tak černé :-):-):-)

Ahoj, chci Ti jen napsat, abys nebyla smutná a nepřemýšlela takhle. Já vím, že se to líp říká než dělá, ale podle příspěvku jsem vyčetla, že máš doma holčičku a další mimi na cestě a už jen proto stojí za to žít. Určitě nejsi sama, také máme doma malou holčičku a také se občas pohádáme kvůli financím. Dnešní doba je prostě hnusná a mladým rodinám nepřeje, všechno je dražší a dražší a peněz méně a méně. I z tohoto důvodu, abychom si nějak finančně přilepšili si můj přítel musel najít ještě druhou práci na víkendy, a to že občas hlídá na diskotéce, kde se samozřejmě kdejaký slepice nabízej a já když jsem doma jen s malou mezi 4ma zděma, tak mi je také smutno a napadají mě hnusný myšlenky, ale člověk musí věřit. Důvěra je důležitá věc. Uvidíš, že zase bude líp, je dobrý si to místo hádky vyříkat, a ono se to zase urovná.. ;) :k:

ještě jsem se chtěla omluvit že to tu takhle dávám,ale já nemám žádnou kamarádku které bych se mohla svěřit:(