prosim pomoz te mi

Přeji ti sílu a odhodlání si stát za svým a rodičům jasně říct, jak to bereš... Už tu bylo hodně holek s podobným příběhem a nechaly se zvyklat... Je to tvůj život a právě teď o něm můžeš rozhodovat a postavit se za sebe. Je jasné, že rodiče mají jinou představu tvé budoucnosti, ale na druhé straně to není nic tak drastického, aby se ti měl zhroutit svět. Škola se dá dodělat v průběhu, ne hned a jsi mladá! Hodně štěstí ti přeji, teď je to jen o tobě...

Ahojky se vším co píšou holky souhlasím..Já ti moc přeju aby to rodiče vzali v pohodě a smířili se s tím.Budu ti držet palečky :one: . :a:

Darovat život si zaslouží obdiv,nikoli pohrdání :h:
Ať jste svému dítěti dobrými rodiči :h: :k: :h: !!!
Terezka

ahoj, tak já sem si teď vybavila, jak by bylo, když jsem v 17 zjistila, že čekám mrně :) popravdě jsem taky měla strach to rodičům říct, přítel se to tenkrát dověděl v den své maturity a povídal, že tu maturitu teď udělat musí, i kdyby nechtěl, aby nás mohl uživit. už tenkrát totiž za pomoci svého otce rozjížděl podnikání a protože k němu potřeboval ještě maturitní vysvědčení, tak o to víc se snažil. a udělal, začal vydělávat, živil nás oba, z jeho peněz jsme nakupovala drtivou většinu výbavičky pro miminko.rodičům jsem to řekla hned, jak jsem od dr. měla 100% potvrzené, že těhu jsem. nadšení nejdřív nebyli, ale nakonec řekli to, co jsem slyšet chtěla: je to tvoje věc, my tě podpoříme, ať se rozhodneš jakkoliv. ale potrat ti moc nedoporučujeme. já byla ráda, protože na potrat jsem jít odmítla. je fakt, že naši se se mnou týden nebavili, ale nebylo to proto, že by byli nějak naštvaní, ale spíš proto, že to potřebovali vstřebat. dnes mi po bytě běhá skoro třeťák a vedle něho skoro pětiletej brácha a já sem šťastná, že jsem se tehdy rozhodla takhle. je fakt, že to byl místama strašný boj. na rok odložit školu, pak ročního prcka vozit po babičkách a prababičce, abych si školu udělala, ale zvládli jsme to. dodělala jsem školu a za necelý rok jsme se s přítelem vzali. letos jsme spolu oslavili 10. výročí vztahu a 5. výročí sňatku. a jsme šťastní, že i přes problémy, kterými jsme si prošli kvůli našemu mladému věku, jsme to zvládli. když budeš potřebovat, klidně ještě se ptej. ráda se podělím o osobní zkušenosti.

Ahoj, teď to nebudeš mít vůbec jednoduché. Pořádně to s přítelem promysli. Není to jednoduché starat se o dítě. Před 8 lety to bylo tak, že se můžeš rozhodnout od 16 let sama, jestli si to dítě necháš nebo ne. Rodičům volat nebude, ale být tebou, tak jim to co nejdříve řeknu. Uvidíš jak se zachovají oni. Prvně budou nadávat, hlavně maminka to těžce ponese, ale až se to malé narodí, uvidíš jak budou mít to miminko rádi. Mluvím z vlastních zkušeností. Držím palce

Myslím, že tě tady nikdo soudit nebude, už tak to budeš mít hodně těžké, být matkou je velká zodpovědnost spousta žen si netroufne byt matkou ani po 30 letech a tebe to čeká za chvílí, mám stejně starou dceru :€s€: Na druhou stranu jsi udělala dobré rozhodnutí,kdyby bylo mé dceři 14,15, tak bych teda hodně přemýšlela, co s tím a jak se zachovat v 17 bych ji s největší pravděpodobností podpořila,ale bylo by to těžké.A teď k tvému dotazu, ty jsi nezletilá,tví rodiče tě živí a pokud by se dítě narodilo budou muset živit i jeho. Myslím, že po otci dítěte jsou oni ti další, kteří by to měli vědět a ne se to dozvědět až od Mudr.Tak jim to řekni sama, stejně se tomu nevyhneš, jestli Mudr bude informovat rodiče??? No není ti 14 není to trestné, určitě jim hned volat nebude(nemá na ně kontakty a pod.) ale jak jsem psala nevyhneš se tomu a město je malé a chytrých duší hodně, které to budou brát, jako novinku dne.... Přeji ti hodně sil a štěstí, protože to budeš potřebovat :€s€: Na druhé straně, tě potkalo obrovské štěstí,mít děti je dar a to nejkrásnější co může ženu potkat :€s€: