První krok do neznáma....

Tak se to konečně ani sama nevím jak rozseklo!Myslím s chlapem je pryč!Včera přijel z práce sednul k pc přitom věděl že nás čeká rozhovor co dál s tím bydlením no tak jsem mu řekla že u pc sedět nebude on začal něco mumlat a sebral se a odešel a od té doby jsem ho neviděla.Zkoušela jsem mu volat ale to mi nebral a tak jak jsem byla naštvaná jsem mu napsala že to nemá cenu že na něj seru a že požádám o rozvod neobjevil se do ted nevím kde je mobil má zablokovaný a a já jsem rozhodnutá že si zatím stát budu!Nebyl schopný nic udělat s tím bydlením a všechno měl na háku a já nebudu ztrácet čas s někým s kým bych nejspíš časem skončila snad i na ulici!nemám představu co bude a co mám vlastně dělat ale jedno vím jistě i kdyby přišel s prosíkem má smůlu!Až zajistí bydlení tak možná ale do té doby ne!Zatím mi to asi ani nedochází snažím se na to nemyslet protože včera večer mě z toho chytli depky protože sama nechápu proč ho prostě miluju.Ale nevolám mu ani nepíšu což se sama divím.Taky mám výčitky jak jsem to mohla malému udělat pořídit mu takového tátu.