Můj třetí porod
V posledním těhotenství jsem tady už téměř nepřispívala, za to jsem v druhé polovině těhotenství netrpělivě pročítala Vaše porody a přemýšlela, jaký bude ten můj třetí, poslední. Tak pro další netrpělivky přidávám další porodní historku :-)
První dítko se narodilo akutním císařem pro nepostupující porod. Druhé dítko jsem chtěla porodit spontánně a naštěstí to vyšlo a u třetího byly obavy největší. V první řadě jsem měla trochu strach, abych to do porodnice vůbec stihla (druhý porod byl dost rychlý), pak se bála jako většina mamin - aby to prostě dobře dopadlo, aby bylo miminko v pořádku, porod netrval dlouho, nebyl úmorný...no a hlavně jsem nechtěla porod vyvolávaný (zkušenost z toho prvního).
Těhotenství bylo prima, terním porodu vypočítaný na konec ledna. Protože mi těhotenství dělá opravdu dobře vtipkovala jsem, že určitě budu přenášet a rodit až v únoru. Jen jsem netušila, že minu nejen první, ale i druhý (už únorový) termín....a že od druhého termínu uběhne šest dní a budu muset nastoupit do porodnice. Moje noční múra vyvolávaného porodu začala...
Protože se s mým tělem vůbec nic nedělo, přibalila jsem si do porodnice knihu, která čekala na dočtení. Na příjmu nález nic moc, kontrakce nějaké byly (dle přístrojů, já je neregistrovala), miminko strašně moc vysoko. Domluvili jsme se na infuzi oxytocinu, která mi začala kapat ve 13 hodin....o půl třetí na mě mrkl dr. - stále se nic nedělo, kontrakce opět jen na monitoru, otevřená na 2 prsty - posun žádný.... o půl čtvrté kontrakce krapet zesílily, nicméně mi stále nebránily ve čtení, nález stále stejný. Dr. navrhl, že za chvilku mi dá něco na změkčení čípku. Dostala jsem slib, že určitě ještě v noci porodím a jestli ne v noci, tak nejpozději do druhého dne do rána. Pár minut po čtvrté hodině přišla první silnější kontrakce, to jsem dočítala poslední stranu z knihy. Měla jsem radost, že už se něco začíná dít (a že jsem zrovna dočetla napínavé čtení :D), jenže jedna kontrakce porod nedělá, že? Tak jsem vyčkávala, co se bude dít dál....no a ono se dělo. Než jsem si stihla po kontrakci otřít pot z čela, přišla další a další a další, zdály se mi v rychlém sledu za sebou, tak jsem začala sledovat čas - byly rovnou po dvou minutách. Kolem půl páté zvoním na PA, aby mě z té kapačky odpojila, abych si mohla skočit na záchod a zároveň jí sděluju že už se teda něco děje. Mrkl na mě dr. a čekala jsem informace ve smyslu "tak se to pohlo, jsi na 3/4 prsty" a děsila jsem se, že tahle palba kontrakcí bude trvat několik hodin... mno, dr. se na mě usmál, že je zašlá branka a že teda jdeme rodit :D. Honem jsem volala manželovi, ať okamžitě přijede (stihl to). Pak už to byl fofr....dejchat, tlačit, tlačit, monitor, zase dejchat, tlačit....až se v 17:18 narodil náš poslední klučičí přírůstek do rodiny.
Suma sumárum....od začátku silnějších kontrakcí do narození synka uběhlo cca 75 minut. S odstupem času si říkám, že tělo opět vyhrálo nad mou hlavou....rozběhnout se mi něco takového mimo nemocnici, porodila bych fakt doma (i když předpokládám, že ten fofr byl taky díky oxytocinu). Takže nebojte se vyvolávání porodu - může to být i taková rychlovka ;)