Náš porod

Jak už mnohé z Vás zaregistrovaly, včera se nám narodil kluk. Jak také mnohé z Vás vědí, moje partnerka je zdejší členka s přezdívkou Gadget. Takže Vám popíšu jak to probíhalo mýma očima.

V neděli v deset dopoledne jsme měli jet do pražského Motola na monitor, ovšem Gadget přenášela už o skoro deset dní. První termín byl 13., druhý 16. a třetí právě 22. června. V sobotu jsme si šli normálně lehnout, ale v noci na ní přišly bolesti. Takže mě v šest vzbudila, že asi do toho Motola pojedeme dřív. Vypadala opravdu špatně. Přijeli jsme tam, museli jsme do kartotéky pro kartu. Nutno říct, že sestra tam byla v sedm ráno pěkně otrávená. No a pak jsme šli na příjem na porodní sál. Tam šla Gadget na monitor, OPĚT (už asi počtvrté) musela vypsat ty samé papíry (souhlas s přítomností otce u porodu, souhlas s informováním rodiny, kontaktní informace a já nevím co ještě, no štos papírů) a vypadala fakt čímdál hůř. Napřed to ale vypadalo (a to mě teda víc než šokovalo), že jí pošlou domů, protože papírově (monitor, ekg) na tom byla stejně jako v pátek, ačkoliv se kroutila bolestí. No nakonec sestře asi došlo, že opravdu vypadá na porod, takže jí přijali, ubytovali ne nějakém čekacím pokoji a mě poslali domů, že tam ještě nejsem potřeba. Ještě jsem šel zaplatit poplatek za přítomnost u porodu (70,-). Bylo asi osm hodin.

Ve čtvrt na deset mi volala, že je na hekárně, tak ať se dostavím. Musel jsem se převlíct do nemocničního, na hadry mi dali skříňku. A to už Gadget vypadala fakt mizerně, po klystýru musela pořád na záchod a do sprchy, fakt mi jí bylo líto. Na hekárně to bylo asi na hodinku, občas přišla sestra jestli je všechno v pořádku, kontrolovala ozvy a po té hodině jsme přešli přímo na sál. Celou tu dobu jsme s sebou tahali tašky s věcmi, i na sále byly pod stolem. Bylo asi 10 dopoledne.

Na sále jí položili na stůl, připojili na monitor, na kterém byla po celou domu porodu, dali jí nějakou kapačku a učili jí jak dýchat při kontrakcích. Ty byly skutečně silné a bolestivé. Asi po půl hodině přišla doktorka a vypustila plodovku. Protože bolesti byly asi už opravdu nesnesitelné, řekli jsme si o Epidural. Mezítím jsme ještě prošli sprchou, ale to už Gadget skoro nemohla ani chodit, 20 metrů z porodního boxu do sprchy nám trvalo asi 5 minut. Když jsme se vrátili, přišel doktor z ARO s Epiduralem. Ten se zavádí do zad a na tu chvíli mě z boxu vykázali, abych tam nepřekážel. To trvalo asi 10 minut, doktor všechno komentoval, co bude dělat, kde a jak to bude cítit. Vůbec všichni kdo se točili kolem o všem co dělají informovali. Po aplikaci Epiduralu si moje slečna konečně trochu ulevila a už se mnou byla schopná i komunikovat, na což předtím neměla kvůli bolesti ani pomyšlení.

Na stole ležela asi 2 hodiny nebo tak nějak, občas přišel někdo z doktorů udělat vaginální vyšetření, nebo zkontrolovat monitor, taky tam byla nějaká holka ze zdrávky na praxi (nebo teda spíš na čumendu), který jsme to samozřejmě dovolili. No a pak se kontrakce stupňovaly, už byly asi každou minutu a přišel čas porodit.

Takže sestra vysvětlila Gadget jak správně tlačit (což jí ze začátku moc nešlo, ale nakonec našla ten správný způsob), a už to jelo. Porod samotný trval odhadem tak hodinu? Fakt nevím. Byla u toho doktorka, doktor, sestra a já. Doktoři pomáhali dole, sestra držela nohy a já hlavu. Dítěti se ven moc nechtělo, fakt to vypadalo že neprojde. Viděli jsme vršek hlavy, ale prostě ne a ne ven. Pak přišly na řadu nůžky a za chvíli se (skoro s pověstným komiksovým "plop") vyvalil celý Matěj. Koukal jsem jako vyoraná myš. A on taky. Bylo 14:40. Hned začal brečet, ani ho nemuseli plácnout. Celou dobu doktoři povzbuzovali a radili, bylo to úžasné. Matěje hned porodní asistentka odnesla k očištění, zvážení a změření, já jsem šel s ní a rovnou mi řekli, ať si ho vyfotím. A on se rovnou počůral. Musím říct, že mi dojetím fakt vyhrkly slzy a to jsem jinak povahy dost cynické. Má půl metru a rovné tři kila. Mezitím Gadget porodila placentu a za chvíli mi dali syna do náruče, abych jí ho donesl. Byl malý, srandovní, svrasklý a fialový. Pak přivezli inkubátor, kam ho na hodinku zavřeli, aby dostal správnou barvu. Doktorka Gadget zašila a pak nás všechny tři nechali hodinu osamotě v boxu.

Po hodině nám synka odvezli na novorozenecké a po další hodině přinesli Gadget večeři. Já už jsem se pak šel převléknout do civilu. Ženu mi pak převezli na oddělení šestinedělí, kde jsem s ní ještě chvilku byl a pak už jsem se odebral směrem k oslavám.

Celý porodní tým byl opravdu profesionální, přestože tam nebylo skutečně pro počet rodiček kam skočit, a patří jim obrovský dík. I prostředí v Motole je pěkné.

Takže tolik asi k našemu porodu očima otce.