Shodnete se s partnerem na vychove deti?
Ahoj holky! Chci se Vas jenom optat, jak je to u Vas. U nas to je totiž tak, ze za vse spatne, co se tyce synka muzu totiž ja! Podle manzela… Spatne jsem ho vychovala, jsem na neho moc mekka, vsechno jsem mu pry přizpůsobovala, vsechno mu dovolim… Ja si to samozrejme nemyslim. Vychovávám ho s laskou, ale to neznamena, ze mu vse dovolim, ze obcas nedostane na zadek nebo pekne od plic vynadano. Je to ale male dite, ma 28 mesicu, vsechno mu proste ještě nedochází, manzelovi to asi taky nedochází. Maly prochází obdobim vzdoru a ma zachvaty vzteku – copak za to muzu? Podle manzela asi ano. Pritom malemu neustoupim, jenom se obcas pokousim, je zkratit. Manzel nechaval dost vsechno na me a ted tvrdi, ze jsem ho k nicemu nepustila. Nerikam, ze jsem dokonala matka a ze mam patent na vychovu, ale delam, co muzu a myslim, ze si jeho výčitky rozhodne nezasloužím. Jak jste na tom Vy? Mate doma chlapa s podobnými nazory nebo mam jen ja takovou smulu…
In reply to Ahojky, no u nas je to by slunickopetra.18
hehe, u nás je to to stejný........A nejlepší, když si s malou hrával, tak jí vždycky něco sebral a křičel "To je mojééé, to je mojééé". A když jsem ho napomenula, že to nemá dělat, že to tak bude dělat pořád, protože si myslí, že to tak má být, tak se ještě urazil........No byla u nás potom návštěva a ona si začala shrnovat všechny hračky k sobě a křičet to je moje, tak koukal. A jak se styděl.......Od té doby si na to dává pozor......
ahojky u nás jsm ve výchově za jedno a na zadek mu občas dáme oba, aby nám nepřerostl přes hlavu, je mu 22.měsíců a dost nás zkouší co vydržíme. U nás spíš tatka klade nároky na to co by už měl umět a sám nemá čas na to ho to učit. Já nikde nečtu co by měl umě, nějak to neřeším, on má 6letou neteř a 4letého synovce takže ví ood nich co a jak, takže občas příjde s tím že ale okolo 2let už uměly barvy, tak já řeknu fajn a už umíme barvy ve 22měsících, stejně jako části těla apod. Někdy se kvůli toho pohádáme a pak když se zeptám švagrovky zjistím že to tak nebylo :D ale zas jsem ráda že má zájem a jenom nekritizuje ale i pochválí a je moc rád, když se nám něco povede :-)
Špatně jsi ho vychovala, rozmazlila? Kde byl muž když jsi dítě teda vychovávala špatně?
Ahojky myslim si že jsi dobrá matka a že děláš pro výchovu malého vše...mrzí mě že manžel všechno hází na tebe ale je to také jeho dítě,já opravdu nesnášim když chlapy dávaji ruce pryč od všeho a pak to špatné hodi na tebe...
znám to,ale ne ze strany manžela ale mých rodiču,jelikož bydlime společně s nima tak se bohužel nevyhnu těmto nepříjemnostem...slýchavam to každý den ze strany matky,jsem podle ní nezodpovědná a špatná matka(lépe řečeno nejsem žádna matka),ale copak já mužu zato že mám tak trochu živé a zlobivé dítě klteré zrovna prochází obdobím vzdoru? dělám všechno proto aby malá měla tu nejlepší výchovu,všechno je jenom na mě,manžela vidíme jednou za 2 měsíce a neví co je to dítě a výchova,všechno nechavá na mě a já to nemám zrovna moc lehké.
Jo a ještě jsem chtěla dodát že na výchově se musí podílet oba rodiče,když každý z vas bude mit jiný názor na výchovu tak to pro dítě může špatně dopadnout,já to taky nemám zrovna lehké když na výchovu jsem vlastě skoro sama...
Snad tvůj manžel jednou docení to co pro vaše dítě děláš :)
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009
Ano, se současným manželem se opravdu na výchově shodneme a pokud je něco, co se objeví nečekaně, tak o tom i mluvíme a snažíme se domluvit, abychom oba dva postupovali stejně... nic totiž nenapáchá více škody, než když má každý rodič jiné představy o výchově a když se to snaží hodit na toho druhého, že je to jeho chyba... zažila jsem si to naprosto nepoučená v prvním manželství a můžu na vlastní zkušenost potvrdit, že to nakonec udělalo nejvíce škody nejen v našem vztahu, ale i u dětí... a dost blbě se to řeší později, když už jsou děti větší a krásně to dovedou použít proti rodičům tak, jak se jim to hodí...
Když jsem u toho třetího dítěte zjistila, že jsem těhotná, tak debata o výchově, shodných názorech na ni a podobně byla to první, co jsme s manželem probrali... naštěstí to bylo v pohodě, protože jsem to samozřejmě věděla tak nějak už dřív, jaké má názory a jak to vidí, být to jinak, tak bych si asi dítě s někým takovým už ani nepořídila...
Ještě teď si vzpomínám, jak mi u rozvodu manžel házel na hlavu, že jsem děcka zkazila já a on chudák přece nebude napravovat, co jsem celou dobu dělala blbě já... až na něj soudkyně vybafla, kde tedy on byl celé ty roky, že do toho nezasáhl... jestli byl těch patnáct let někde v zahraničí a svou rodinu osobně neviděl...
Takže si s manželem pěkně promluv, dokud ještě není pozdě... od dvou do tří let je to nejhorší období, co se dítěte a toho všeho týká, a kdy musí rodiče držet spolu a táhnout za jeden provaz stejným směrem úplně nejvíc... a nechávej malého co nejvíc s tatínkem, ať si to zažije na vlastní kůži... nikdy není pozdě začít lépe... já bych mu to už uměla pořádně vysvětlit... bohužel jsem v prvním manželství kvůli klidu v rodině akorát mlčela, až jsem nakonec málem uvěřila tomu, že je to vše moje chyba a že jsem to zkazila jen já... takže jak řekla Rokl, to nakopání do holeně by ho mohlo probrat...
Jinak nemusíš být tvrdá matka, klidně buď měkká a milující, ale nejdůležitější je důslednost, důslednost a důslednost... tvrdá výchova taky není ideální, dítě potřebuje cítit lásku, stejně tak jako hranice... a rodiče, kteří budou oba dva postupovat stejně... a hlavně ty výčitky nebo hádky nedělat před dítětem, i kdyby se zdálo, že z toho stejně nemá rozum... držím palce...
Hm, tak u me mel manza jedinou vytku, a to tu, ze na syna prilis jecim, ze mu to mam proste rict 2x a pak mu dat na zadek. Coz ja teda opakuju do nekonecna a kdyz uz toho mam dost, tak mu ji proste dam. Manza, ten mu to rekne 1x a pak mu da na zadek. Jinak ja jsem spatna spis pro tchyni a moji mamku - moje tchyne rika, ze jsem prilis prisna a porad syna biju :n: (samozrejme neni pravda, ale kdyz proste neposloucha, tak dostane), kdezto moje mati rika, jak synovi dovolim kde co a jsem na nej prisna malo............ :n: toz si vyber :s:
In reply to Hm, tak u me mel manza by Principessa
proste se nezavdecis,co???
u kazdeho je to zrejme jinak, ale u nas je to obdobne, jako u vas - taky mi bylo jiz nekolikrat vycteno, ze jsem na malou mekka a dost ji toho dovolim a ze bude rozmazlena..ale ja jsem si toho vedoma :-( a musim uz vazne pritvrdit :-(, bo domluvami a nestalym povolovanim to s malou vazne nepujde :-(
takze tak - taky nemuzu rict, ze bych malou vyslovene rozmazlovala a hyckala, dovolila ji, at mi klidne skace po hlave, atd...to nee, ale je fakt, ze ji toho dovolim mnohem vic nez manzel, ale kdyz je potreba, jasne striktne zvysim hlas, zakazu a kdyz ani po 2hem varovani neuposlechne, tak proste dostane (bud pres ruku, pokud na neco saha, nebo proste pres zadek). Vim, ze kdyz uz knecemu takovemu dojde, tak to na ni plati!ale nemuzu ji mlatit a rvat na ni za vse hned, jelikoz bych bohuzel cely den nedelala nic jineho a mala by z toho byla akorat psycho!!..ale jakmile prijde manzel domu, tak je trochu dusno, bo male vse zakazuje, a dost na ni zvysuje hlas, atd..a mala pak furt jen rve!!kdybych tohle delala ja cely den, tak by bud mala neustale rvala a byly bychom z toho na hlavu obe, nebo by se vuci tomu stala imunni, ci by to bylo takove zakrikle ditko, ktere by se balo cokoliv udelat, aby zas nedostalo :-(
proste mame s manzelem kazdy hranice posunute nekde jinde (coz pro spolecnou vychovu taky neni dobre), ale je to i tim, ze manzel je liny a nez aby malou zabavil necim jinym, nebo ji vysvetloval neco, tak radsi zarve, ci placne (to je prece snazsi a rychlejsi a muze to udelat i z gauce :-( ), zatimco ja se snazim bud zmenit bod zajmu, ci ukazu, co se muze stat, kdyz v tom a tom bude pokracovat, a kdyz ani tak neprestane, tak teprve pak prejdu k "utoku" ja...ale zas musim uznat, ze vidim, ze na mne si mala dovoli mnohem vic a vic mne zlobi, nez manzu, bo vi, ze jsem mekkci a muze si vic dovolit :-( ..
ani jedno neni mozna dobre, chtelo by to kompromis mezi nami, ale ja si pomoct nemuzu, nechci byt na ni extremne prisna, ikdyz bych trochu prisnejsi byt mohla, to nepopiram..ale nejak mi to nejde, ikdyz jsem si vzdy malovala (kdyz jeste mala nebyla na svete), jak budu prisna matka a budu mit vzorne ditko a zastavat vychovu me mamky .. ale clovek mini, zivot meni ..
Tak tu "smůlu" Nás má více - neboj. ;)
U nás doma jsem pro změnu za tu přísnou Já a manžel hodně často porušuje mé zaběhnuté rituály ohledně výchovy atd.No někdy pěním ... ale dá se to --- pořád mu vysvětlovat jak třetímu děcku , proč na tom trvám a proč by to tak mělo být ... no ještěže je trpělivost mojí silnou stránkou. :)
u nás je to taky tak! Víc práce si podělám, když jsem s malou sama, pošlu ji ať si jde hrát a mám chvilku, jenže když je doma tatínek, tak jde za ním a on si ji naučil, že ji vždy se vším vyhoví, takže mu nedá pokoj! :-) A když ji pošle hnusně pryč tak je řev, protože začne plakat a samozřejmě za to můžu já, protože se jí nevěnuju! :-( Jinak ji taky rozmazluje, udělá jí vše o co si řekne, jen aby nekňourala, což mě se příčí, pak mi jednoho krásnýho dne řekne ať skočím z okna a já z něj snad budu muset skočit, nebo co?
Nevím, jak si to ti chlapi představujou, je to holt zvláštní rasa! :-))
Ale otevřeně přiznávám, že většinou je nám líp bez něj! Což je fakt smutný! :-(
In reply to u nás je to taky tak! Víc by Wili
Ano tak je to i u nás. A dokonce jsem měla, i mám dnes takové stavy, že jsem byla ráda, že je za náma víkend, že už půjde taťka do práce.......Dneska už je to lepší, ale bývalo to tak každý jeho volno.........
Nikdy mě teda nevyčetl, že bych se jí nevěnovala, nebo tak. Myslím, že to ani nejde. malá v 21 měsících krásně mluví, přečtě všechny písmenka, začíná poznávat barvy.......Takže tady by těžce narazil ;-) Ale co mě vadí, že sedíme u oběda u stolu, ona už má dojezeno a začne se mu sápat na klín, taťka si ji vezme a prostě přestane jíst a věnuje se jí. To mě neskutečně točí, když to potom malá zkouší i na mě.........Nebo že vaří a vezme si ji ke sporáku v náručí, xkrát jsem mu říkala, aby to nedělal, stejně to pokaždé udělá, protože malá k němu chce.......(ke mě taky, ale prostě to tu chvilku než uvařím musí vydržet a pochopit, že ke sporáku se nesmí......). No tohle jsou takový momenty, kdy už nevím co s ním, jak mu to mám říct, a vysvětlit??? Vůbec mu nedocvaknou ty následky, co to může zanechat.......
No ale každopádně se dost lepší, i jí občas jednu plácne, když už je to i na něj moc, ale pořád má svoje mouchy ;-)
Ale věřím tomu, že to časem všechno vychytáme........:D
škodolivě jsme ráda, že to tak nemám jen já! :-)
Mě zas vytáčí, že naše malá se naučila sedět na stole, když byla malá, taťka jí to párkrát povolil a teď když jíme a chytne ji to, tak se sápe na stůl a sedne si klidně mezi talíře! .-( On se teď rozčiluje, že ho nechce poslechnout, když jí říká ať jde dolů! :? Je těžký mu vysvětlit, že jednu věc jí nemůže jednou dovolit a podruhé zakázat! :€}€: :€}€: Když otravujem mě u jídla tak jí pošlu pryč a ona většinou jde. Holt mám já ten větší respekt!
Vaše prďolka je moc šikovná, naše má 28měsíců, a teda písmenka neumí, ono ji učení básniček, písmenek, počítání vůbec nebaví, ona je zas zdatná fyzicky, pořád skáče, a kroutí se. :-))
U nás to už musí být, aby jí taťka plácnul, to si ani nepamatuju, kdy naposled! On jí radši vše udělá, jen aby neřvala, nekňourala, nevztekala se, ale důsledky absolutně nedomýšlí! :€}€: :€\€: :€}€:
In reply to škodolivě jsme ráda, že by Wili
No však tak je to i u nás!! To už joo musí být, aby jí něco nepovolil, jinak jak říkám, do roka by ji nechal si hrát klidně s nožem, jen aby nebyl zlej a ona neplakala....hrůza. A můžu mu to říkat pořád, že jí tohle nemá dovolovat a tamto taky ne.......Jenže už to vidí sám, že ho neposlechne. Proč by to taky dělala, když ví, že si stačí dupnout a je po jejím.......Na mě to ani nezkouší, to jen zvýším hlas, že to bude bez plakání a vyřvávání si a jde si hledat jinou zábavu....Oni to ti prcci rychle vycítí, na koho si můžou co dovolit......
Jj, přesně tak je to i u nás.......Ale tak nějak si myslím, že je to i tím, že máme holčinu, takže je z ní taťka úplně naměkko a povolí jí absolutně všechno. Možná, že kdyby to byl kluk, tak to takhle není.....
Poslední dobou už se taťka lepší, ale tak do toho roku by ji nechal klidně si hrát s nožem, jenom aby proboha neplakala. On by z toho měl snad výčitky.......No hrůza, co já jsem se do něj nahučela........Takže teď už je trošku přísnější, ale pořád je to jeho miláček, co si může dovolit všechno (já to takhle měla se svým taťkou taky, takže to docela chápu ;) .
Ale nevýhodou té jeho výchovy je to, že když se jí něco stane, tak přijde za mnou. Když se má oblékat ven a snaží se jí obléct taťka, tak nechce, nebude, ee. A jen co já jí řeknu, na tohle si obleč, tak už si i sama nandává rukavice a souká se do kočárku.....;-). Prostě je potřeba ta autorita a respekt.......... ;)
Tak u nas je problem ten ze kazdy mame na vychovu jiny nazor..kazdy jsme byly vychovany jinak .. Malej neco dela co nema ja mu reknu alespon petkrat nedelej to nez ho placnu pres ruku, on mu to rekne jednou dvakrat a kdyz neposlechne uz mu ji placne..to me hrozne stve placne ho pres ruku nebo pres zadek v pripadech kdy ja bych to nikdy neudelala..Ja jsem spis typ co chce malemu domluvit , pripadne ho nechat vyvstekat a vyrvat,nez ho hned placat..a pritel naopak radsi mu ji hned placne aby pry vedel ze se to proste nedela a ze vse ma sve nasledky..malemu budou tri roky..Je pravda ze jsem ho rozmazlila a to mi pritel vycita..cekam druhy a to rekl ze si me bude hlidat abych ho nerozmazlila :D :D Jinak az tak horke jak to mas ty to ja nemam..jen proste obcas ho servu ja at mu proste hned pres zadek nedava nebo mu dam taky :D
Ahoj, promiň, ale jenom ty máš takovou smůlu? Holky panenko skákavá! Otec dítěte se má do výchovy zapojovat od začátku. Samozřejmě my trávíme s prckem mnohem víc času, ale jakmile přijde chlap z práce, vrazím mu od narození prcka a jsou spolu. Tudíž všechny jeho období, všechny jeho vzteky, radosti i starosti vidí na vlastní oči. Na vlastní oči vidí, že si malej nic nevyřve, nevyvzteká. Na vlastní kůži si taky denně zažívá, že to není taková sranda, domluvit se s malým dítětem. A v životě by ho nenapadlo mi něco vyčítat..Ale tohle všechno se přeci musí budovat od začátku! A jestli ses ho pokoušela do výchovy zapojit a on neměl zájem, tak pak bych ho v současné situaci kopla minimálně do holeně, ne-li jinam a pořádně mu to otloukla o hlavu. Ale jaký si to člověk udělá, takový to má...bohužel, v partnerství to platí stoprocentně.
Tu je to o jednom a tom samem jako temer vsude..promluvit si a komunikovat...
U nas tak nejak udavam vychovu ja,ale vzdycky treba reknu,nechci aby bylo to a to a chci tuhle situaci resit takto,protoze......pritel rekne,jo nebo ma vyhrady...ja mu to vysvetlim a je to..ale vetsinou se shodneme...proste si to vysvetlit..proc nechces jiste veci s malym resit tak a udelat to jinak...proste ho zapojit..jasne ty jsi s nim porad,ale to neznamena ze tatinka vynechate.)))
..Ja jsem na malou prisna,ale ne v takovem smyslu ze bych ji bila nebo to...ja ji nedala nikdy ani po rucickach,ale kdyz neco zakazu,tak to plati,hodne vysvetliji avenuji se ji...mala je strasne ziva a porad nekde lita a hlavne pomaha,varit mit nadobi(takze peknej bordel)....uvidime co bude dal:)))
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahojky, no u nas je to hrozny, tatinek je ten hodnej a ja proste ta zla!!! Nejvic me pritel stve, kdyz maly rika, to nedelej mama nechce nebo mama ti da!!! Sakra, jaky mama nechce? To mu musim tisickrat vysvetlit, ze ji ma rikat, ze se to nedela a ne mama nechce, ale on to proste nechape! Ja mu rikam kazdy den, ze ji to rika spatne... ALe jinak je to celkem OK, obcas se neshodneme, ale vetsinou proste vyhraju ja, ja vysvetluju jemu, jak ji ma co vysvetlit, jak se chovat atd... a to je o 19 let starsi pritel, ale nekdy mi prijde jak maly dite!