Smutné výročí...

Ahojda holčiny,
píšu málokdy, ale dneska musím. Dneska mi totiž docvaklo, že se kvapem blíží naše „výročí“! A to dvouleté od začátku snažení o první přírůstek do rodiny. Slíbila jsem si nějaké to bilancování a teď se mi do toho nějak nechce. Co bilancovat? Stačí napsat, že po více jak ročním běhání po doktorech, třech pokusech inseminace a tuším čtyřech negativních testech jsme stále netěhotní. Asi největším psychickým otřesem za tu dobu bylo těhotenství švagrové, porod jejího syna, kdy se stali rodinou, pro mě taky nebyl zrovna lehký a další zkouškou byl zářijový cyklus (už ani nevím kolikátý to byl), kdy jsem špinila a BT se držela několik dní nahoře (možná některé pamatujete, jak jsem tady plašila, že jsem konečně určitě těhotná….). To jsou okamžiky, které si vybavuji. Toliko bilancování. Co víc napsat? Daleko veselejší bude shrnutí prosnažených dní a měsíců, až konečně najdu své // na testu. Nedokážu už opravdu po těch dlouhých měsících odhadnout, kdy ta chvíle přijde, nesčetněkrát jsem doufala a věřila, že to bude brzo a stejně tolikrát jsem dostala novou a novou lekci, že plánovat se nemá (alespoň ne v našem případě). Přijde mi děsivé, když si uvědomím, že zatímco my se snažíme o miminko, jiné páry stihli ve stejném časovém období porodit, znovu otěhotnět a znovu porodit. Že spousta holek, které se mnou začínaly tady jako snažilky, dneska dávají na internet fotky svých dětiček, jak slaví první narozeniny. A já se za tu dobu nehnula ani o píď. Jo, mám za sebou lékařská vyšetření, cvičení Mojžíšovky, inseminace a léčbu, ale stále nejsem těhotná, stále prakticky stojím na startovní čáře. Je to fakticky děsivé a smutné… Přešla dvě jara plná optimismu, dvě léta, podzimy a dvoje Vánoce (vlastně celkem troje – na prvních jsme dohodli snaženíčko), kdy jsme si říkali, že příště už budeme tři. Kdo nezažil, nepochopí… Další jaro přichází a já nevím, jaké bude. A bojím se, že stejná jako ta dvě předchozí, totiž smutné, i když jaro s jeho prvními teplými slunečními paprsky prostě miluju. Podaří se mi letos konečně zlomit smůlu a splním si sen? Kdoví.
No, vida, máme dobilancováno. Že bude v depresivním duchu bylo jasné. Fuj, úplně to na mě znovu padlo. Budu raději končit… Hezký den všem!!!!