Jak si "užívám" mateřství

Můj příspěvek není až tak diskuzí, jako zamyšlením
Jsem dvojnásobnou maminkou už téměř 6 měsíců. Děti mám od sebe 23 měsíců a upřímě přiznávám, že to nezvládám.Dlouho jsem se snažila tvářit že ano, studovat, pracovat, uklízet, vařit, vypadat dobře, usmívat se....ale poslední dobou se probouzím s myšlenkou " Né už zase"
Dcerka vyžaduje pozornost, žárlí, chce si hrát, učit se, poznávat svět...bohužel..syn celé dny a noci řve, usíná houpáním v autosedačce, stejně jako teď ( upozzuorňuji že do tří měsíců usínal sám v postýlce stejně jako dcera, té to vydrželo rok a půl a od té doby spí s námi.Malá protestuje tím, že bojkotuje jídlo, syn ten chce jen prso a to jen jedno.Cumel nevzal žádný, asi z 50ti.Takže mám jedno prso cca o dvě čísla větší než druhé, veškeré pokusy o příkrmy, nebo náhradní stravu odmítá.
Mé děti usínají okolo 22h večer,vstávají okolo 6h ráno,kolikrát naspím jen 3 hodiny deně.Ráno začíná maraton a já se nemůžu dočkat až zase bude večer.Nachystám dceři snídani, teda několik snídaní, nic nejí, chce si hrát, malý řve, usíná okolo 8-9ráno, spí půl hodinu, pak okolo 11 chce spát dcera, jsem bez šance ji uspat, protože malý mi to nedovolí, často to vzdávám a den se pak mění v horor.
Ráda bych je vzala na procházku, ale bohužel můj syn nenávidí kočárek a to i přes to, že už jsem jej přehodila na sporťák. Takže se přesouváme jedině autem, dvě hodiny, u prací unavené babičky.Která často zákeřně podotkne" Jen si to užíj, vy jste taky řvali" , ale už jaksi zapomene dodat, že nás hlídaly babičky snad 5měsíců v roce!Dnes už je hold jiná doba Zpět domů zase s kraválem, protože malá nechce jet domů, ani se jí nedivím.Zpět do města kde nikoho nemám... Čekám na chlapa až se konečně večer dovalí...Nakonec dorazí a řekne super větu " co si dělala celý de, co budeme jíst"
Často teď pláču, často se rouhám, mám pocit, že každý den se probouzím o rok starší, kruhy pod očima, vrásky, povadlá pleť, vypadané vlasy, nucený usměv,hubená aspiková postava, v mikině abych schovala o dvě čísla větší prso, často nenalíčená, věčně ušmudlaná od čokolády, nebo s poblinkaným ramenem.
Ptám se...kde jsem já? Vždyť ani nejsem schopna přijít někam včas, už nejsem pánem svého času.Nemůžu ani nakoupit, jsem jako vězeň, úplně závislá na chlapovi, který každý den 12 hodin pracuje. Nemůžu jít s kamoškou ani na kafe, protože není nikdo kdo by děti pohlídal, často se ptám.. kde jsem já?
Své děti miluji o tom žádná ;) Ale i tak si myslím, že role matky není vůbec doceněna a to nemluvím jen o financích, každý chlap by si měl tohle vyzkoušet, ten můj určitě a snad by potom konečně pochopili " Co děláme celý den"
A den matek by se měl slavit každý měsíc a to velkolepě,minimálně welnes pobytem. Vím, být matkou není práce, ale i tak je to ta nejtěžší "práce" jakou jsem kdy dělala a to jsem opravdu dělala kde co
Takže na sebe holky buďte pyšné, všechny co to zvládáte zasloužíte medaily, možná i já..přesto, že mám pocit, že se hroutím