Prosinec 2011 i jinotermínové prvorodičky...

tak te chci jen podporit v tom, ze "v tom" nejsi sama :-) .. u prvni holky mi to bylo hrozne lito - nejake ohledy na tehotenstvi z zadne strany - ani od nasich, ani od manzela, ale delala jsem si to i svym zpusobem sama, podnikala jsem, jeste v den porodu jsem byla v praci, zasobovala jsem si sama provozovnu a jeste jsem se divila, jak vstricni jsou prodavaci v jednom velkoobchode, kdyz s podivem, ze jeste 4dny po terminu porodu jsem si prijela s pupkem pro zbozi mi rekli, co se stim taham, at jim jen zavolam, ze mi to privezou - tak jsem si rikala, jak jsou silene ohleduplni, bo z domova jsem tohle neznala :00: , na VS jsem dodelala posledni zkousku 4dny po terminu porodu .. nasi na mne nebrali zadny ohled, at potrebovali cokoliv, o male jsme se nejak etremne nebavili, rozhodne mi ani 1x nepohladil nikdo z rodiny za cele tehu bricho, natoz, aby na malou v brise nekdo sislal ://: .. manzel mne nechal v 8.mesici litat s kartonem vod po Bille a hledat ho, bo on mel vozik a "jezidl" si mezi regaly :jawdrop: , vubec ho nezajimalo, ze se taham s cca 10kg :00: .. mesic pred porodem jsem si umyla okna v celym baraku (17ks) a nikoho ani nenapadlo, ze by mi s tim mohl treba pomoct (a to jsem mluvila docela dlouho o tom, ze ty okna potrebuji po zime umyt a ze je chci mit cisty, nez se mala narodi) .. proste moje tehotenstvi bylo ve stylu "udelej si sam" a ted jsem v 5.mes( zi.uz 22.tt) a je to uplne stejne + mam k tomu na starosti jeste malou 2letou dcerku :-) .. a vis, co?! uz to faaakt neresim,, bo bych se z toho scvokla a brecela dennodenne :n: .. jen obcas vylitnu na manzela, ze by se mohl probrat a obcas mi s necim pomoct, ci mne nechat odpocinout, ze jsem preci jen tehotna, ikdyz se to nezda :00: a ze jsem faaakt kolikrat silene unavena :jawdrop: .. tak mi jen rekne: ja vim, ze jsi unavena :metal: :help: , ale ze by se pretrhl a obcas si vzal malou ven a mne nechal odpocinout doma, tak to :zadek: .. ale zatim zvladam, tak snad to zvladnem i do konce :€O: .. zatim jsem v klidu, bo si rikam, ze budu preci jen vic potrebovat pomoc, az ten prcek bude na svete, nez ted .. ale jestli ani pak zadna pomoc nedorazi, tak vsechny nakopu do :zadek: :s:

ale tak nebooj, nejsi v tom sama, ja si zas i myslim, ze to je i olidech - muj manzel proste neni na to, aby mi sislal na bricho, hladil mi ho, a vubec se jakkoliv angazoval do tehu (s malou mi to bylo strasne lito, bo mi prislo, ze se snad na ni ani netesi), ale tesil se na ni, jen to tak neprozival externe :-) a jakmile se narodila, tak se hodne zapojoval a prvniho pul roku mi byl fakt velkou oporou a silene mi pomohl (nikdo jiny ne - ma mamka napr.vozila malou v kocarku 1x na 2h), ale pak jsem dodelala skolu, uz mi polevila prace a ja se mohla vic venovat male, uz jsme byli i zabehli a polevil i on - no jooo, linej chlap :help: , ale verim, ze az se malej narodi (19.12.), tak verim, ze zas pojede na plne obratky a bude mi pomahat, jak jen bude moct a zapoji se zas .. bo bude vedet, ze to proste budu potrebovat se dvema prtama :€Ss€:

ahojky, já měla poprvé úplně to samé a hrozně mi to bylo líto. Moje představy o tom jak se okolí chová ke každé těhulce byly naprosto liché. Nikdy mi nikdo nepomohl s nákupem, nikdy mi nikdo nepohladil bříško... Bylo mi to hodně líto. :O Teď je to vlastně úplně stejné, ale už mi to tak nepřijde. ://: Až tedy na to, že mi zase všichni kamarádi bříško hladí. Za ty dva roky jsem se s nimi docela zblížila a teď si připadám spíš jak talisman, protože vždycky, když se někde oběvím mezi přáteli, tak mi hned břícho každý omacává a mě to přijde trochu divné, tak nevím jak se chovat... Manžel ten ale ne, no co už...

To je mi tě moc líto. I když jsem zažila pravý opak, naprosto tě chápu jak ti je smutno. Já teď při dvojčátkách (13 měsíců) byla rozmazlována jak manželem, tak synem (tomu je teď 18 let). Pupíček hladili oba, moc moc mi pomáhali, manžel skoro denně mazal a masíroval nožičky, mazal bříško a s mimískama si povídali oba dva.
Nepomohlo by, kdyby jsi se příteli svěřila, že ti to chybí?
Přeji ti jinak krásné těhulkování a drž se.
Papa Romča

No jo už si zběhlá tak to všichni už neřeší. Můj manžel mi zakazuje tahat nákupy, ikdyž nejsem těhotná, natož teď v 25týdnu. Když vidí meloun v lednici, tak hned, že jsem ho měla nechat dole na schodech, no jak kdybych byla nemocná ://: v tomhle ohledu si fakt nemůžu stěžovat, když mě bolí nožky, tak namasíruje a pomáhá, bříško taky hladí a maže krémem, ale stejně mi občas přijde, že je to na mě už nějak moc :? u první :girl: jsem sice byla vážněji nemocná, ale teď to je síla. Jsem unavená a nějak neschopná a nevím, jak ještě těch 15 týdnů s pupkem zvládnu. A to mám hodnou dceru a manžela, který mi je oporou a pomáhá. No nevím, co bych bez nich dělala :n: :c:
Takže plně chápu, co tím chceš říct. Já to sice tak nemám, ale naprosto chápu, jak to dokáže rozladit. Jen se drž :h: :a:

tak podle nadpisu jsem myslela, že jsi prvorodička, ale v článku jsem se nějak ztratila a vyčetla jsem z toho, že už budeš mít druhé dítě? No, každopádne my budeme mít první teď v září. Moje mamka to prožívá od začátku docela hodně (bude to její první vnoučátko), vždy, když k ní přijedu (bydlím 100km daleko), tak hladí bříško, kouká, jak už jsme vyrostli a dává mi rady, coby zasloužilá matka tři dětí :-) Přítel ten když přijde večer z práce, jako první se ptá, co Simonka (bříško) a jak se cítím. Nákupy mě nenechá nosit od začátku těhu a jak začalo růst bříško a začlo mi být nevalně, tak se naučil všem domácím pracem, včetně zametání a žehlení :-) Od začátku těhu mě má pod drobnohledem, na každém kroku musím hlásit, jestli jsem v pořádku. Bříško natírá každý večer a aspoň párkrát za týden do bříška povídá :-) Ale třeba v rodině od přítele, kromě jeho babičky, je to všem tak nějak "jedno". Nezeptají se mě, jak mi je, neberou nějakej zvláštní ohled na to, že čekáme miminko...prostě jako by se nic nedělo. Jen jeho babi se zajímá a vypráví mi historky ze svých let na mateřské. A já teda nechci nic zakřiknout, ale myslím, že ani u druhého mimi se u nás nic nezmění. Spíš naopak, taťulda bude o to více pomáhat a těšit se na něj budou všichni stejně jako na první.