Deprese v těhotenství

Ahojk Ladko,
musela jsem se zaregistrovat,proze po precteni Tveho problemu Ti musim napsat...jsem v 28tt a mam obdobne stavy co Ty. Jsem az sama sobe protivna,jak se chovam, ale nejde to proste ovladat. Utocim na partnera, neustale chci resit, co se deje, ze uz to neni jako driv, ze nekoho ma apod. Je ze me uz znechuceny,coz i chapu, vecne napadani, gesta jako vraceni zasnubniho prstynku....uf...kazdy vecer si rikam, ze rano zacnu jinak, budu se na nej usmivat, mluvit s nim normalne, ale nejde to. Graduje to kazdym dnem a ja mam pocit, ze jestli to pujde takhle dal, tak moje holcicka bude asi bez tatinka. Jsem ze sebe zhnusena. Je to jeste umocneno tim, ze jsem od zacatku na rizikovem tehotenstvi, takze jsem doma.Jsem hodne spolecensky tvor a tohle me ubiji...chtela jsem se zeptat jak si pochodila u psychologa nebo psychiatra. Co i k tomu rekl nebo jestli Ti neco predepsal. Nemam zkusenost s zadnymi leky, ale mam pocit, ze tahle situace uz si zada odborne reseni...nebo mi praskne hlava :(((( Diky za odpoved

NO MOŽNÁ TO CÍTÍŠ JINAK NEŽ TI NAPÍŠU, ALE TEN KDO ZAŽIL DEPRESE, TAK VÍ, JAK JE TO ŠÍLENÝ, ALE TOHLE CO TY POPISUJEŠ JSOU NORMÁLNÍ TĚHOTENSKÉ ZMĚNY NÁLAD ZPŮSOBENÉ HORMONAMA. KDYBYS MĚLA DEPRESE, TAK BYS NECHTĚLA NIC DĚLAT, JEN BY SES UTÁPĚLA V SOBĚ, NEVYLÉZALA BYS Z POSTELE, MĚLA SEBEVRAŽEBNÉ MYŠLENKY, NIC BY TĚ NEBAVILO APOD. TAKŽE MYSLÍM, ŽE Z TVÉHO POPISU TO NEBUDE TAK DRAMATICKÉ. SAMOZŘEJMĚ TO NA GYNDĚ ŘÍCT MŮŽEŠ, ALE VĚŘ MI, ŽE PORODEM TO ZMIZÍ A NASTANE JINÉ OBDOBÍ-TAKY NÁROČNÉ, ALE 2 DĚTI UŽ TI NEDOVOLÍ MYSLET NA NĚJAKÉ"BLBOSTI".
JÁ TRPÍVALA ÚZKOSTMA A KDO NEZAŽIL NEPOCHOPÍ-NEPŘÁLA BYCH TO ANI NEJHORŠÍMU NEPŘÍTELI-HROZNÉ STAVY-NA TOTO OBDOBÍ CHCI ZAPOMENOU A BUDU SE ZE VŠECH SIL SNAŽIT, ABYCH DO TOHO NESPADLA ZNOVU, ALE JAK PÍŠU, DĚTI MI NEDOVOLÍ MYSLET NA KRAVINY :-)

Měla jsem deprese při prvním těhu.Naprosto příšerné,naštěstí porodem vše zmizelo.Hlavně se nestyď partnerovi všechno řekni a pokud ti stavy budou připadat neúnosné naštiv psychiatra.Dodneška lituju,že jsem to neudělala,měla bych lepší vzpomínky,fakt jsem byla blbá. Stává se to vlivem nárůstu horm.hladiny.
Drž se třeba se to u tebe srovná samo,ale kdyby ne utíkej k lékaři.
Monina

Ahojda Laďko, ono to druhé těhotenství svym způsobem je stresující , protože bysi potřebovala odpočinek a ono ho moc není.Gynekologovi to určitě řekni, někdy bohužel hormony to vemou do svých rukou a pak se dějí divy.Já tohle měla v šestinedělí a vim jaké to je hrozé nedokázat své emoce ovlivnit.Manželovi bych se omluvila že jsi v poslední době taková a svěřila se stím že máš stavy které nejdou moc ovlivnit a že je to způsobené hormonama které s v těle mění tak aby na to bral ohled.Ale neboj nejsi v tom sama, tohle zažívá hodně těhulek a maminek.Si myslim že budeš mít holčičku když máš takové stavy, já když čekala malou tak jsem byla hrozná citlivka :s: Já zase bulela u všeho jak želva....bzvlášť ke konci těhu , protože to jsem byla na rizikovce kvůli předčasnému porodu.Taky by ti pomohlo jeden den úplně vypustit.Nemáte třebas babičku která bysi přes víkend nechala malého u sebe a vy jste mohli jet někam relaxovat jen vy dva spolu?Myslim si že pak budeš hned nabitější a i budeš mít lepší náladu.A když na tebe půjde nějáký vztek zkus opravdu napočítat třeba do dvaceti a nebo na chvilenku odejít z místnosti a zase se vrátit a uvidíš že to taky bude lepší.Drž se maminko, mě to taky čeká ještě jednou, pak budeš radit ty mě ju:-) :one: :a:

to jsem měla taky byla jsem hrozně podrážděná a chytala se každého slovíčka abych se pak mohla hádat. Bylo to jako na houpačce.Vím že na to pomáhá kostička hořké čokolády :hu: , ale nejdůležitější je to svému chlapovi říct a poprosit ho o schovívavost protože jinak by to nešlo.Po porodu jsem zase byla hrozně plačtivá ale pak se to samo srovnalo a už jsem to zase já. :dance:
Tak držím pěstičky aby se to co nejdřív srovnalo :a: