nejhorší dny mého života
Hlásím se již ted, Jiříček má po operaci a ta dopadla nakonec lépe než jsme vůbec doufali - původně mluvili o tom, že mu nefunguje celá 1/2 ledviny, že tu půlku dají pryč, ale nakonec mu odstranili jen 1/5 s tou vadou, co dělala záněty a další neplechu. Operace trvala dlouhé 2 hodiny a šel na řadu až 3. po 10té hodině. Ráno bylo hrozný, ráno musel být lačný, nesměl pít nic, chodil do ledniček a bil mě, že mu nechci dát napít. pak vyčerpáním usl a to pro něj bylo jen dobře, zaspal tak prakticky i premedikaci a následný odjezd na sál.
Jenže: od včera je na jipce, a sestra nám docela kladla na srdce, že ho můžeme v návštěvních hod. navštívit (3 h dopo, 3 odpo), ale že je to pro tak malé děti mnohem horší než když bysme si jen volali a neviděl nás...že ty odchody rodičů děti prožívají velmi dramaticky a na zdravotním i psy stavu mu to nepřidá, že je to na nás. a to je to, kudy chodím, tudy na něj myslím, bolí mě tak tak moc u srdce, vždy jsme vše zvládali spolu, vš. vyš.v nemoc a ted jsme ho tak opustili...vím, že je to pro jeho dobro a v pondělí ho ráno přeloží na pokoj, kde už budem spolu a v pátek půjdem pst.domů, ale jak přežít ty 2 dny a 2 noci?? je mi hrozně a pořád váhám, zda tam opravdu nezajít, ale jak znám naše dítě, hrozně by plakal a měl by hlavičku domotanou ještě víc.
omlouvám se za výlev, ale je mi fakt hrozně...