Přidat komentář

Ahojk Ladko,
musela jsem se zaregistrovat,proze po precteni Tveho problemu Ti musim napsat...jsem v 28tt a mam obdobne stavy co Ty. Jsem az sama sobe protivna,jak se chovam, ale nejde to proste ovladat. Utocim na partnera, neustale chci resit, co se deje, ze uz to neni jako driv, ze nekoho ma apod. Je ze me uz znechuceny,coz i chapu, vecne napadani, gesta jako vraceni zasnubniho prstynku....uf...kazdy vecer si rikam, ze rano zacnu jinak, budu se na nej usmivat, mluvit s nim normalne, ale nejde to. Graduje to kazdym dnem a ja mam pocit, ze jestli to pujde takhle dal, tak moje holcicka bude asi bez tatinka. Jsem ze sebe zhnusena. Je to jeste umocneno tim, ze jsem od zacatku na rizikovem tehotenstvi, takze jsem doma.Jsem hodne spolecensky tvor a tohle me ubiji...chtela jsem se zeptat jak si pochodila u psychologa nebo psychiatra. Co i k tomu rekl nebo jestli Ti neco predepsal. Nemam zkusenost s zadnymi leky, ale mam pocit, ze tahle situace uz si zada odborne reseni...nebo mi praskne hlava :(((( Diky za odpoved