potřebuji se vypovídat, cítím se jak na Klondaiku :-(

Já nevím jak vy, ale cítím se šíleně sama, jak na Klondaiku :-D No legrační to je a není.
Mám manžela chodí do práce, bydlíme teď směr Praha-východ a manžel jezdí pracovat do Prahy, 2x týdně má večer sport a jinak přijíždí kolem 19:00 večer, vidí prcka na hodinku, pak ho uspí on nebo já, protože on většinou u toho uspávání taky usne :D.No a pak se vidíme ráno 15 min. a pak alespoň ten víkend, kdy stejně já se strarám více o prcka a manžel dělá drobné práce na zahrádce apod.
Příjde mi, je mi teda kolem 30, že potom co máme rodinu a je to všechno krásný, nestěžuju si, tak se cítím strašně sama. Mám kamarádku, která se ale odstěhovala 70 km, což je dost daleko na návštěvy :-( . Pak tu mám fajn sousedku, která je povahově trochu jiná něž já, ale je fajn, jak už jsem psala,má taky holčičku stejně starou a vídáme se prakticky tak 4x do týdne. Ale jakoby mi to furt nestačilo, jsem dokonce ráda, když kolem projde důchodce !!Pochválí zahrádku, prohodíme pár slov, pohladím jeho psa a zase nazdar. Pak je tu malý krám-potraviny a tam prohodím taky pár slov a to je tak všechno. Kamarády, které jsem dřív vídala, mají už také rodiny, někam se odstěhovali, hypo baráček a občas jednou za dva měsíce někdo přijede.Jasně taky zajdu tak 1x za 3 měsíce se známou z Prahy si někam zatrsat, ale tam stejně zjistím, že si tam připadám jak bába mezi 20 až 25 letými žábami a to vypadám o něco mladčí než mi je a pak když mi známá představí nějakého kamaráda, který zjistí, že jsem vdaná, tak je jasně vidět skoro na každym chlapovi, že tady pšenka nepokvete. Můžu komukoliv převyprávět svůj bláznivý život, ale chce to vůbec někdo slyšet ? Jediné o čem se teď nejvíc bavím, hlavně s vrstevníky co už mají děti, jsou právě a jen a zase děti a vše kolem nich, no asi to tak to má být.

No a na co stěžuju, no moje povaha je to, kolem sebe mít lidi, něco podnikat, cestovat, jasně zajedu si kdykoliv na nějakej pořádnej bigbít, vypiju tak 3 piva, pak se vrátím domů, manžel se o prcka ráno postará a zase vše nanovo, konec víkendu a samota, hihi.
Nebo jasně poradíte třeba najdi si koníčka, to taky občas skáknu si zacvičit do posilky, ale víte- co už se nedá tak bláznit a hlavně s kým ? Nechci se ožrat, protože už jsem jinde, nejde flirtovat, protože mám báječného manžela, nedá se někam odejet na 14 dní a vypnout mozek, protože mám zde krásnou odpovědnost za malého človíčka, tak mně někdy dožene to vše k závěru, že už mě čeká jen rodičovství, práce středního věku, menopauza a možná penze a vnoučátka, jestli se tý doby ještě naše už tak dost válcovaná zemička dožije :-( A takhle přemýšlím ve 30 ?!!
A já mám pořád pocit, že mi něco chybí, jediné čím se uklidňuju, je můj brouček, který dostal dnes průjem ://: a který mi nyní dodává smysl života.
Už jsem to dotáhla až tam, že koukám na seznamky, najít nějakou kámošku, ale kliknete třeba žena hledá ženu nebo kamarádku a vyskočí na Vás samé lesbičky (nic proti nim) a tedy kde pak hledat, někoho komu by jste třeba řekli, pojedem o víkendu na motorkářskej sraz, proč ne a další měsíc třeba do Kolína vlakem, jo takovej sem blázen, s duší dobrodruha a vůbec jsem moc ráda, že si moje psaní někdo z Vás mamin i nemamin přečte a že jsem Vás možná i pobavila a třeba napíšete, jak se máte zase Vy :-) PAPA