Tak už jsme dva :o) aneb Jak jsem se narodil...

Ahoj holky,

tak od 8.5. 2008 18:33 nejsem oficiálně těhulka ale MAMINKA!!!! Narodil se mi Kryštůfek (50cm, 2930g), o 2 týdny dřív a úplně zdravoučký... ťuk ťuk ťuk...

Měla jsem rodit na Bulovce, sháněla jsem kvůli tomu doktora, protože mě nechtěli zaregistrovat (řekl si o 15tis, ale prý až po porodu...). Ve středu 7.5. jsem k němu šla do poradny a prý se už pomalu otvírám, ale objednal mě znovu na kontrolu za týden, že to tak horké nebude... Jen já měla pocit, že to horké bude :)

Ale stejně jsem odjela na školení do Harrachova, ačkoli už v autě jsem měla takový ty pocity, jako když to máte dostat... Odseděla jsem si odpoledne při daních a účetnictví, večer jsme popili (já vodu, džus a sklenku sangrie :) ) a jen co jsme přišly na pokoj, začala jsem chodit na záchod (no, srajda jako blázen)... to už jsem tušila, že se fakt něco děje. V 1 ráno, pocity "jako když to máte dostat" sílily a začaly být cca po 20 min. Z kurzu jsem věděla, že mám dost času a protože nám PA doporučovala, že když dostaneme první bolesti v noci, ať se je snažíme zaspat, ať máme sílu, tak jsem se snažila spát... No, spala jsem cca 4 hodiny. V 5 začalo to pravé tóčo, bolesti nebyly do břicha, ale do zad, což jsem už musela vcelku vehementně prodýchávat a v 6 ráno, když už pravidelně přicházely po 8 minutách, jsem psala kolegyňce, co tam s sebou měla 3měsíční holčičku, jestli je vzhůru, že už je to asi tady :)
Byla, a tak jsem šla za ní do pokoje, kde jsme vesele konverzovaly, počítaly minuty a já prodýchávala záda... V 7 jsme vyrazily do porodnice v Jilemnici. Cestou jsme decentně zabloudily, ale já kupodivu vůbec nebyla nervní (což je fakt divný, protože jsem jinak pošuk). V porodnici nás přivítala porodní asistentka a dívala na mě fakt divně, když jsem jí tvrdila, že rodím a k tomu jsme tam s Klárou pořád vtipkovaly... Dala mě na monitor a fakt se tam 3 slabé kontrakce objevily, až na to, že já u nich umírala, protože ty záda mě braly neskutečně...
Děsně milá mladá doktorka mě prohlídla a konstatovala, že jsem otevřená na 1 prst, a že budem rádi, když do půlnoci porodím... Vidina celý den trvajících pravidelných bolestí mě vpravdě vyděsila... Dostala jsem vlastní porodní pokoj (neuvěřitelně nádhernej!), kde bylo všechno a všechno nové... porodní křeslo, stolička, postel, vana, záchod se sprchou, míč, vak... Nejdřív jsem s Klárou chodila po pokoji a zvládala prodýchávat, ale bylo to čím dál těžší, a tak jsem pak Kláru poslala zpátky do Harrachova, protože jsem prostě už potřebovala být sama...
Ve 2 odpoledne jsem už únavou padala, ale nemohla jsem si lehnout, protože ty bolesti v leže byly prostě nesnesitelný... nastupovaly po 3 minutách a když mě doktorka prohlídla a konstatovala, že jsem otevřená jen na 2 prsty, bylo mi do breku a cítila jsem se fakt zoufale... PA mi dala míč do sprchy, ať si tam na něm hopsám a leju si horkou vodu na záda (vana nepřicházela v úvahu, protože jsem potřebovala sedět vzpřímeně)... do 5 minut veškerá bolest odezněla a já nevěděla, že rodím... hopsala jsem ve sprše, lila na záda tu horkou vodu a bylo mi fajn... PA mě chodila kontrolovat a pak najednou viděla, že ze mě jde krev, tak mě v tý sprše prohlídla a zajásala: "No vidíte, jak vám to pomohlo, za 2 hodiny jste se otevřela na 6 prstů, za chvíli budeme rodit." Vůbec jsem jí to nevěřila, protože jsem měla pocit, že se mi to zastavilo :)
Daly mě na monitor, což teda bylo nejhorších pár minut (bez vody se vrátily bolesti zad asi tak milionkrát násobně), pak mi doktorka pustila vodu a do pár minut bolesti ještě zesílily... PA šla se mnou zpátky do sprchy, kde jsem prodýchala asi (opět snesitelné) 3 kontrakce, PA mě prohlídla a to už byla branka skoro zašlá a já po zkušenostech z plavání dýchala jako pes, protože mě to už nutilo tlačit...
Po další kontrakci mě PA převedla na porodnické lůžko, kde jsem si lehla na bok, aby malý líp postoupil a měla jsem si přitlačovat... moc mi to nešlo, ale za asi 3 další kontrakce se mi to začalo dařit... Přišla dětská sestřička, hladila mě po vlasech a držela za ruku... Pak branka zašla úplně a já si lehla na záda a tlačila jako o život (po znalostech z kurzu, co nejmíň dýchat, co nejdýl tlačit) - 3 kontrakce a prcek byl venku... na tu poslední přišla paní doktorka a pomohla mu ven... přestřihla pupečník, vyčistila mu nosánek a krček a už ječel :)
Hrozně mě chválily a ujišťovaly, že takhle hladký průběh porodu má málokdo (no, upřímně, nechtěla bych poznat ty horší průběhy)... Kryštůfka mi daly do náručí, doktorka pomohla ven placentě, zašila mi drobné poranění (masírova jsem hráz, a tak mi rupl stydký pysk... :) ), a pak jsme s píďou leželi dvě hodiny na posteli, seznamovali jsme se a i tam mi ho vyšetřili, zvážili a změřili...
Po těch dvou hoďkách jsem se šla do sprchy vyčůrat a šlo to v pohodě, pak jsem přešla na pokojíček šestinedělek, kde jsme byli úplně sami (opět wc, sprcha na pokoji, vše nové...)
Včera nás pustili domů...
Snažím se kojit, ale moc mi to nejde... Kryštůfek mi u toho usíná, takže moc toho nevytáhne (museli jsme vážit před a po kojení a většinou nevytáhl víc než 10g :( ) , tak byl v noci na příkrmech, abych se vyspala... Sice se mi nechce mu ty příkrmy dávat, ale fakt nevím, co s ním mám dělat... Je u prsu i přes hodinu, usíná u toho a nejde vzbudit, a pak za půl hodiny už zase řve hlady :(

Tak to byl můj porod... Závěr? Když rodit, tak jedině v Jilemnici... bez klistýru, bez holení (ač já bych to stejně nepotřebovala :) ), bez nástřihu... vše přirozeně, podle toho, jak to maminka cítí :)

A tak mám doma spokojené miminko, které nerozházela ani psychóza maminky, že nám nejde kojení :)