chlap-kamioňák

Taky mám doma kamioňáka a zvládám to v pohodě.Zvykneš si.Teď mi dokonce zazal jezdit s kamionem i syn.Tak mám strach než se trochu vyjezdí a všechno se naučí.

http://www.prckoviste.cz/beruska

Ja uz jsem si zvykla a nejak to neresim nekdy jsem i rada ze jsem doma sama a mam nastrosti jen decka a ne jeste chlapa. A taky jsme si vzacnejsi a o to vic se mame radi.

:w: Ahojky, ja teda primo chlapa kamionaka nemam, ale ma praci kde je doslova porad :w: dela na cisticce odpadnich vod, a ted tam rozjizdijou nejaky novy stroj, chlap hodne rozumi pocitacum a vsemu okol...takze rikam v tydnu od Pondeli do Patku se vidime max. vecer v postely :\/:dela od 6.rano do cca 20-21.hod :w: bylo to pro me zezacatku dost kruty hlavne kuli mali byla jsem na vsechno uplne sama(a porad jsem)... mame 8.tydenni holcicku, a tak si umis predstavit jak me bylo porad sama doma, jeste je to moje prvni mimi, takze kdyz zezacatku dost mala brecela, brecela jsem taky :§) byla jsem opravdu vyrizena, nestihala jsem a jeste ty hormony v sestinedeli semnou pekne mavaly.... takze na nakupy s kocarem sama, po doktorech s malou sama vsechno vyrizovat sama s mimcem, no opravdu desny... doma to samy.....mala opravdu dost plakala a chtela se jen chovat, takze si predstav jak me bylo :\/: vsude sem musela malou tahat sebou do sprchy, na zachod, kdyz sem varit tak malou v naruci no prtoste mazec..... :n: tohle jen tak chlapovy neodpustim ze me v tomhle tak nechal..... myslim, ze je snad prednejsi rodina nez prace, ale bohuzel pro nej asi ne :spid: no jo co taky muzu chtit po chlapovi :00: takze bud zatim rada, ze mas mimi jeste v brisku ale asi te ceka podobny pribeh jako me, jestli mas chlapa pres tyden porad pryc.... je to fakt honka!!! A taky me to vuci mali mrzi vubec nezna tatu , teda zatim...ja doufam ze to co nejdriv v praci dodelaji ,a ze bude vic doma a venovat se mali.... :( za celou dobu co ji mame si ji choval asi 5x a jednou koupal :w: :w: :\/:

Ahojky, já sice nemám doma kamionáka, ale věčně doma také není. Mé poslední 3 měsíce těhu jsem na vše sama - on se věnuje příliš práci - nová zakázka - práce přes noc a to je to co já naprosto nezvládám. Takže tě asi nepodpořím, ale cítím s tebou. Já mám neustále střídající se pocity spkojenosti s pláčem a pořád dokola. V noci se probudím a vím, že tu není - hlava mi šrotuje a spát nemůžu, přemýšlím, kde s kým co asi dělá a tak zase brečím.... pak na chvíli spím a zase. Bojím se, že maličké tímto hodně ubližuji. Ale já se vážně snažím - nejde to v hlavě to prostě šrotuje a tak si připadám už jako cvok. Právě v těchto posledních týdnech bych ho chtěla mít u sebe, promluvit si o mých obavách z porodu, z péče o mimi...trochu více lásky a pochopení....ale jsem prostě jen sama a bulím. Tak se k tobě připojuji.