jak dál??2

Pořád nevím jak dál. Stále ho miluju, stále to šíleně bolí - vážně začínám brát v úvahu možnost, že bych dala dceru do péče exmanželovi a mimčo k adopci. On ze mě dělá debila, lže o tom co je pravda a popírá své otcovství. Navíc ta jeho Klára je prý taky těhotná a velice se chlubí jak ona má otce pro své dítě jistého. Snažím se s tím opravdu vyrovnat, jenže jsem na to příliš slabá. Kdybych mohla jít aspoň k rodině, jenže to nejde. Navíc mamka mi hned říkala, že jednoho debila se zbavím a druhého - ještě horšího, si nabalím. A já blbá jí tvrdila, že ne, že on se o nás s přehledem postará. Hm, to jo, doslova nás dostal na ulici a k cizímu chlapovi. Jenže nevím čím to, možná mým mládím a vírou v lásku, ale nedokážu zapomenout, nedokážu tu zradu přejít a jít dál. Ne když mi tvrdí, jak to není jeho a že nemám otravovat. :´-(
Už mě nebaví kvůli němu brečet, chtěla bych se radovat z mimča, jenže bez peněz, bez chuti a bez lásky to jde jen těžko. Proto ta možnost adopce a celé vzdaní se dětí. :-( Vím, jak moc mě to bude bolet, proto bych taky jela někam úplně pryč - někam kde začnu od nuly. Najdu práci, zkusila bych si změnit jméno a ponořit se do práce. Pak bych snad dokázala zapomenout. Jenže těžko říct, jestli na to najdu sílu. Momentálně nemám ani sílu jíst, prostě nic. Až tak jsem na dně kvůli někomu o kom vím, že bych ho měla nenávidět. Jenže co dělat když se pere srdce a rozum. Nikdo nechce ustoupit, natož zapomenout. Ono se snadno řekne zapomeneš a najdeš štěstí, dej tomu čas. Jenže jak mám přežít právě ten čas než to přijde??To mi poraďte ...