Pomsta je sladká

Tak nevím, možná jsem praštěná a dost si hraju s ohněm, ale fakt mi to pomáhá, tak co?? Se mnou mluvit nechce a na dítěti mu už nezáleží, protože já jsem mu prý ublížila první. No dobře, tak jsem si s ním začla psát jako někdo jiný. Je to teprve celé na začátku, ale je to fakt sranda - místama. Sice lže jako když tiskne a já jemu vlastně taky - ale to čeho chci dosáhnout je to, aby se mi svěřil s tím, že mě opustil a o dítě nestojí. Nechci ho zpátky, jen chci aby ho to začalo mrzet.
A normálně si představte, že mi psal, že s tou jeho Klárou je už skoro 4 roky, že si s ní začal když byla v 8. měsíci a že ji chce požádat na štědrej den o ruku. Ale přitom když jsem nadhodila téma lásky, jak by kvůli ní člověk kolikrát zemřel, tak napsal, že on by kvůli ní nezemřel, že by ho to sice chvíli bolelo, ale že na světě je plno jinejch. No chápete, to?? Já vůbec - jeho pohled na lásku jsem sice znala i dřív, ale přece když si ji chce brát, tak by si měl být 100% jistý svojí láskou, měl by ji milovat natolik, že by pro ni skočil třeba z mostu nebo tak??Nebo mám já zkroucený pohled na lásku?? Pro dítě by se člověk přece obětoval, myslíte že pro druhého by neměl??