zvýšená dráždivost u miminek - znáte to někdo?

mně to přišlo divný, ale nebýt tý knížky, snad bych to ani neřešila...mám to teda říct doktorovi pediatrovi? Ta Vojtova metoda se cvičí na rehabilitaci? když já nevím, jestli to klubíčko pořádně umím - mám ji zádama k sobě, hlavičku v podpaždí, jednu ruku pod nohama, že má zadeček níž a druhou ruku na bříšku, je to tak dobře? s tím polštářem to zkusím, to mě nenapadlo! vertikálně chováme skoro furt, to si beru k srdci...No u nás to možná vzniklo císařem...ale těší mě, že to vymizí (i když se mi to v posl.dnech zdá horší). to jsi mě potěšila,že to přejde u všech dětí! Můžu ještě poprosit o radu-jak jsi zvedala mimčo z lehu? děkuju moc,hned se mi bude líp spát:-)

Ahoj, tak zvedali jsme tzv. nabalením miminka na sebe, mám na to knížku, ale teď si určitě na název nevzpomenu.(zadej si do vyhledávače metoda nabalení miminka a určitě ti to něco vyhodí) Mně právě tenkrát jakási doktorka kladla na srdce, že ho nesmím vůbec brát pod pažičkama a zvednout, ono při tom to miminko jakoby zakloní hlavičku a ještě mu konečky prstů dráždíš nervová zakončení na krčku. No ale takhle ti to řeknu. Ona mi tenkrát zakázala snad úplně všechno, dokonce jsme ho měli i minimálně hladit, abychom mu nedráždili nervovou soustavu. Dopadlo to tak, že jak jsme se snažili dodržet úplně všechno, byli jsme z toho na nervy, malej se nelepšil a v půl roce dělal mosty takovým stylem, že jsem brečela jen jsem se na něj podívala. Začli mi pak i říkat, že to asi nebude jen tak a mohl by být v budoucnu postižený. Vyžádala jsem si pak neurologii v jiném městě a pak právě nastala ta změna. Neurolog řekl, okamžitě se k němu začít chovat jako ke zdravýmu dítěti, zvedat, držet, chytat...všechno klasicky, jen to vertikalizování nepřehánět. Vojtovu metodu jsme s novou rehabilitační sestřičkou okamžitě přestaly praktikovat, protože dítko zbytečně trápíš a když je navíc dráždivé a ty ho 5x denně přivádíš do úplných hysteráků, tak to taky není to pravé. Pěkně v klidu klubíčkuj, to cos popsala je paráda a když bude chtít malá koukat víc na svět, tak si ji hlavičkou a zádičkama opři o svoje břicho, podlož jí zase nožičky a zadeček, aby i při tom byla schoulená, ale by mohla koukat na svět :-). Říct to pediatrovi můžeš a uvidíš sama, jak se k tomu postaví. Já narazila na přespíliš poctivou doktorku a všechno to trápení jsme si mohli ušetřit. Vojtit už s dítkem nikdy dobrovolně nebudu, to by muselo hrozit veliké postižení...u zdravého dítěte existují mnohem příjemnější a jemnější metody. No a nakonec ještě tohle...to propínání do luku dělají svým způsobem většina dětí, některým to ale později trošku brání ve vývoji, protože místo aby zvedali nožičky k pusince, posilovali svalíky na bříšku a mohli se pak začít přetáčet na bříško, tak se všechno snaží přes to prohnutí...v tomhle případě se pak většinou cvičí, aby se mimčo naučilo přetáčet správným způsobem. Ničeho se neboj, všechno bude a je dobrý!!

ahoj, tu metodu jsem teda nenašla:-( ale zkusím ještě pohledat. Tak ti řeknu, to jste si teda zkusili...ta doktorka tu určitě myslela dobře, ale zakázat úplně všechno, hlavně to hlazení...to si ani nedovedu představit:-( Budu to dělat, jak píšeš, nic přehánět, ale když to půjde, tak klubíčkovat...
Je to právě těžký, mamka mi třeba říká, že to propínání do luku vidí poprvé (jsme tři ségry) a že jí to nepřijde normální a naopak kamarádka mi říká, že i jí se malá takhle propínala...já si ale říkám, že to její chování musí mít nějakou příčinu, furt pláče, fňuká, nevydrží v jedný poloze...a nevím,co jiného by jí mohlo chybět, je to hýčkané mimi a mlíka mám hodně.
Co se týče těch nožiček, kouká si občas na ně, ale tím to hasne, uvidíme, jak to bude pokračovat. a umí se přetočit z bříška na záda,ale moc to nedělá.
Moc ti děkuju za podporu, tohle mi moc pomohlo...a za rady moc a moc díky!!!
P.S. Dnes malá spala v polštáři a dala rekord - půl hod.!:-)

Zkusi si pročíst tenhle článek a já se ještě po něčem mrknu...http://mladazena.maminka.cz/scripts/detail.php?id=362291

Ta knížka o které jsem mluvila se jmenuje Něžná náruč rodičů od Evy Kiedroňové. Na netu teda k přečtení není, ale zkus popátrat a třeba v knihovně by byla k přečtení. Jsou tam právě i krásně popsané metody toho zvedání, nabalení, ukládání pěkně do měkoučka na polštář..Mně třeba tohle docela mrzelo, že jsem nevěděla hned od začátku. Pořád jsem se bála, abych malýmu neničila zádička, že jsem ho dávala spíš na tvrdé podložky a po přečtení tohohle jsem si říkala, že je to s tím měkoučkem takový logický. POzději mi syn taky krásně a hlavně klidně spával v polštáři a od dobrýho spánku se odvíjí určitě i nálada miminka a maminky :-). No zaklání se občas každý dítě, ale je fakt, že to co mi předváděl syn taky nikdo v mým okolí jinak neviděl. Já nevěděla, syn byl vlastně první miminko, se kterým jsem se na živo setkala :-). Ale on byl teda v záklonu opravdu pořád, při odříhnutí na rameni jsem mu musela držet hlavičku a tlačit si ji proti mýmu ramenu, protože ji měl prostě neustále zakloněnou. Když ležel na zádičkách, tak se "stavěl" na hlavu a pořád jakoby koukal za sebe. Do dneška (má 20 měsíců, nevím jestli jsem to už psala) spinká na boku se zakloněnou hlavičkou :-))) Ale to je takový jediný pozůstatek, jinak je úplně krásně v pořádku, je šikovnej, není hyperaktivní...no prostě se nevyplnilo nic, čím mě strašili.
A jinak nemáš vůbec zač...moc ráda pomůžu. Naprosto přesně si pamatuju, jak jsem se snažila poshánět informace, ale nikdo netušil o čem to vlastně mluvím, nikdo mi neporadil a já z toho byla nešťastná víc a víc. Taky si jen tak neodpustím, že jsme se s tímhle se synem tři měsíce tak zbytečně natrápili, jak jsem ho trápila naprosto zbytečně Vojtovou metodou..vůbec jsme si ten čtvrtrok spolu neužili. A to bych nepřála žádné mamince. Takže pěkně v klidu, nic nepřehánět a užívat si zdravýho miminka :-)!!!

ahojky, nějak to tady blbne...děkuju za odkaz na článek, je super. a tu knížku má kamoška, tak už ji mám půjčenou:-)
musím říct, že mi to zvedání apod.zatím moc nejde, přece jen jsem pomalu 4měs.naučená úplně jinak...zvednout mi jde, ale uložit bez toho, abych ji chytla hlavičku za krčkem mi moc nejde:-(
Jsem ráda, že je synáček v pořádku a že se nijak nepotvrdily prognózy té p.doktorky...ať už vám dělá jen samou radost:-) a určitě jsi malého netrápila...přece jsi nemohla vědět a já bych taky věřila doktorce, nevyčítej si to. dělala jsi to, co ti bylo poraděno jako to nejlepší...to jde vidět,jak hodná máma jsi:-)
takže děkuju a papa