Miminko které se nerado chová, nevíte porč?

ahoj, moje malá taky má ráda svůj klídek :) když jdeme někam na návštěvu, a tam si jí chtějí chovat, tak toho má za chvíli plné zuby a začne být nepříjemná - dáme do kočárku nebo autosedačky, a je happy.

ahojky, můžu ti z vlastní zkušenosti říct, že já měla taky nechovací miminko, v náručí vůbec nechtěla být, pořád chtěla jen ležet, několikrát jsem to obrečela, že mě nemá ráda,... :( tak to bylo od té doby co se narodila,.. teď je jí 14 měsíců, furt na mě šplhá ( v botech to opravdu bolí), furt má ručičky nahoře, že chce do ruk, a já mám najednou chovací a mazlící miminko, a konečně si vynahrazuju celou tu dobu, když se chovat a mazlit nechtěla.. je čím dál víc přítulnější a já jsem štastná :) takže chovám pořád a vždycky když si řekne,... :) je to úžasné, pořád chodí, dává mi pusinky a teď je to to pravý ořechový :)

Jéé, buď ráda ;-). Prostě je asi nechovací typ!! Nebo zkus změnit polohu chování. Malá od malinka nesnášela takové to klasické pochování v náručí, to hned řvala. Zato milovala mít hlavičku na mém rameni a koukat z výšky na svět, no jo, no ta zvědavá ženská se v ní nezapřela :///: .

ahoj, třeba se opravdu nerad chodá :-) zkus se tím netrápit a brát to tak, jak potřebuje.Vím, že tě to asi dokáže potrápit. naší dcerce zase strašně dlouho trvá, než někoho vezme za svýho...myslela jsem si, že je automatický, že miminko (novorozený) tíhne ke svý mamince - prdlajs. tíhla ke mě jenom když mě chtěla...takže když si ležela v postýlce a někam koukala a já jsem nad ní přišla a začla na ní mluvit a dělat cukrbliky a ona se prostě chtěla koukat, tak spusila strašnej randál...kolikrát stačilo, aby mě zmerčila a začala řičet. a všechno to chtělo čas...potřebovala čas, aby si zvykal na mě, na bráchu, na tátu...na ostatní lidi si zvyká dodnes (je jí 14m), dokonce se od nějakých mých kamarádek a švagrové nechá na chvilku pochovat.
podobný to bylo i s chováním - nelíbilo se jí to. zalíbila se jí jediná poloha, kdy byla zády ke mě a měla rozled.
jak každý miminko chce a potřebuje něco jinýho, tak i každá mamka chce a potřebuje (a představuje) si věci jinak. věřim, že se určitě nějak sladíte a budete si společný chvilky (ať už mazlení nebo chování nebo v jiné podobně) užívat ;)

Ahojky, to mi pripomnelo naseho prcka. Uz od malinkateho miminecka se nerad choval a ma naruc ho teda rozhodne nikdy neuklidnila (jak se vsude pise) a byla jsem z toho hooooooodne nestastna. Vztahovala jsem si to na sebe, ze jsem spatna matka a ze me prcek nema rad. Myslela jsem si, ze je to tim, ze se narodil cisarem a me, svou maminku, videl az za sest hodin od porodu. Ma dr., ktere jsem se, pod navalem hormonu, vybrecela hned v sestinedeli rikala, ze jsou proste miminka, ktera to nepotrebuji a uz malinkata potrebuji kolem sebe prostor, neco naruc citi jako hradbu a vadi jim. Ale smirit jsem se stim nikdy nedokazala. Dnes jsou prckovi dva roky a porad se nerad mazli. Mazlim se snim proto nasilim, privinu si ho k sobe a on se chce vykroutit, nelibi se mu to, vzdycky ze srandy reknu, ze si zahrajeme na miminko a budeme se chovat a on krici ze neeeeeeeeeeeee. :-) Pritom pusinky dava rad a casto me jen tak na sekundu obejme. Rad se mazli v posteli, to se i prituli. Uz to tak moc neresim, ale porad je mi to lito. Za to, kdyz lezi, miluje hlazeni, treba po zadech, ve vlaskach a jemne poplacavani po zadecku, na to si potrpi..... :-)
Jooooo, malem bych zapomnela, jedine co fungovalo, kdy nekricel v naruci a nechal se chovat bylo, kdyz jsem s nim hopsala a houpala ho na velkem gymnastickem balone, to mel a ma moc rad do dnes. :-)